S přítelem Romanem jsme si chtěli užít příjemnou dovolenou. Hned první večer nás ale pronásledovalo děsivé světlo!

Některé věci, které se lidem přihodí, zkrátka nemají rozumné vysvětlení. Prostě se odehrají a zůstanou navždy záhadou. Příhodě, která se nám před lety stala, jsme se snažili přijít na kloub dlouhou dobu, ale nakonec jsme to raději vzdali.

Co se nám stalo?

Před třinácti lety jsem prožila něco opravdu hrůzostrašného. Kdyby mi o tom vyprávěl někdo jiný, asi bych mu nevěřila. Tehdy ale se mnou byl přítel, s nímž jsem měla vztah po rozvodu, a ten může dosvědčit, že jsem si nic nevymyslela. Byli jsme u toho spolu. Ani on ale nedokázal říct, co se nám to vlastně stalo.

Průzkum po blízkém okolí

Trávili jsme tehdy s Romanem, jak se můj přítel jmenoval, společně dovolenou v jedné sousední zemi. Pátou noc jsme přijeli do kempu u jezera, kde jsme se ubytovali v malé, ale útulné chatičce.

Ještě ten večer jsme se vydali na průzkum okolí a cesta nás zavedla až do hlubokého lesa.

Blížila se bouřka

Všimli jsme si, že se najednou citelně ochladilo a mezi korunami stromů bylo jasně vidět, jak se nebe zatáhlo. Blížila se nějaká bouřka. Věděli jsme, že jsme se od kempu celkem dost vzdálili, takže bychom to zpátky asi včas nestihli. Navíc jsme také trochu zabloudili.

Ocitli jsme se na velké louce

Šli jsme dál a dostali jsme se na paseku. Došlo nám, že ta bouřka bude doopravdy silná. Pláštěnky jsme s sebou neměli. Právem jsme se obávali, že nás čeká pořádná sprcha.

Přítel usoudil, že by nebylo rozumné zůstávat v lese, protože do některého stromu může uhodit blesk. Rychle jsme hledali cestu ven. Štěstí nám přálo. Za chvíli jsme se dostali na velkou louku.

Neměli jsme sice tušení, kde přesně jsme, ale připadalo nám to rozumnější a bezpečnější než zůstávat v dosahu stromů.

Objevilo se světlo

Z toho silného deště nakonec nic moc nebylo. Nejprve se spustily velké kapky, ale trvalo to jen pár minut. Náhle se ale ozval hrom, který zněl úplně jinak, než jak jsme byli u bouřek zvyklí. A současně s ním nás obklopila světelná záře.

Nejprve jsem si myslela, že se do nás skutečně strefil blesk. Světlo ale nezmizelo a dál kolem nás kroužilo a drželo se nás.

Utíkali jsme jako o život

Vyděšeně jsme se na sebe s přítelem dívali a nedokázali jsme si tu záhadu vysvětlit. Přítel pak navrhl, abychom co nejrychleji utíkali pryč. Souhlasila jsem. Utíkali jsme, co nám síly stačily, ale světlo nás dále pronásledovalo.

Bylo evidentní, že se nejedná o žádný přírodní úkaz spojený s bouřkou. Viděli jsme, že jsme v zajetí nějaké tajemné síly, jen jsme netušili, zda je nepřátelská a chce nás ohrozit.

Vyčerpaní jsme doběhli k silnici

Připadali jsme si s Romanem jako v nějakém děsivém fantastickém filmu. Chvílemi se ozývalo i ono tajemné hřmění, které ale s bouřkou nemělo nic společného. Bloudili jsme dál krajem a světlo jsme měli stále kolem sebe. Pak jsme se dostali k úzké místní silnici. Doufala jsem, že brzy pojede nějaké auto.

Projíždějící auto nám zastavilo

V duchu jsem se za to modlila a nebe mě opravdu vyslyšelo. Ve chvíli, kdy se na obzoru objevil nákladní vůz, světlo kolem nás zmizelo. Se zoufalým výrazem ve tváři jsem stopovala.

Řidič se nad námi slitoval a zastavil u krajnice. V náklaďáku seděl mladý řidič. Při pohledu na nás mu došlo, že se přihodilo něco hrozného, takže se hned vyptával.

Ani já, ani přítel jsme se ale nechtěli svěřovat s tak neobvyklým a stěží uvěřitelným zážitkem, a tak jsem se nakonec vymluvila na strach z bouřky, která už ovšem mezitím skoro odešla.

Hledali jsme vysvětlení

Nasedli jsme do auta, které nás dovezlo až na příjezdovou cestu ke kempu u jezera. Nenápadně jsem se po cestě ohlížela, jestli tu hrozivou světelnou záři ještě nespatřím. Už se ale naštěstí neobjevila. Nějaké následky ale ta příhoda přece jen měla.

Poté, co jsme vše s přítelem důkladně rozebrali, a nedospěli k žádnému závěru, jsme si šli lehnout.

Nepříjemné následky hned druhý den ráno

V noci jsme se já i Roman vzbudili a oba jsme měli tytéž problémy. Bolela nás hlava a na těle se nám objevila svědivá vyrážka. Ta nám pak znepříjemňovala život ještě několik dní.

Navštívili jsme místního lékaře, ale nevěděl si s tím rady – mastička, kterou nám předepsal, nezabrala.

Zasáhlo nadpřirozeno?

Na ten zážitek nikdy nezapomenu, i když už uplynulo několik let ode dne, kdy se přihodil. Nejsilněji se mi vždy připomene za bouřky, to se vždy přistihnu, jak se se strachem rozhlížím kolem sebe a pátrám po tom tajemném světle.

Nikdy se už ale žádné neobjevilo. Naštěstí. Mluvila jsem o té události s několika známými, ale nikdo tu záhadu nevyřešil. Všichni se ale shodovali na tom, že se jednalo o něco nadpřirozeného a nevysvětlitelného.

Daniela B. (59), Havlíčkův Brod