S Mirkou jsme byly velké kamarádky už od školy. Bohužel nás rozdělilo pobláznění. Mé a jejího muže. Nestálo to za to.
S Mirkou jsme se poznaly na základní škole, kdy jsme ani jedna neznala spolužáky, a tak jsme si k sobě sedly. A sedly jsme si i jako kamarádky. Dokonce jsme spolu pak obě šly na obchodku.
Samozřejmě jsme se sobě svěřovaly, prožívaly jsme spolu první velké lásky a radily jsme si. Nerozdělilo nás ani to, že jsem já šla na vysokou a Mirka už šla pracovat.
Vdávala se dříve, já chtěla také
Jak měla Mirka už rozjetý život, tak se i dříve hrnula do vdávání. Její vyvolený byl Libor. Celá zářila, když mi ho představila, a hned mi navrhli, abych jí šla za svědka.
Měla jsem velkou radost a samozřejmě jsem souhlasila, ani mne nenapadlo jí říct, že je to brzy.
Libor byl navíc moc pěkný a hodný chlap, takže jsem věděla, že kamarádka bude v dobrých rukou.Tehdy jsem chodila se Standou, a když se má kamarádka rozhodla vdát, zatoužila jsem také po veselce.
Standa ale nepůsobil, že by vztah chtěl posunout, nicméně asi kvůli mně souhlasil. A tak jsme se do roka a do dne vzali. Samozřejmě mi Mirka oplatila svědectví.
Osudové setkání
Uběhlo několik let, já měla tři děti, Mirce s Liborem se ale nedařilo. Nemluvila o tom. Nevěděla jsem, jestli nechtějí děti, nebo je nemohou mít. Jednoho dne jsem Libora náhodně potkala. On se rozzářil, že mě vidí. Sedli jsme si na kafe a povídali si.
Ptal se na Mirku, jestli byla vždy taková kariéristka. Vycítila jsem, kde je problém s jejich (ne)rodičovstvím. Bylo vidět, že je zklamaný. „Ty se máš, že máš děti,“ řekl mi smutně s tím, že by chtěl děti, ale Mirka si dává na čas.
Byli jsme si blíž a blíž. Nebezpečně…
Rozuměli jsme si a začali jsme se scházet víc. Já sama jsem měla se Standou rutinní vztah. S Liborem jsem zažila jiskření, které se bohužel změnilo v explozi vášně. Stali se z nás milenci.
I když jsme se tomu oba snažili zabránit, naše city nás prostě převálcovaly. Schovávali jsme se. Nemohli jsme si pomoct. Byla otázka času, než to praskne. Mirka jednoho dne na Libora uhodila. Nevím, jestli nás někdo viděl. Zda ona.
Nebo mu třeba projela telefon. Přiřítila se i ke mně domů, Standovi všechno řekla. Byl rozčilený, ale kvůli dětem se nechtěl rozvádět. Náš vztah byl sice už navždy narušený, ale měli jsme stále tu naši rodinu.
Libor zůstal sám, nakonec ho zničilo pití. Takový hodný kluk to byl. I když jsme tehdy bohužel oba selhali.
Zdena K. (71), Plzeň