Domů     Naší romanci předcházela tragédie na jevišti
Naší romanci předcházela tragédie na jevišti
8 minut čtení

Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám.

Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky.

Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně. Máma to brala sportovně, ale se mnou to bylo horší, zejména v pubertě. Necítila jsem se na jevišti dobře.

Táta mi to však dával rozkazem, protože na některé role se mu nedostávalo přijatelných herců. To potom čelil celkem oprávněným posměškům.

Není divu, když tu několik sezon hrál okouzlujícího mladíka Romea postarší pan Skála, který měřil 162 centimetrů, a byl tudíž menší než Julie, což publikum kvitovalo srdečným smíchem.

„Udělal mi z tragédie veselohru,“ ublíženě si brumlal táta po skončení produkce.

Jenomže Skála měl alespoň dobrou paměť, na rozdíl třeba od mladého Kudrny, syna paní pokladní, který sice vypadal obstojně, ale koktal a nebyl si schopen zapamatovat holou větu, natož košatá souvětí, kterými se cituplný shakespearův text hemží.

Chlap jako hora

To jaro propadl táta optimismu a hodlal na nádvoří našeho zámku uvést drama bratří Mrštíků Maryša, ač jsme jej od toho s mámou zrazovaly. Nedal si říct. „Bohoušku, je to psané v nářečí,“ opatrně upozorňovala máma.

„A jestli chceš dát roli Vávry zase Skálovi, tak nevím, nevím. Vávra je podle mě chlap jako hora.“ Otec zářil, bylo zjevné, že si během dlouhé zimy vše důkladně promyslel a nestrpí námitek.

„Vávru dám tomu študákovi z Prahy, co tu v sezoně pravidelně provádí,“ plánoval radostně. „Už jsem mu telefonoval, všechno ví.“ Jako by do mě udeřil hrom. Byla jsem do toho, jak táta říkal, študáka tajně zamilovaná, ale přehlížel mě jako krajinu, nafoukanec.

„A souhlasil?“ vyzvídala máma. „Ještě ne docela,“ tajemně odvětil otec. O roli Maryši, tedy Vávrovy ženy, projevila zájem uklízečka Macháčová, což byla další nepříjemnost.

Otec byl nucen jí koktavě vysvětlit, že ve třiapadesáti nemůže hrát dvacetiletou krasotinku. Macháčová se urazila a několik dní schválně ne­uklízela toalety, což se pak řešilo na schůzi, protože návštěvníci zámku si stěžovali.

Jediná naděje

Táta vysokoškolského studenta Pavla uplatil samostatným pokojem přímo na zámku, nikoli v krcálku, kde se obvykle tísnili ostatní průvodci. Mladíkovu romantickou duši to patrně naplnilo nadšením, a tak s úlohou zlého mlynáře Vávry stísněně souhlasil.

Moje zlé tušení, že mi otec poručí hrát Maryšu, se změnilo v jistotu, když na mě hulákal: „A kdo ji má asi tak hrát? Nikoho nemám. Syslová z krámu je sice hezká blondýna a dala by si říct, ale má úplně vygumovanou hlavu.

Zlatíčko, jsi moje jediná naděje.“ Poklesla jsem na duchu. Táta neměl pochopitelně ponětí, že student Pavel je moje tajná láska, nafrněná k tomu. A co teď s tím?

Stokrát mi holky radily, ať na něj zapomenu, že místní kluci na mě stojí frontu, jenomže ti mě nezajímali. Byla jsem vykolejená a rozechvělá. Těšila jsem se, že svého Pražáka po nekonečné zimě, kdy byl zámek zavřený, zase uvidím.

Ale že se tak stane na čtené zkoušce naší divadelní hry, to už tak povzbudivé nebylo. „Ahoj,“ řekl mi chladně, když jsme se s ostatními amatérskými herci sešli v rozlehlém rytířském sále u dlouhého stolu.

„Vyndejte si texty,“ velel táta a zářil jako pouliční lampa. Celý ten monstrózní trapas právě začínal.

Brouk v hlavě

Večer u rybníka jsem holkám vyprávěla, že to bylo teda fakt strašný. A že se to nikdy nenaučím, neleze mi to do hlavy a ten nafoukaný fouňa že je chladný jako kus ledu. „Napadlo mě, že má třeba v Praze holku,“ dodala jsem.

Kamarádky mě utěšovaly, ale ta myšlenka se mi zavrtala do hlavy jako brouk. Proč by vlastně nemohl mít v Praze holku? „Kdyby měl v Praze holku, tak je teď s ní, a netajtrlíkuje tady, co myslíš?“ namítla kamarádka Petra.

To mě trošku utěšilo, protože to mělo jistou logiku. „Tak co mám, holky, dělat?“ naříkala jsem. Krčily rameny a lezlo z nich, ať vyčkávám, třeba se během zkoušení divadelní hry prolomí ledy.

„Ale my přece nehrajeme zamilovanou dvojici, na konci ho otrávím kafem,“ lamentovala jsem nad scénářem naší tragédie. Řekly, že to nevadí a že je krásné jaro, všechno kvete a že to by v tom Pražákovi třeba mohlo probudit lásku.

Jako vlčí máky

Na premiéře bylo na prvním nádvoří narváno. Dělalo se mi špatně. Většinou se během tátových premiér leccos pokazilo. Bojím se, že spousta diváků se spíš než na kulturní zážitek těšila na trapasy. Ani tady o ně nebyla nouze.

Prostoduchý a oproti přísnému zákazu i lehce opilý soused Kudrna v roli chasníka Francka zapomněl dokonce i moje křestní jméno a místo Maryšo mě oslovoval Hanýžko, což vyvolalo v publiku salvy smíchu.

Když jsme se prokousali k závěrečnému výstupu, kdy Vávra v podání Pavla o své kávě podotýká, že je ztuchlá, spadla na nás špatně instalovaná střecha selské chalupy a na okamžik nás pohřbila.

Vysoukali jsme se odtud a srdnatě představení dohráli, ač se obecenstvo válelo smíchy a bylo všem už srdečně jedno, co na jevišti říkáme. Těžký je úděl neúspěšných herců. Oba jsme byli rudí jako vlčí máky.

Tak po téhle strašné ostudě, řekla jsem si zkroušeně v duchu, se vyznání lásky sotva dočkám. Však také ztrápený Pavel utekl hned, nepočkal ani na děkovačku, která se odehrávala v žalostných troskách venkovského stavení.

Vyznání lásky

Lidi nás ubezpečovali, že se bavili a že to byla děsná psina, což výmluvně svědčilo o tom, že se nám nepovedlo představení správně interpretovat. Ti nejodvážnější z nás se s večerem přesunuli dolů do hospody, kde jsme ovšem nezapíjeli úspěch, ale pili na žal.

Byla jsem v hluboké depresi. „Takže nejenže mám ostudu jak hrom,“ řekla jsem holkám, „ale ještě ke všemu se potvrdilo, že Pa­vla ani za mák nezajímám a že si mě i nadále nevšímá. Ten společný trapas nám taky neprospěl.

Holky, mně se už nechce žít,“ skončila jsem ponuře svůj zoufalý monolog. Byl teplý jarní večer, seděly jsme na zahrádce restaurace nedaleko zámku. K tanci a poslechu hrála skupina Tornádo.

Holky šly tancovat a ke mně si přisedl již značně společensky unavený Kudrna, který mi stále říkal Hanýžko, a navíc mi koktavě vyznal lásku. No ty jsi ten pravej, blesklo mi hlavou.

„Hele, běž radši spát, jo?“ doporučila jsem mu a jeho rozzuřilo, že se mu na tak hluboké vyznání lásky dostalo strohé odpovědi.

Hned ji nech!

Ještě jsem přilila do ohně oleje slovy: „Aspoň sis mohl zapamatovat, že se ta postava jmenuje Maryša, dutá hlavo.“ Vypěnil. „Tak já se jí vyznám ze svých citů, a ona mi říká dutá hlavo!“ hulákal a třásl mnou. „Hned ji nech!“ ozvalo se za námi. Stál tam Pavel.

Srdce se mi zastavilo. Podroušený pitomec Kudrna se po něm ohnal pěstí, a to už se rvali jako koně. Tahle krátká bitva neměla vítězů ani poražených, potloukli se oba a já se nestačila divit.

„Poprali se kvůli tobě? Páni to jsou věci! Teď konečně začíná to správný divadlo!“ prohlásila Petra s neskrývaným nadšením.

Kvůli tobě…

Kudrny jsem si vůbec nevšímala, zato Pavlovi jsem namočeným kapesníkem starostlivě otírala zakrvácený obličej. „Děkuju, že ses mě zastal,“ řekla jsem mu a on se na mě v té chvíli podíval tak, že se mi málem podlomila kolena.

„Kvůli tobě bych se popral kdykoli,“ odpověděl a touhle větou odstartovalo to nejkrásnější léto mého života. Vlastně jsem měla Kudrnovi poděkovat, svým způsobem nás dal dohromady. Všechny další roky byly krásné a jsou stále.

Pavel je totiž dodnes mým mužem, vychovali jsme tři báječné děti a užíváme si té nejkrásnější role, role prarodičů.

Romana (64), jižní Čechy

Související články
8 minut čtení
Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale, že mě nic úžasného nepotká a že skončím jako
3 minuty čtení
Pána s pejskem jsem pravidelně potkávala na procházkách vilovou čtvrtí. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, potom jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela ulicí nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě jedině dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem také často jednoho pána s p
4 minuty čtení
Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma
5 minut čtení
Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal
7 minut čtení
Babička s tátou se hodně snažili, aby mě udrželi doma. Bála jsem se, že se nikdy s nikým neseznámím a tajně prosila, ať se stane zázrak. Táta mě držel zkrátka. Z dnešního pohledu se mu ani moc nedivím, všechno se mu v té době vymykalo z rukou. Máma umřela a starší ségra se musela vdávat. Obojí považoval za své selhání, kladl si bůhvíproč za vinu mámin odchod na věčnost i sestřino uklouznutí, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Českobudějovičtí vědci objevili nový obří virus. Dostal jméno Budvirus
21stoleti.cz
Českobudějovičtí vědci objevili nový obří virus. Dostal jméno Budvirus
Vědci z Biologického centra Akademie věd ČR našli během letoška čtyřicet nových sladkovodních virů, které napadají vodní mikroorganismy. První, který se jim podařilo izolovat a podrobně popsat, dostal
Chrám, kde vládnou krysy
epochalnisvet.cz
Chrám, kde vládnou krysy
Indie jako by byla zvířatům zaslíbená. Nesmírné popularity si tu užívají v hinduismus posvátné krávy, kterým lidé nesmí zkřivit ani chlup. Ve státě Rádžastán zase chovají v úctě krysy!   Příběh chrámu, který je pojmenován po hinduistické bohyni Karni Matě, se začíná psát někdy mezi 14. a 16. stoletím. V té době je Karni Mata ještě smrtelnice
Karlovarský knedlík
nejsemsama.cz
Karlovarský knedlík
Karlovarský knedlík je oblíbená česká příloha, která se hodí k mnoha masovým pokrmům. Ingredience: ● 6 tvrdších rohlíků nakrájených na kostičky ● 3 vejce ● 200 ml mléka ● hrst hladkolisté petrželky ● 60 g másla ● ½ lžičky soli ● špetka muškátového květu ● 1 lžička oleje Postup: V misce rozšlehejte mléko, žloutky, polovinu soli, muškátový květ a rozpuštěné máslo. Přidejte pečivo, promíchejte a nechte 5
Katedrálu zachránil potápěč
historyplus.cz
Katedrálu zachránil potápěč
Potápěč v neforemném skafandru se znovu a znovu noří do zkalené vody. Jen na něm záleží, zda se téměř 1000 let stará katedrála nad ním za chvíli zhroutí, nebo zda se ji podaří zachránit. Anglie na počátku 20. století bije na poplach. Winchesterská katedrála, jeden z největších a nejslavnějších chrámů v zemi, se hroutí. Ve stavbě dlouhé
Démon lakomství: Jsou kleptomani posedlí?
epochaplus.cz
Démon lakomství: Jsou kleptomani posedlí?
Podléhá mu 50 legií určených ke službě všem bohatým hamižníkům. Jen připomeňme, že jedna legie čítá zhruba 5000 jedinců. Alespoň takto o údajném démonovi Mamonovi mluví svatý Lukáš (?–84), kterému je připisováno stejnojmenné evangelium tvořící třetí knihu Nového zákona.   V duchu rčení „hamty hamty, ať mám víc než tamty,“ se dočká personifikace i hebrejský
Klobásy jako snídaně šampionů
tisicereceptu.cz
Klobásy jako snídaně šampionů
Nic nenastartuje den lépe než opečené klobásy se spoustou koření a paprikami. Ingredience 2 klobásy 1 velká žlutá paprika 1 velká červená paprika 3 stroužky česneku 1 velká žlutá cibule ros
Má Kostková snahu zachránit manželství?
nasehvezdy.cz
Má Kostková snahu zachránit manželství?
V poslední době se toho Tereza Kostková (46) rozhodně nebojí. Když vyráží do společnosti, vyzbrojí se velkým výstřihem i rozparky. Snaží se tím svému manželovi něco naznačit? Moderátorka StarDance
Exkluzivní bydlení kolem olivovníku
rezidenceonline.cz
Exkluzivní bydlení kolem olivovníku
Mimořádný projekt Carla Ridge v hodnotě 25,5 milionu dolarů nabízí ty nejkrásnější výhledy z hřebene pohoří Trousdale na Tichý oceán. Prestižní lokalita ve čtvrti Beverly Hills amerického Los Angeles je ztělesněním snu zdejší bohaté smetánky. Vše tu podléhá přísným regulím, jež dokonce určují i výšku střech místních luxusních vil, navíc všechny stavební práce tu musejí
Pašík Vašík se stal hvězdou naší rodiny
skutecnepribehy.cz
Pašík Vašík se stal hvězdou naší rodiny
Babička si to malé selátko doslova vypiplala, děda z něj udělal komika, který bavil svými kousky celou vesnici i náhodné turisty. Ani nevím, odkud babička to neduživé selátko přinesla. Samozřejmě to bylo od někoho z naší vesnice, téměř každý choval prasata. To malé nic bylo asi desáté v pořadí narozených a podle toho vypadalo. Babička si jej nesla ve svém
Hory mají oči: Pojídal krutý klan kanibalů nevinné oběti?
enigmaplus.cz
Hory mají oči: Pojídal krutý klan kanibalů nevinné oběti?
V 16. století údajně jeho skutky vzbuzují nebývalou hrůzu. Říká se, že hlava 48členného klanu kanibalů Alexander Bean společně se svými společníky vraždí nevinné oběti ve skotské oblasti Galloway a ná
Zimní limitovaná edice Lukáše Jabůrka
iluxus.cz
Zimní limitovaná edice Lukáše Jabůrka
Renomovaný sklářský umělec Lukáš Jabůrek přichází s limitovanou zimní edicí váz a objektů. Novinky inspirované zimní přírodou i příběhy každodenního života spojují tradiční sklářské techniky s moderní
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
epochanacestach.cz
Jižní Tyrolsko: Horské štíty, usedlosti a sklenka vína…
Nacházíte se sice v nejsevernější oblasti Itálie, slyšet je tu ale hlavně němčina. Malebný kraj s hlubokými údolími a ostrými horskými štíty vám v zimě nabídne více než 1100 kilometrů sjezdovek. Kvalitní sportovní vyžití pak vystřídáte sklenkou ceněného italského vína. Vítejte v Jižním Tyrolsku. Zdejší panoramatická krajina neoslňuje jen počtem a délkou lyžařských sjezdovek. Úctyhodný