Najednou se dveře s průvodkyní i dalšími návštěvníky zavřely. Kolem se objevily postavy v historických šatech a lákaly mě dál.

Cíl našeho prázdninového výletu? Starý hrad. Vypravily jsme se tam s vnučkou Adél­kou. Ani nevím, proč právě tam? Jako by nás k tomu místu cosi táhlo. Už týden před rozhodnutím, že na hrad vyrazíme, byl doslova magický.

Obě jsme měly podivné sny a v nich jsme se pohybovaly v dobách dávno minulých. Ale byly jsme tam vždy obě spolu, jen v různých šatech, v různém čase, jednou jsem byla já matka a Adélka dcera, jindy jsme byly teta a neteř, dokonce se stalo, že jsme byly sestry.

Mrazilo mě, když jsme si ty sny ráno vyprávěly. Dokonale jsme si je pamatovaly. Ty prázdniny byly celé zvláštní, už od samotného začátku – a návštěva hradu to jen završila…

Divný pocit

Když jsme už stály s vnučkou na nádvoří hradu a čekaly na průvodkyni, chvěly jsme se jako osiky. „Babi, mám tak divný pocit!“ opakovala Adélka a rozhlížela se nervózně kolem. I já jsem měla divné tušení, jen jsem to nepřiznala.

Pak se přihnala skupinka turistů z autobusu a my se daly na pochod hradem. V jedné místnosti, uprostřed starých obrazů, jsme se s vnučkou zdržely déle než ostatní, zalíbil se nám portrét krásné dámy ve fialových šatech. Všichni už byli v další místnosti.

Dveře se najednou s bouchnutím zavřely. Připadala jsem si náhle jako omámená, jako v nějakém snu, nemohla jsem se ani pohnout. Jako bych se najednou ocitla v jiném světě. Z obrazů kolem mě začaly vystupovat postavy.

Lidé z obrazů

Když kolem mě proplula dáma v těch krásných fialových šatech, vydala jsem se za ní jako smyslů zbavená. Jen matně jsem slyšela, jak na mě vnučka volá. Nechtěla jsem ji poslouchat, chtěla jsem jít dál za těmi krásně oblečenými lidmi z obrazů.

Vtom jsem cítila, jak mě vnučka chytla za rukáv a táhla ke dveřím. Až když jsme se ocitly v jiné místnosti, jsem procitla. „Babi, co to s tebou bylo? Tys byla jako v transu,“ řekla mi. „Ne, já byla v minulosti,“ odvětila jsem.

Jana (69), jižní Čechy