Rozvod rodičů mě šokoval. Zůstala jsem u táty, máma si budovala nový život s milencem. Bylo toho na mě opravdu moc.

Když se naši rozvedli, bylo mi třináct. Máma odešla k milenci, pustila se s ním do budování nového života a já zůstala s tátou. Tolik nocí jsem proplakala! Táta se pokoušel všechno mi nějak vysvětlit, jenomže jak vysvětlíte malé holce, že ji opustila máma?

Tátovi to moc nešlo, stejně jako mu to moc nešlo v domácnosti a u sporáku. Ale snažil se. Ještě teď se vidím, jak brečím u připálených palačinek. „Proč pláčeš? Kvůli palačinkám? Udělám nový,“ utěšoval mě.

Jenomže já nebrečela kvůli palačinkám, ale kvůli tomu, že se na mě vykašlala vlastní matka. Ta sice palačinky uměla, ale zase nedovedla normálně žít. Rok nebo tak nějak jsme žili s tátou sami.

Nenapadlo mě, že by to mohlo být jinak. Když ale řekl, musíme si promluvit, pochopila jsem, že se něco děje. Zřejmě něco neblahého. K mé hrůze mi sdělil, že má přítelkyni a že by nás rád seznámil.

Taška dárků

Jako by nestačilo, že mě vlastní máma zavrhla, teď budu ještě žít s cizí ženskou. Táta vypadal tak vyděšeně a rozpačitě, že jsem mu nedokázala říct, ať jde s tím návrhem do háje. A tak domů přivedl Zuzanu. Rozhodla jsem se, že ji od začátku nebudu mít ráda.

Do karet mi bohužel nehrálo, že byla milá a sympatická. Mladá, s dlouhými hnědými vlasy a uměla se pěkně usmívat. Zoufale si mě chtěla získat, bylo to patrné. No, nebude to mít se mnou jednoduché. Přinesla tašku plnou dárků.

I táta šeptal, že je toho sakra nějak moc. Ale ty věci byly super. Kamarádka jí je prý posílá z ciziny. Tak krásnou sukni jsem neviděla ani v Praze. Taky mi přinesla řasenku a stíny, i když táta namítal, že na to mám ještě spoustu času.

A boží kabelku na dlouhém řemínku. Ani jsem na to nesáhla. Zvedla jsem se, řekla, že se musím učit, a odplula do svého pokoje. Zaslechla jsem, jak se za mě táta omlouvá. Ona odpověděla: „Na jejím místě bych se chovala zrovna tak.“ To se mi líbilo.

Bábovky

Chodila k nám často, ale moc jsem si jí nevšímala. V duchu jsem ji však začínala docela oceňovat. Pekla fantastické bábovky. A naše koupelna se nikdy tak neblýskala, jako po jejím zásahu. Pak se jednou jen tak mimochodem zeptala, jestli bych nechtěla nalíčit.

Zalapala jsem po dechu. „To nám ve škole zakázali,“ hlesla jsem. „Tady ale nejsme ve škole,“ zasmála se a popadla řasenku. Moje vlastní máma stála za starou belu. Zato jsem získala báječnou macechu.

Ludmila (62), Liberec