Můj příběh lásky bohužel nemá šťastný konec, ale i tak jsem vděčná za každou chvíli, kterou jsem s Radkem prožila.

Svoji životní lásku jsem bohužel ztratila kvůli vlastnímu chování. Nezvládla jsem svoji přehnanou žárlivost a přišla o osudového muže. Někdy můžeme někoho milovat sebevíc, ale když si nedáme pozor na své chování, může se všechno zhroutit jako domeček z karet.

Vím, o čem mluvím, protože jsem o svoji životní lásku přišla vlastní vinou. Ze svých chyb jsem se nepoučila a nakonec mi zůstaly jenom oči pro pláč.

O vztah by měl člověk pečovat

Říká se, že opravdu velkou lásku má člověk na světě jenom jednu. Je to jeho druhá polovina, spřízněná duše, a často se stává, že se dva lidé, kteří jsou si souzeni, ani nenajdou. Pokud už ale to štěstí mají, měli by si svého vztahu více vážit.

Mně se to bohužel nepovedlo. Ačkoliv jsem si na nedostatek ctitelů v mládí nemohla stěžovat, hned tak do nějakého vztahu jsem se nehrnula. Na randění jsem kdovíjak nebyla, na rozdíl od mých spolužaček.

Už tehdy jsem si přála najít hned toho pravého a jediného a ne jen zkoušet jednoho po druhém. Proto jsem si chtěla vybrat opravdu dobře. Potom ale přišel cit, ze kterého se mi skutečně zamotala hlava. Radek byl mírný, inteligentní, zajímavý a hezký.

Nemusela jsem se trápit kvůli nešťastné lásce, protože on o mě měl zájem také. Věřila jsem tomu, že jsme si souzeni a že spolu budeme už navždy. Byla to v devatenácti letech naivní představa, která po roce chození bohužel vzala za své.

Od jedné kamarádky jsem se dozvěděla, že mě za mými zády Radek podvádí. Nechtěla jsem tomu nejdřív věřit, ale bylo to tak. Z partnera, kterého jsem považovala za osudového, se vyklubal nevěrník.

Ujišťoval mě o své lásce

Nechodila jsem dlouho kolem horké kaše a zeptala se Radka přímo. Znala jsem ho za ten rok docela dobře, takže jsem věděla, že bych poznala, pokud by mi lhal. On byl však upřímný a přiznal se. Prý se jednalo jen o náhodnou známost, se kterou byl čtyřikrát.

Ujišťoval mě, že důležitá jsem pro něho pouze já. Nic tím ale nezměnil na mém úmyslu se s ním rozejít. Nějaký čas jsem se kvůli Radkovi trápila a vztahům jsem se vyhýbala. Samota mi docela vyhovovala. Mrzelo mě, že jsem nejspíš přišla o svoji životní lásku.

Radka už jsem nevídala, jen jsem se dozvěděla, že začal chodit s nějakou jinou dívkou. Nového přítele jsem si našla až po roce. Byl to bývalý spolužák ze základní školy. Po nějakém čase jsme se vzali a měli jsme spolu tři děti.

Občas jsem si na Radka vzpomněla, ale brala jsem to už jen jako hezkou, a zároveň smutnou skutečnost, která byla součástí mého životního příběhu. Léta jsem žila ve spokojeném manželství. Neměli jsme žádné problémy ani s financemi ani s výchovou dětí.

Po téměř třiceti letech vztahu jsem ale zažila drsný šok. Manžel zničehonic podal žádost o rozvod, samozřejmě z toho nejobvyklejšího důvodu: našel si mladší ženu. Bolelo to, ale vše se obešlo bez křiku a skandálu.

A naštěstí se to nijak nedotklo ani našich dětí. Čas běžel dál. Žila jsem sama. S dětmi, které byly už dospělé, jsem měla pěkný vztah, ale žily samostatně. Jednoho dne mě v obchodě během nakupování někdo oslovil.

Když jsem se otočila, okamžitě jsem poznala Radka. Čas se na něm samozřejmě podepsal, stejně jako na mně. Poznala jsem ale, že stará láska nerezaví. Dali jsme se do řeči a Radek se mi omlouval za to, jak mě tehdy zklamal.

Zjistila jsem, že ho mám vlastně pořád ráda. A když vyšlo najevo, že je stejně jako já rozvedený a momentálně nikoho nemá, už jsem se v duchu viděla po jeho boku. Začali jsme se stýkat pravidelně, jezdili jsme na výlety, chodili do restaurací, do divadel.

Bylo nám spolu dobře. Zdálo se, že s Radkem prožiji alespoň šťastné stáří, když už mi osud odepřel manželství s ním. Ta jeho někdejší zrada mi ale pořád hlodala v hlavě. Měla jsem se stále na pozoru, až to Radkovi začalo být nepříjemné.

Dnes už vím, že si musel připadat, jako bych ho neustále kontrolovala. Snažil se mě na to upozornit. Já jsem se ale, možná v panice, že ho znovu ztratím, chovala opravdu hloupě.

Moje žárlivé výstupy se opakovaly, i když jsem si v duchu uvědomovala, že je to chyba a že tím náš vztah ničím.

Zůstala jsem sama

Radek to se mnou vydržel čtyři měsíce. Potom mi řekl, že dá raději přednost samotě před takovýmto způsobem vztahu. Marně jsem se ho snažila ještě přemluvit.

Řekla jsem mu i pár ošklivých slov, což mě dodnes mrzí. Už jsme se pak neviděli a já jsem nyní po šedesátce sama. Vím ale, že si za to můžu sama.

Michaela T. (62), Olomouc