Potkala jsem ji v našem domě a pozvala ji na víno. Myslela jsem, že to je nová podnájemnice. Vřele jsme spolu klábosily. Pak se ale vytratila…

Za krásných letních večerů se ráda procházím zahradou, pozoruju noční oblohu a poslouchám všechny tajemné zvuky přírody. Dům, který jsme před pěti lety koupili, je velký a v krásném prostředí.

Je to stará vila s obrovskou vstupní halou, ze které vede točité schodiště a v patře je vstup do tří bytů. A pak vede další schodiště do druhého patra, kde je už jen malý byteček tak pro nějakého studenta, nebo jednoho člověka a velká půda.

Vilu jsme koupili společně s mou sestrou a jejím manželem. Pro naše dvě rodiny ty největší a nejhezčí byty a ten zbytek jsme plánovali pronajmout, abychom získali peníze na postupnou rekonstrukci.

Volný dům

Krátce poté, co jsme se nastěhovali, se mi stalo cosi podivného. Na tu květnovou noc nejspíš nikdy nezapomenu. Sestra s rodinou tehdy odjela na dovolenou, manžel byl na služební cestě a děti zůstaly na víkend u babičky.

Rozhodla jsem se užít si volného domu. Večer se blížil a já zatopila v krbu v hale. Zaskočila jsem si ještě rychle pro drobný nákup do blízkého konzumu a jen co jsem se vrátila, začalo se venku stmívat.

Připravovala jsem si hostinu na stolku u krbu, kde byl také velký gauč a dvě křesla. „Pustím, si k tomu hudbu a budu poslouchat a hodovat! To bude nádherný večer!“ těšila jsem se.

Z lednice jsem vytáhla lahev vychlazeného vína a postavila vedle ní sklenku. Už jsem si nalévala, když jsem uslyšela tichý hlas: „Já nic?“ nadskočila jsem leknutím. Myslela jsem si, že jsem v domě sama…

Milá dívka

Prudce jsem se otočila a spatřila mladou, krásnou ženu. Mile se usmívala, úplně mě tím laskavým úsměvem odzbrojila. „Nevěděla jsem, že v domě někdo je,“ řekla jsem se zaskočeně. „Jste tu na návštěvě u mé sestry?“

Dívka zavrtěla hlavou. Došlo mi, že se sestra zmiňovala o tom, že má nějakou dívku na podnájem do toho malého pokojíku ve druhém patře. „Á, vy jste ta z druhého patra, viďte?“

Rozzářila jsem se, že už vím. Dívka kývla hlavou, že tam opravdu bydlí. Pobídla jsem ji, ať se posadí, a běžela pro druhou sklenku na víno. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Antonie a studuje přírodní vědy.

Přišlo mi to moc zajímavé, tak jsme si spolu povídaly. Dlouho do noci. Až kolem třetí jsme odešly každá do svého bytu.

Kdo byla ta osoba?

Když druhý den přijela sestra s rodinou, vyprávěla jsem jí o Antonii, jak je milá. Sestra na mě zírala jako na blázna. Dívka, co tam měla bydlet, se totiž ještě do podnájmu nenastěhovala. Nemohla jsem tomu uvěřit.

V den, kdy měla přijet, jsem ji vyhlížela nejvíc ze všech. Čekala jsem, že uvidím známou tvář. přijela ale zcela jiná dívka. Kdo byla ta studentka onen večer u krbu, která se mnou popíjela víno a povídala si?

To se asi nikdy nedozvím. Co je ale jisté, z pokojíku ve druhém patře už odešlo několik podnájemníků. Všichni tvrdili, že tam straší. V noci vídali mladou, krásnou dívku, jak se prochází po pokoji a čte si z nějaké knihy.

Miroslava (62), Vysočina