Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Splnil snad kamínek na mém krku moje slova?

V  tom malém městečku na jihu Moravy jsme se ocitli s přítelem náhodou. Ten kámen na tržišti mě zaujal hned, jak jsem ho uviděla. Když jsem ho vzala do ruky, už jsem se ho nemohla vzdát. Paní se na mě vlídně usmála a řekla, že to je dobrá volba. Měsíční kámen totiž přitahuje mateřství.

Pověsila jsem si ho na krk

Přítel mě objal a řekl, že v tom případě ho bereme. A koupil ho. Dárky z lásky mají prý zvlášť kouzelnou moc. Aspoň tento rozhodně ano. To, co se totiž událo krátce poté, bylo jistě zapříčiněno jeho magickou silou.

I když takové věci moc nenosím, pověsila jsem si měsíční kámen na krk a tam už zůstal. Kdykoliv jsem ho chtěla sundat, za podivných okolností jsem na to zapomněla.

Aprílový vtípek

První duben je tradičně dnem, kdy si můžeme bezelstně vystřelit ze svých blízkých, přátel či kamarádů. Slaví se totiž apríl a jeho cílem je zaujmout někoho svou lží či výmyslem natolik, aby uvěřil.

Následuje okamžik pravdy, kdy dotyčné osobě musíme se slůvkem apríl na rtech prozradit, že jsme si to celé vymysleli, a smích na obou stranách. Alespoň tak by to mělo být. Já vymýšlím každoročně peprné žertíky, a stejně tak tomu bylo i tenkrát.

„Mami, musím ti říct něco důležitého, víš, jsem těhotná,“ sdělila jsem do telefonu své matce. Na druhé straně bylo ticho a pak jsem slyšela jen polknutí. „Holka moje, jak se to mohlo stát?“ zoufale se tázala maminka.

Nechala jsem ji ještě chvilku dusit a pak jsem do sluchátka zakřičela „apríl!“. Maminku málem trefil šlak a třebaže se po chvilce smála, byla na mě pěkně naštvaná. „O tomhle se nežertuje,“ sdělila mi a já si uvědomila, že jsem to asi trochu přehnala.

Jste těhotná!

Uplynulo pár dní a já jsem se jednoho rána probudila se zvláštní nevolností. Na aprílový žertík jsem už dávno zapomněla a měla jsem pocit, že jsem něco špatného snědla. Když se ale situace opakovala i následující den, navštívila jsem lékařku.

Nic zvláštního nezjistila, vzala mi proto krev a já si měla za dva dny zavolat pro výsledky. Bylo mi líp, tak jsem věřila, že nemoc je pryč. Jaké však bylo moje překvapení, když mi doktorka do telefonu sdělila, že testy krve ukázaly, že jsem těhotná.

Nejšťastnější babička

Nevěřila jsem svým uším. Přestože jsem tehdy se svým přítelem nežila, byla jsem šťastná. Na dítě už jsem měla věk. Nejprve jsem šťastnou novinu oznámila příteli, který skákal radostí. A pak mě čekal ještě jeden telefonát. Mamince!

Znovu jsem jí, jako na apríla, oznámila tu radostnou novinku. Ani jsem se nedivila, že mi nevěřila, a smála se, že dvakrát opakovaný vtip už není vtipem. Když se ale narodila Kamilka, stala se moje maminka tou nejšťastnější babičkou na světě.

Šárka R. (53), Jičín