Domů     Na lásku u moře nezapomenu!
Na lásku u moře nezapomenu!
5 minut čtení

V mládí člověk prožije chvíle, které si pak celý život rád připomíná. Nejkrásnější jsou ty, které se týkají lásky.

V osmdesátých letech nebylo u nás možné volně cestovat, a tak se většina zahraničních dovolených odehrávala ve „spřátelených“ zemích. Nejoblíbenějším cílem naší rodiny bylo vždy Bulharsko.

Trávili jsme tam u moře skoro každý rok. Bylo to jako přes kopírák, ale byla jsem na druhou stranu ráda, že jsme alespoň někam jeli a já si mohla rok co rok užít pláž a moře.

Toužila jsem po zábavě

Když jsem se ale dostala do puberty, zoufale jsem toužila po něčem jiném – chtěla jsem prázdniny trávit s kamarády a užívat si zábavu. Ve svých téměř osmnácti letech jsem si vymínila, že tentokrát jedu s rodiči a mladším bratrem do Bulharska naposledy.

Kdyby to záleželo na mně, tak raději než na plážích Černého moře bych se opalovala s partou přátel někde v Čechách u rybníka. O tom však do mé plnoletosti nechtěli rodiče ani slyšet.

První dny pobytu to skutečně vypadalo, že většinu času strávím opalováním, koupáním a přemýšlením o tom, jak by mi bylo někde lépe s partou mých vrstevníků. Knížky, které jsem si s sebou vzala, jsem měla přečtené za dva dny.

Zkoušela jsem se rozhlížet kolem, zda bych nenatrefila na nějakou kamarádku v mém věku, případně i kluka.

Vynořil se z vody

Čtvrtý den našeho desetidenního pobytu jsem plavala na nafukovací matraci co nejdál od břehu. Líně jsem sledovala dění na břehu a myšlenkami byla úplně mimo, a proto jsem se polekala, když se z vody kousek ode mě někdo vynořil.

Byl to asi dvacetiletý kluk, který se tu potápěl. Připlaval ke mně a začal se mi omlouvat cizí řečí. Přitom se na mě krásně usmíval.

Popletl mi hlavu

Pochopila jsem, že je to Bulhar. Se svými znalostmi ruštiny, která byla tenkrát všude povinná, jsme se nakonec nějak domluvili. Představil se mi jako Nikolaj, ale chtěl, abych mu říkala Niku.

Byl hezký, snědý, s tmavýma očima a já – možná i z nedostatku jiných příležitostí – jsem se do něho během minuty zamilovala. Zbytek odpoledne jsme pak strávili s Nikem v moři i na pláži. Řekla jsem o něm rodičům, aby neměli starosti nebo připomínky.

Dobře věděli, jak se na společné dovolené nudím, a tak mi nechali celkem volné pole působnosti, za což jsem jim byla vděčná.

Už nám zbývalo jen pár dní

O svém novém známém jsem se dozvěděla, že pochází z vnitrozemí – z hlavního města Sofie – a studuje na univerzitě. Naše zalíbení bylo vzájemné. Věděla jsem, že v dalších dnech pobytu se už rozhodně nudit nebudu.

Najednou jsem litovala, že jich už bude pouze šest. Před mými rodiči jsme se k sobě nechovali nijak důvěrně, ale když jsme byli sami, vodili jsme se za ruce, líbali se a objímali.

Přívěsek na památku

V den, kdy se blížila chvíle našeho odjezdu, za mnou přišel a přinesl mi něco na památku: krásný pozlacený přívěsek. Bulharsky na něm bylo napsáno mé jméno – Petra. Netušila jsem, zda ho někde koupil, nebo nechal vyrobit, ale udělal mi moc velkou radost.

V tu chvíli jsem ho pevně objala a do ucha mu zašeptala, že ho miluji. Pak ještě poslední polibek, poslední zamávání a letní lásce byl konec.

Život šel dál

Psali jsme si pak s Nikem asi půl roku, ale život šel dál. Vystudovala jsem vysokou školu, začala pracovat, po nějaké době jsem se provdala a přivedla na svět dvě děti.

Dávnou několikadenní lásku z Bulharska mi připomínal pouze onen přívěsek s mým jménem a pár fotografií. Nikovu adresu jsem ztratila – v krabici s „památkami“ zůstaly jen jeho dopisy, nikoliv obálky. Nepředpokládala jsem, že bych se s ním ještě někdy setkala.

Beztak bychom se po takové době asi ani nepoznali. Do Bulharska jsem se dostala znovu po třiceti letech. S pocitem nostalgie jsem se jednoho dne opět ocitla v témže kempu jako kdysi s rodiči. Vzpomínky se mi vrátily jako živé.

Měla jsem na sobě kvůli vzpomínkám i přívěsek od Nika. V letních šatech jsme se druhého dne po příjezdu procházeli kempem. Vtom jsem zaslechla, jak někdo lámanou češtinou volá moje jméno. Byl to on.

Poznala jsem ho i po těch letech, třebaže přibral a jeho tvář zdobil mužný knír. Poznal mě podle přívěsku, který mi kdysi daroval.

Vzpomínky

Bylo to neuvěřitelné shledání. Objali jsme se a dali si letmou pusu. Také Nik tu byl s rodinou. Došlo ke vzájemnému představování a po zbytek pobytu jsme měli v kempu dobré přátele.

Jezdíme od těch dob do Bulharska pravidelně, dnes už sami, bez dětí a s Nikem a jeho ženou se každé léto potkáváme. A já si tak každý rok vzpomenu na své dospívání a na to, jak jsem se poprvé zamilovala.

Petra V. (58), Brno

Související články
3 minuty čtení
Se smrtí mého milovaného Pavla jsem se nemohla dlouho smířit. Až jednoho večera, kdy jsem na něj vzpomínala, se přihodilo něco nečekaného. Manžel před časem prohrál boj s nemocí. Byl láskou mého života. Smířila jsem se s tím, že dožiji sama. Nikoho jiného jsem k sobě nechtěla. Ukázalo se však, že mě měl Pavel tak moc rád, že nedokázal opustit náš svět. S Pavlem jsem strávila téměř čtyřicet let.
5 minut čtení
Když mi bylo dvacet pět let, postihla mě tragédie. Jela jsem jako robot a nemyslela jsem, že mě potká ještě něco krásného. Když jsem před třemi lety slavila své padesáté narozeniny, trochu jsem bilancovala svůj život. V jednom jsem měla a mám jasno – mám vedle sebe opravdu výjimečného člověka. Chlapa, který mě vždycky podržel a sdílel se mnou těžký osud. Nikdy jsem nebyla moc sentimentální, ale
6 minut čtení
S Lubošem jsme se znali odjakživa. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní, moc se líbil holkám. Byla jsem přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi bylo čtrnáct. Nechtěla jsem, aby mi věštila z dlaně, i když mi to tak vehementně nabízela. Popadla mo
3 minuty čtení
Láska kvete v každém věku. Poté, co mi zemřel celoživotní partner, jsem se přihlásila na seznamku a našla štěstí! Ráda bych vám vyprávěla příběh, který není smutný, ale dojemný. Dovedla mě k tomu moje sousedka, která, ač je jí jen lehce přes padesát let, nemá odvahu to změnit. Já jsem to udělala! Nerada chodím s kůží na trh a svěřuji se se svým životem, ale právě proto, že vím, že je spousta že
6 minut čtení
Vesnice neměla hospodu, prodejnu ani kostel. Byla tu jen kaplička, zchátralá autobusová zastávka a rybník s několika kachnami. Když jsem se od rodičů dozvěděla o tom stěhování, málem jsem spadla ze židle. Ani neumím vypovědět, jak moc jsem milovala městský život. Na můj názor se neptali Nejdřív jsem si myslela, že je to apríl a že je to vtip, protože taková pohroma se v mém životě přihodi
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
tisicereceptu.cz
Velikonoční jehněčí kolínka na víně
Jaké by to byly Velikonoce bez pořádného masa? Ingredience 4 jehněčí kolínka 2 cibule 50 g másla 6 stroužků česneku 10 kuliček pepře 3 bobkové listy 6 dcl červeného vína, 4 snítky rozmarý
Perlové týdny Halada 2025
iluxus.cz
Perlové týdny Halada 2025
V květnu a červnu proběhne největší prodejní výstave perlových šperků v Čechách a na Slovensku. Legendární a největší akce rodinného klenotnictví Halada má tradicí již několik desetiletí. Na akci s
Nejkrutější zima novověku? Ptáci umrzali za letu!
historyplus.cz
Nejkrutější zima novověku? Ptáci umrzali za letu!
Kdo nemusí vytáhnout paty z domu, ten nevychází. V kalendáři jsou první dny roku 1709 a napříč Evropou mrzne, až praští. A to doslova. Ve Francii dokonce padají z oblohy ptáci, kteří za letu umrzli. Na jiných místech se při zvonění rozpadnou mrazem kostelní zvony. Ničivá zima potrvá čtyři měsíce a nabídne scény, které se zatím neopakovaly…  
Gruzie plná chutí a vůní
epochalnisvet.cz
Gruzie plná chutí a vůní
Země pro mnohé neznámá skrývá velké kulinární bohatství, což může být pro ty, kteří pamatují jen známý koňak nebo čaj opravdovým překvapením. A pohostinnost místních je pověstná. Však také jedno z přísloví zní: Host je dar Boží.   Gruzínská kuchyně není jenom jedna, po staletí vstřebávala vlivy turecké, íránské a posledních dekádách i ruské. Navíc
Vestavba s přidanou hodnotou
rezidenceonline.cz
Vestavba s přidanou hodnotou
Design kuchyně ctí spotřebiče, které nejsou na první pohled vidět. Mohou být ukryté za kuchyňskými dvířky nebo splývají s kuchyňskou linkou. Pro vestavné spotřebiče hraje řada faktorů. Jedním z nich je úspora místa a designově čistý vzhled kuchyně. Nabídka tohoto typu spotřebičů je veliká, v zásadě si můžete pořídit kompletní výčet nezbytných kuchyňských pomocníků od
Manželství Brooke Shields spěje pomalu k rozvodu
nasehvezdy.cz
Manželství Brooke Shields spěje pomalu k rozvodu
Hvězda filmu Modrá laguna, i po letech stále krásná Brooke Shields (59), prochází manželskou krizí! S filmovým scenáristou a producentem Chrisem Henchym (60), kterého si brala už před čtyřiadvaceti
Rukopis, který mu změní život: Co našel Wilfrid M. Voynich ve Frascati?
enigmaplus.cz
Rukopis, který mu změní život: Co našel Wilfrid M. Voynich ve Frascati?
Americký sběratel starožitných knih polsko-litevského původu Wilfrid M. Voynich (1865–1930) se v roce 1912 přehrabuje desítkami rukopisů uvnitř jezuitské knihovny ve starobylém paláci Villa Mondragone
Jak správně pečovat o citlivou atopickou pokožku? Dopřejte jí koupel a med
nejsemsama.cz
Jak správně pečovat o citlivou atopickou pokožku? Dopřejte jí koupel a med
Stává se vám, že po sprchování cítíte na těle nepříjemné pnutí, loupe se vám kůže, nebo vám dokonce naskáčou pupínky? Víme, jak si s tím poradit. Zdroje pitné vody jsou dnes bohužel natolik kontaminované, že přidávat chlor do vody je prakticky nezbytností. Takto upravená voda potom kůži nejen dráždí a vysušuje, ale u citlivějších jedinců může vést
Velikonoční ostrov: Nejosamělejší místo světa plné záhad
epochanacestach.cz
Velikonoční ostrov: Nejosamělejší místo světa plné záhad
Hluboko v Pacifiku leží ostrov proslulý svou tajemnou prastarou civilizací. Zdobí jej nejen kouzelná příroda, ale i 300 soch moai. Každá z těchto soch je vytesána z jednoho kamene a má typickou protáhlou tvář. V současnosti se zdá, že řada tajemství Velikonočního ostrova se již dočkala svého rozluštění. Víme, proč tyto sochy vznikly a jakým způsobem se po ostrově
Vím, že je stále se mnou
skutecnepribehy.cz
Vím, že je stále se mnou
Se smrtí mého milovaného Pavla jsem se nemohla dlouho smířit. Až jednoho večera, kdy jsem na něj vzpomínala, se přihodilo něco nečekaného. Manžel před časem prohrál boj s nemocí. Byl láskou mého života. Smířila jsem se s tím, že dožiji sama. Nikoho jiného jsem k sobě nechtěla. Ukázalo se však, že mě měl Pavel tak moc rád, že nedokázal
Test využívající infračervené světlo dokáže detekovat krev od pacienta s rakovinou plic
21stoleti.cz
Test využívající infračervené světlo dokáže detekovat krev od pacienta s rakovinou plic
Vědcům z Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku se podařilo vytvořit nový test, který je schopen odhalit vzorky krve pacientů, kteří trpí rakovinou plic, a to s 81% přesností. Do budoucna by tent
Robin Hood: Mýtus, legenda, nebo skutečný král zbojníků?
epochaplus.cz
Robin Hood: Mýtus, legenda, nebo skutečný král zbojníků?
Kdo by neznal jméno Robin Hood? Slavný psanec ze Sherwoodu se za staletí proměnil ve folklorní ikonu, hrdinu stovek knih, filmů i seriálů. Ale kdo vlastně byl muž, jehož příběh přežil staletí a stal se symbolem spravedlnosti? Mýtus, nebo historická postava? Příběh, který přerostl do legendy První dochované zmínky o Robinovi pocházejí ze 14. století.