S přítelem jsme spolu byli už skoro deset let. Byl to úžasný muž. Jenže já udělala hloupost, díky které jsem asi zničila náš vztah.
Karla jsem potkala pár let po rozvodu. Bylo to v době, kdy jsem už nevěřila, že bych se snad mohla ještě zamilovat. Ale on si mě prostě získal. Muž, co drží slovo, má své zájmy i dobrou práci.
Vše bylo v normálu
Samozřejmě že jsme měli dobré i horší chvilky. Párkrát jsme si vyčítali, že jeden tráví moc času v práci, druhý se moc váže a nenechá toho druhého dýchat. . Nebyla mezi námi žádná žárlivost nebo něco podobného. Zkrátka spíš dobrý vztah bez velkých problémů.
Věděla jsem, že mě miluje a že o náš vztah a naši společnou budoucnost stojí a chceme spolu zestárnout. Nikdy, když se objevil nějaký problém, se ke mně neotočil zády, chtěl ho vyřešit a chtěl ho vyřešit společně.
Dokonce i po fyzické stránce jsme si velmi vyhovovali a on mě i po tolika letech stále přitahoval. Je pravdou, že v poslední době jsme neshod měli o něco víc než dřív, ale oba jsme dlouho bojovali s ošklivou chřipkou a nemoc nikomu na náladě nepřidá.
Osudná noc
Vše jsme ale vyřešili a já se ve vztahu cítila spokojeně. O to víc nechápu, co jsem udělala. Jsou to dva měsíce, co jsem jela na pracovní cestu. Měli jsem víkendovou firemní konferenci. Už po příjezdu na hotel jsem potkala muže, který se mi líbil.
Okouzlil mě na první pohled. Byl to kolega, ale z druhé části republiky. Čím více času jsme spolu trávili, tím nám bylo jasnější, že jsme si sedli i po lidské stránce.
Sdíleli jsme stejné názory, měli podobné nápady a vést s ním konverzaci bylo naprosto přirozené, a hlavně osvěžující. Asi proto došlo nakonec k tomu, že jsme se spolu vyspali. Nedokázala jsem mu odolat. Líbil se mi jak vzhledově, tak osobnostně.
Kde se to ve mně vzalo?
Právě to je na celé věci nejhorší, po celou dobu jsem přesně věděla, co dělám, že podvádím svého přítele, a měla bych tedy mít výčitky svědomí, ale neměla jsem je. Z konference domů se mi vůbec nechtělo.
S Leošem jsme si na rovinu řekli, že to bylo báječné, ale dál v tom nebudeme pokračovat. I on byl šťastně zadaný. Prostě to nemělo ani náhodou nějaké řešení. „Nikdy na tento víkend nezapomenu!“ řekl mi na rozloučenou.
Tápu
Teď jsem ale sama se sebou v koncích. Nerozumím svým činům ani pocitům. Nechápu, jak jsem mohla být tak sobecká.
Jak jsem Karlovi, který mě vždy ve všem podporoval, věřil mi, který mě miloval za jakýchkoliv okolností, mohla udělat něco tak hrozného, a ještě k tomu nemít výčitky. „Jak sis užila konferenci?“ přivítal mě a objal. „Moc se mi stýskalo,“ řekl a políbil mě.
Vůbec jsem se nezastyděla a svědomí se ve mně nehnulo. Připadám si jako ten největší padouch, který umí jen ničit.
Nepoznávám samu sebe
Nejsem člověk, který by kdy v životě podváděl nebo by na to někdy myslel. Změnila jsem se? Jsem horší člověk, než jsem se původně vůbec domnívala?
Nebo mám Karlovi říci, co jsem provedla a čestně se s ním rozejít? Ale já ho nechci ztratit. A nechci ho ani zranit tím, že jsem ho podvedla. Nevím, co mám dělat…
Pavla R. (59), Strakonice