Osud nebyl našemu manželství a děťátku nakloněn. Můj muž to dával za vinu mně a raději mě zbaběle opustil. Životní štěstí si mě ale přece jen našlo, právě včas!
Byla jsem tak mladá! Nebylo mi ještě ani dvacet let, když jsem se šíleně zamilovala. Jaromír byl v mých očích dokonalý, pozorný a spolehlivý. Vždy dodržel vše, co slíbil. Byla jsem přesvědčená, že mám toho nejlepšího muže na světě!
Všechno se zdálo ideální, až když se mě jednou kamarádka zeptala, zda pracujeme na miminku, jsem si uvědomila, že to nám k dokonalému štěstí schází. Manžel souhlasil, založíme rodinu. Jenže uběhl půlrok, rok, dva roky, a já nedokázala otěhotnět.
Život nám začal ukazovat svou temnou stránku. Najednou jsem zjistila, že můj muž není takový dokonalý gentleman, kterého mi mohly všechny ženy závidět. Veškerou vinu za to, že nejsem těhotná, dával mně. Nebral ohledy na to, jak moc mě to trápí!
Úplně na dně
S každým dalším rokem jsem cítila stoupající napětí mezi námi, stále častější výbuchy hněvu, a dokonce mě manžel jednou i uhodil. Vše jsem to trpěla a snášela pro naši, kdysi velkou lásku.
Pak ale přišel Jaromír s tím, že podává žádost o rozvod, protože si našel jinou. Lepší! „S tou si pořídím rodinu, když ty jsi tak nemožná!“ vmetl mi do očí. Byla jsem na dně.
Ten víkend jsem měla slavit čtyřicetiny, všechno jsem odvolala a narozeniny probrečela. S krachem mého manželství se vytratila i poslední naděje na to, že se jednou stanu mámou. Zůstala jsem sama.
Vše bylo ztracené, žila jsem už jen prací a občas nějakou kulturou, kam jsem si zašla s kamarádkou. „Musíš zase začít žít,“ kladla mi důrazně na srdce v divadelní lóži, přímo před zraky úplně cizího chlapíka, který s námi lóži sdílel.
O přestávce nás obě, mě i kamarádku, pozval na sklenku. A byla s ním taková legrace, že jsem se po dlouhé době zase smála na celé kolo.
Překvapení
Když mě posléze pozval i na večeři, samotnou mě překvapilo, že jsem souhlasila. Byl mi ale tak sympatický… Náš vztah začal rychle a ještě rychleji se hnal do manželství. Už po třech měsících jsem totiž zjistila, že jsem těhotná.
Myslela jsem si, že se mi to jenom zdá, že to snad není možné. Byl to zázrak, ve který jsem už ani nedoufala! Tak jsem poznala, že vina kdysi nebyla na mé straně. Prvnímu muži bych měla poděkovat za to, že mě opustil.
Bez toho bych svou úžasnou dcerku Haničku neměla. Zatímco on zůstal dál bezdětný. S novou přítelkyní se rozešli. Pořídila si dítě s jiným!
Vlasta (54), Jihlava