S Kemalem jsme se potkali na studiích. Zamilovala jsem se do něj tak, že jsem všechny pochybnosti nechala za sebou. Svou kulturu ale nezapřel.
Mladí lidé, když se zamilují, neslyší a nevidí. Tak jsme to cítili i my dva – já a Kemal. Potkali jsme se na vysoké škole. Hned na první přednášce jsem zaregistrovala ten uhrančivý pohled jeho hlubokých černých očí.
Díval se na mě přes celou posluchárnu, a já cítila, jak ztrácím pevnou půdu pod nohama. Bylo mi jasné, že jsem ztracená. Bydleli jsme na stejné koleji, tak jsme už třetí den spolu navázali hovor. Ve vší počestnosti, přesto jsem cítila, jak to mezi námi jiskří.
Moje spolubydlící Jana tehdy zvedla varovně prst: „Víš, jaká je pozice ženy v jeho zemi?“ Věděla jsem to. Ale nedalo se nic dělat, s každým dalším dnem jsem byla bláznivěji zamilovaná – a dokonce jsem se začala o jeho kulturu zajímat. Ba co víc? Začala jsem ji, zaslepená láskou, vnímat jako lepší.
Jsme moderní
Když jsme spolu začali chodit, byla jsem nejšťastnější na světě. Nedovedla jsem si představit život bez něj. Kdykoli jsme začali mluvit o naší společné budoucnosti, řekl mi, že se do své země na Blízký východ vrátit nechce.
Je moderní, vzdělaný, chce mě takovou, jaká jsem. Že zůstane v Čechách. Tak to prezentoval i mým rodičům, když jsem se ho odvážila představit. Nebyli z toho nadšení, ale nakonec se svatbou souhlasili.
Odstěhovali jsme se do mého rodného města, našli si práci a narodila se nám dcera. Všechno vypadalo sluncem zalité!
Má syna?
Udělali jsme velké kompromisy. Společně jsme na jaře drželi půst, on ramadán, já velikonoční křesťanský, slavili jsme Vánoce. Chodila jsem do práce, ale ráda se oblékala i jako ženy v jeho zemi. Za ty dlouhé roky jsme oba přijali mnoho z druhé kultury.
Až přišla ta jobovka. To bylo naší dceři osmnáct. Jedna dobrá duše mi donesla, že má Kemal nemanželského syna. Když jsem se ho zeptala, tak na to odpověděl, že pořádný chlap musí mít syna. Tohle v něm z jeho kultury zůstalo.
Dcera pro něj neměla tu pravou hodnotu. Bylo to pro mě hrozné zklamání! Takové, že jsem s ním už nemohla dál žít!
Zuzana (57), Liberecko
