Je na mě milý a vlídný. Ale jen do chvíle, kdy něco potřebují jeho děti. Těm by, na rozdíl ode mě, snesl modré z nebe. Dá jim vše, o co si řeknou.

Nemohu si pomoct, ale jeho rozhazování mi jde na nervy. Manželovy děti z prvního manželství mám ráda a svoje děti jsem před nimi nikdy neupřednostnila. Kupovala jsem všem stejně nebo alespoň za stejné peníze.

Jsou to vydřiduchové

Nyní, když jsou dospělé, začal manžel dělat rozdíly mezi mými dětmi a těmi jeho. Pro oba je to druhé manželství. Spolu žádné děti nemáme a on pořád nechápe, co mi tak vadí, že chce dopřát jen svým dětem. Má na to vysvětlení.

Moje děti prý víc vydělávají a taky nemají tolik potomků jako ty jeho. Ale kdo za to může? Nikdo nenutil manželovu dceru, aby si pořídila čtyři děti se dvěma manžely. A jeho syn? Je neustále na pracáku coby nezaměstnaný. Přitom je to šikovný kluk.

Vyučil se truhlářem a umí to se dřevem jako snad nikdo, koho znám. Ale prý nemůže nikde najít volné místo. Já mu to nevěřím, ale chápu, že dostat bez práce peníze od otce je mnohem jednodušší! To moje dcera má jen jedno dítě a pracuje od nevidím do nevidím.

Je na ně sama, protože manžel se vypařil krátce po porodu. Prý na ten řev nemá nervy. Syn žádné děti ještě nemá, tak ode mě nic nepotřebuje.

Vyčítá mi každý nákup

S manželem jsme na tohle téma mnohokrát bouřlivě diskutovali, ale nikdy jsme nedospěli k nějakému rozumnému kompromisu. Nechápu, jak může být ke mně tak bezohledný. Na dovolené jsme nebyli ani nepamatuji! Musíme šetřit. „Co jsi to zase koupila?

To mi děláš naschvál?“ Vyčítá mi, když z nákupu přinesu drahý květák nebo nektarinky. Nechápe, že nemohu jíst jen kuře nebo buřtguláš, ale ani to není zadarmo.

Naše hádky dospěly tak daleko, že jsme si rozdělili společné konto na vlastní a hospodaříme každý zvlášť. Manžel mi přidává jen na jídlo. Ale na to svoje! Kdyby to nebylo tak smutné, musela bych se smát.

Já si pochutnávám na leču a on žvýká studentský řízek, jak nazývá obalovaný salám. Smutně po mně pokukuje, až mi to nedá a rozdělím se s ním. Ale jinak je pořád tak umanutý.

Natruc jsem si pořídila psa

Jednou, když zrovna dal dceři pět tisíc coby příspěvek na lyžařský výcvik pro vnučku, jsem se rozhodla. Koupila jsem si pejska! Když mého Ferdíčka manžel uviděl, málem omdlel. Potom zavrčel: „Kolik stál ten pes?“ Na poslední chvíli mě napadlo, že budu lhát.

Nakukala jsem mu, že je z útulku a zdarma. Nebyla to pravda, ale co by člověk neudělal pro klid v rodině? Manžela moje odpověď uklidnila. Dokonce se s Ferdíčkem spřátelil a začal s ním chodit ven. Ferdík měl blahodárný vliv i na naše vnoučata.

Začala k nám chodit častěji, z čehož máme oba radost. Konečně jsem se dočkala trochy vytouženého klidu. Zbývalo jen najít mému nevlastnímu synovi nějakou tu práci. A našla jsem ji opět díky našemu pejskovi.

Jeho syn konečně pracuje

Statečně značkoval všechny ploty v okolí, až se dal se mnou do řeči majitel jednoho z plotů. Prý nemůže sehnat nikoho, kdo by mu plot opravil nebo rovnou zhotovil nový. Vzpomněla jsem si na manželova syna a zavolala mu.

Přišel docela ochotně, což mě udivilo, ale asi se mě trochu bál. Plot měl hotový během týdne. Slušně si vydělal a zakázky se mu začaly jen hrnout. Peníze už od otce žádné nechtěl, a dokonce mu koupil víkendový pobyt v pivních lázních. Pro dva!

Byla jsem z toho daru úplně dojatá. Ale žádný šťastný konec se nekonal. Manželova dcera stále něco potřebuje a neostýchá se říkat si o peníze i o koupi toho či onoho. Jejím největším přáním je auto. Prý by jí stačilo nějaké starší!

To už asi bylo i na manžela moc a svěřil se mi, že neví, co má dělat. Jo, namlsal si své děti a teď má problém. Ale nesmála jsem se mu. Mávla jsem rukou. Měla jsem svého milovaného pejska, a to mi ke štěstí stačilo.

Jedeme ve třech

„Kup jí ho! Já našetřím svojí dceři taky na něco pěkného. Ať mají ty naše holky radost!“ řekla jsem a sama se divila, co to ze mě vylítlo. I manžel byl mým gestem notně překvapený. Slíbil, že už s tou podporou skončí. Že si budeme užívat my dva.

Dal mi pusu a slíbil dovolenou. Pěkně v Chorvatsku, s plnou penzí! V hotelu prý budeme smět mít i našeho Ferdíčka. Už se moc těším!

Jana R. (63), Břeclav