Domů     Naší romanci předcházela tragédie na jevišti
Naší romanci předcházela tragédie na jevišti
8 minut čtení

Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám.

Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky.

Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně. Máma to brala sportovně, ale se mnou to bylo horší, zejména v pubertě. Necítila jsem se na jevišti dobře.

Táta mi to však dával rozkazem, protože na některé role se mu nedostávalo přijatelných herců. To potom čelil celkem oprávněným posměškům.

Není divu, když tu několik sezon hrál okouzlujícího mladíka Romea postarší pan Skála, který měřil 162 centimetrů, a byl tudíž menší než Julie, což publikum kvitovalo srdečným smíchem.

„Udělal mi z tragédie veselohru,“ ublíženě si brumlal táta po skončení produkce.

Jenomže Skála měl alespoň dobrou paměť, na rozdíl třeba od mladého Kudrny, syna paní pokladní, který sice vypadal obstojně, ale koktal a nebyl si schopen zapamatovat holou větu, natož košatá souvětí, kterými se cituplný shakespearův text hemží.

Chlap jako hora

To jaro propadl táta optimismu a hodlal na nádvoří našeho zámku uvést drama bratří Mrštíků Maryša, ač jsme jej od toho s mámou zrazovaly. Nedal si říct. „Bohoušku, je to psané v nářečí,“ opatrně upozorňovala máma.

„A jestli chceš dát roli Vávry zase Skálovi, tak nevím, nevím. Vávra je podle mě chlap jako hora.“ Otec zářil, bylo zjevné, že si během dlouhé zimy vše důkladně promyslel a nestrpí námitek.

„Vávru dám tomu študákovi z Prahy, co tu v sezoně pravidelně provádí,“ plánoval radostně. „Už jsem mu telefonoval, všechno ví.“ Jako by do mě udeřil hrom. Byla jsem do toho, jak táta říkal, študáka tajně zamilovaná, ale přehlížel mě jako krajinu, nafoukanec.

„A souhlasil?“ vyzvídala máma. „Ještě ne docela,“ tajemně odvětil otec. O roli Maryši, tedy Vávrovy ženy, projevila zájem uklízečka Macháčová, což byla další nepříjemnost.

Otec byl nucen jí koktavě vysvětlit, že ve třiapadesáti nemůže hrát dvacetiletou krasotinku. Macháčová se urazila a několik dní schválně ne­uklízela toalety, což se pak řešilo na schůzi, protože návštěvníci zámku si stěžovali.

Jediná naděje

Táta vysokoškolského studenta Pavla uplatil samostatným pokojem přímo na zámku, nikoli v krcálku, kde se obvykle tísnili ostatní průvodci. Mladíkovu romantickou duši to patrně naplnilo nadšením, a tak s úlohou zlého mlynáře Vávry stísněně souhlasil.

Moje zlé tušení, že mi otec poručí hrát Maryšu, se změnilo v jistotu, když na mě hulákal: „A kdo ji má asi tak hrát? Nikoho nemám. Syslová z krámu je sice hezká blondýna a dala by si říct, ale má úplně vygumovanou hlavu.

Zlatíčko, jsi moje jediná naděje.“ Poklesla jsem na duchu. Táta neměl pochopitelně ponětí, že student Pavel je moje tajná láska, nafrněná k tomu. A co teď s tím?

Stokrát mi holky radily, ať na něj zapomenu, že místní kluci na mě stojí frontu, jenomže ti mě nezajímali. Byla jsem vykolejená a rozechvělá. Těšila jsem se, že svého Pražáka po nekonečné zimě, kdy byl zámek zavřený, zase uvidím.

Ale že se tak stane na čtené zkoušce naší divadelní hry, to už tak povzbudivé nebylo. „Ahoj,“ řekl mi chladně, když jsme se s ostatními amatérskými herci sešli v rozlehlém rytířském sále u dlouhého stolu.

„Vyndejte si texty,“ velel táta a zářil jako pouliční lampa. Celý ten monstrózní trapas právě začínal.

Brouk v hlavě

Večer u rybníka jsem holkám vyprávěla, že to bylo teda fakt strašný. A že se to nikdy nenaučím, neleze mi to do hlavy a ten nafoukaný fouňa že je chladný jako kus ledu. „Napadlo mě, že má třeba v Praze holku,“ dodala jsem.

Kamarádky mě utěšovaly, ale ta myšlenka se mi zavrtala do hlavy jako brouk. Proč by vlastně nemohl mít v Praze holku? „Kdyby měl v Praze holku, tak je teď s ní, a netajtrlíkuje tady, co myslíš?“ namítla kamarádka Petra.

To mě trošku utěšilo, protože to mělo jistou logiku. „Tak co mám, holky, dělat?“ naříkala jsem. Krčily rameny a lezlo z nich, ať vyčkávám, třeba se během zkoušení divadelní hry prolomí ledy.

„Ale my přece nehrajeme zamilovanou dvojici, na konci ho otrávím kafem,“ lamentovala jsem nad scénářem naší tragédie. Řekly, že to nevadí a že je krásné jaro, všechno kvete a že to by v tom Pražákovi třeba mohlo probudit lásku.

Jako vlčí máky

Na premiéře bylo na prvním nádvoří narváno. Dělalo se mi špatně. Většinou se během tátových premiér leccos pokazilo. Bojím se, že spousta diváků se spíš než na kulturní zážitek těšila na trapasy. Ani tady o ně nebyla nouze.

Prostoduchý a oproti přísnému zákazu i lehce opilý soused Kudrna v roli chasníka Francka zapomněl dokonce i moje křestní jméno a místo Maryšo mě oslovoval Hanýžko, což vyvolalo v publiku salvy smíchu.

Když jsme se prokousali k závěrečnému výstupu, kdy Vávra v podání Pavla o své kávě podotýká, že je ztuchlá, spadla na nás špatně instalovaná střecha selské chalupy a na okamžik nás pohřbila.

Vysoukali jsme se odtud a srdnatě představení dohráli, ač se obecenstvo válelo smíchy a bylo všem už srdečně jedno, co na jevišti říkáme. Těžký je úděl neúspěšných herců. Oba jsme byli rudí jako vlčí máky.

Tak po téhle strašné ostudě, řekla jsem si zkroušeně v duchu, se vyznání lásky sotva dočkám. Však také ztrápený Pavel utekl hned, nepočkal ani na děkovačku, která se odehrávala v žalostných troskách venkovského stavení.

Vyznání lásky

Lidi nás ubezpečovali, že se bavili a že to byla děsná psina, což výmluvně svědčilo o tom, že se nám nepovedlo představení správně interpretovat. Ti nejodvážnější z nás se s večerem přesunuli dolů do hospody, kde jsme ovšem nezapíjeli úspěch, ale pili na žal.

Byla jsem v hluboké depresi. „Takže nejenže mám ostudu jak hrom,“ řekla jsem holkám, „ale ještě ke všemu se potvrdilo, že Pa­vla ani za mák nezajímám a že si mě i nadále nevšímá. Ten společný trapas nám taky neprospěl.

Holky, mně se už nechce žít,“ skončila jsem ponuře svůj zoufalý monolog. Byl teplý jarní večer, seděly jsme na zahrádce restaurace nedaleko zámku. K tanci a poslechu hrála skupina Tornádo.

Holky šly tancovat a ke mně si přisedl již značně společensky unavený Kudrna, který mi stále říkal Hanýžko, a navíc mi koktavě vyznal lásku. No ty jsi ten pravej, blesklo mi hlavou.

„Hele, běž radši spát, jo?“ doporučila jsem mu a jeho rozzuřilo, že se mu na tak hluboké vyznání lásky dostalo strohé odpovědi.

Hned ji nech!

Ještě jsem přilila do ohně oleje slovy: „Aspoň sis mohl zapamatovat, že se ta postava jmenuje Maryša, dutá hlavo.“ Vypěnil. „Tak já se jí vyznám ze svých citů, a ona mi říká dutá hlavo!“ hulákal a třásl mnou. „Hned ji nech!“ ozvalo se za námi. Stál tam Pavel.

Srdce se mi zastavilo. Podroušený pitomec Kudrna se po něm ohnal pěstí, a to už se rvali jako koně. Tahle krátká bitva neměla vítězů ani poražených, potloukli se oba a já se nestačila divit.

„Poprali se kvůli tobě? Páni to jsou věci! Teď konečně začíná to správný divadlo!“ prohlásila Petra s neskrývaným nadšením.

Kvůli tobě…

Kudrny jsem si vůbec nevšímala, zato Pavlovi jsem namočeným kapesníkem starostlivě otírala zakrvácený obličej. „Děkuju, že ses mě zastal,“ řekla jsem mu a on se na mě v té chvíli podíval tak, že se mi málem podlomila kolena.

„Kvůli tobě bych se popral kdykoli,“ odpověděl a touhle větou odstartovalo to nejkrásnější léto mého života. Vlastně jsem měla Kudrnovi poděkovat, svým způsobem nás dal dohromady. Všechny další roky byly krásné a jsou stále.

Pavel je totiž dodnes mým mužem, vychovali jsme tři báječné děti a užíváme si té nejkrásnější role, role prarodičů.

Romana (64), jižní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Bylo mi osmnáct a na krku jsem měla maturitu. Zrovna v té době jsem potkala v bistru moc hezkého kluka. Byla to láska na první pohled. Začínaly maturity a v rádiu hráli zasmušilou písničku Maturant od skupiny Katapult. Měla jsem přesně promyšlené a rozepsané, co všechno si musím během takzvaného svatého týdne nacpat do hlavy. Bylo potřeba, abych denně vstávala v půl páté a spát chodila po půlno
5 minut čtení
S Kamilem jsme byli manželé třicet let. Myslela jsem si, že je nám dobře a jsme šťastní. Jednoho dne se ale všechno změnilo. Pochopila jsem, že i když někoho známe dlouhá léta a máme ho rádi, tak o něm zdaleka všechno nevíme. I když jsme přesvědčeni o tom, že ho známe dokonale. S některými lidmi zkrátka žijeme dlouhá léta pod jednou střechou a netušíme, že ve své minulosti mají strašné tajemstv
4 minuty čtení
Po rozvodu jsme si šli s bývalým manželem každý vlastní cestou. Roky plynuly a já si na svůj nový život zvykla. Šťastná jsem ale nebyla. Před lety jsem se provdala za svoji první lásku. Byla jsem přesvědčená o tom, že nám to s Milošem vydrží. Když se ale dopustil několika nevěr, rozhodla jsem se rozvést. Oba jsme si našli partnery a žili nové životy. Čas ale ukázal, že to byla chyba. Loni na Vá
6 minut čtení
Po smrti manžela se mi zhroutil svět. Únik jsem v hledala v knížkách. A právě knížky mi jednoho dne přivedly do života spřízněnou duši. Nemohla jsem si přát lepšího manžela, než byl Petr. Seznámili jsme se náhodou během studií, když mě kamarádky přesvědčily, abych šla na večírek. Obvykle jsem si s vrstevníky nerozuměla – připadali mi hluční a dětinští. Petr byl jiný. Jako jediný do sebe nelil a
3 minuty čtení
Bylo stylové zamilovat se, zrovna když se blížil nejkrásnější měsíc v roce. Ale ke svatbě, kterou jsem si tak přála, vedla ještě dlouhá cesta. Nějak jsem neměla na kluky štěstí. Byla jsem tichá a neprůbojná, spíš taková šedivá myška, na rozdíl od kamarádek, které oslňovaly vodopády zlatých či rusých vlasů a energickou povahou. Moji rodiče, a zejména babička, která u nás bydlela, těžce nesli, že
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Inspirace jménem Blue Jay Way
rezidenceonline.cz
Inspirace jménem Blue Jay Way
Přání majitele mít rezidenci postavenou kolem vodní plochy museli architekti zvládnout v podmínkách, které určoval prudký skalnatý svah. Neobyčejné výhledy na Los Angeles definují výjimečnost rezidence, kterou si známý hudební producent nechal postavit v ulici Blue Jay Way, vysoko nad tepnou velkoměsta Sunset Strip. Název ulice se stal známý díky Georgi Harrisonovi, který si v těchto místech 1.
Tunisko: Klíč k tajům afrického kontinentu
nejsemsama.cz
Tunisko: Klíč k tajům afrického kontinentu
Nádherné pláže, starověké památky, jízda na velbloudech v poušti Sahara nebo tradiční pouliční bazary, kde pořídíte úplně cokoli – takové je Tunisko, mnohdy označované jako brána do Afriky. Toužíte po exotice, zároveň ale nechcete letět přes půl světa a za dovolenou utratit takříkajíc maljant? Zvolte Tunisko! Africká země na pobřeží Středozemního moře se řídí tradičními arabskými pravidly,
Šneci z listového těsta
tisicereceptu.cz
Šneci z listového těsta
Slané koláčky se špenátem a bylinkami jsou výborným pohoštěním nebo chuťovkou k vínu. Suroviny na 16 kusů 300 g listového těsta 2 hrsti baby špenátu 2 hrsti listového špenátu hrst oregana hr
Výlety do dětství: Hurá za hračkami
epochanacestach.cz
Výlety do dětství: Hurá za hračkami
Kam to bude? No přece za hračkami. Ty milují všechny děti i ty, které se skrývají v naší dospělé duši. Takže výlet pro celou rodinu jako dělaný. Panenkárium – Muzeum panenek v Hradci Králové Stálou výstavu panenek od roku 1900 až do současnosti najdeme je v Úzké ulici v Hradci Králové. A bude se na
Residence Four Elements okoření krásu Jizerských hor
iluxus.cz
Residence Four Elements okoření krásu Jizerských hor
Představte si, že ráno otevřete oči – a místo hluku města vás probudí vůně lesa, světlo pronikající přes větve a ticho, které léčí. Už žádné „až jednou“. Váš nový život může začít právě teď. V místě,
Mám astrální dvojče? Někdo na mě mluví!
skutecnepribehy.cz
Mám astrální dvojče? Někdo na mě mluví!
Celý život mě provází hlas, který mi radí, konejší mě a domlouvá mi. Probírám s ním nejdůležitější věci. Jeho rady jsou vždycky nad zlato. Jako dítě jsem si ráda hrála sama, možná proto, že jsem si sama nepřipadala. Spíše naopak. Hrála jsem si vždy s někým, v myšlenkách si s ním povídala a ta bytost mi odpovídala. A taky se se mnou
Záhadné nitro hory Blaník: Ukrývá vojsko, ostatky druidů, či časovou bránu?
enigmaplus.cz
Záhadné nitro hory Blaník: Ukrývá vojsko, ostatky druidů, či časovou bránu?
Vrch Blaník je znám zejména díky legendě o blanických rytířích, které má z nitra hory vyvést kníže Václav, až bude českému národu nejhůř. Že jde jen o legendu? Proč se však v okolí hory ozývá nevy
Odpustila Bridget Fonda manželovi jeho skandální delikty?
nasehvezdy.cz
Odpustila Bridget Fonda manželovi jeho skandální delikty?
Celý hollywood žije už roky v domnění, že americká herečka Bridget Fonda (61) a její manžel, muzikant Danny Elfman (71), už dávno netvoří pár. Manželé, kteří se brali v roce 2003 a mají spolu syna
František Kinský zaplnil Radiocafé do posledního místa
epochalnisvet.cz
František Kinský zaplnil Radiocafé do posledního místa
Projekt „Podzim s láskou a humorem“ již třetím rokem podporuje jeho generální partner skupina Invest Gate. Ta prostřednictvím vlastního, ryze českého fondu kvalifikovaných investorů Invest Gate Funds SICAV nejen buduje, ale také provozuje specializovaná centra péče pro klienty s neurodegenerativními onemocněními, především Alzheimerovou chorobou a roztroušenou sklerózou. Zároveň stojí za vznikem tzv. senior resortů, které
Blesková válka: Naletěli Spojenci Hitlerovi úplně ve všem?
historyplus.cz
Blesková válka: Naletěli Spojenci Hitlerovi úplně ve všem?
Mohutný pevnostní systém na hranicích s Německem se budoval více než deset let. Velení francouzské armády věří, že Maginotova linie jejich zemi před případným útokem spolehlivě ochrání. Němci na jaře 1940 masivní opevnění skutečně dobývat nebudou. Nechtějí plýtvat svými silami a vcelku snadno ho obejdou. Německo v březnu 1936 vojensky obsadilo demilitarizované Porýní. Adolf Hitler
Zločin na svatbě: Makedonského krále Filipa probodl člen jeho stráže
epochaplus.cz
Zločin na svatbě: Makedonského krále Filipa probodl člen jeho stráže
Zatímco Alexandr Makedonský v pouhých 16 letech porazí společně s Hefaistonem kmen Madeirů, jeho otec Filip slaví veselku. Chrabrý syn se vrátí z bojů rovnou do víru oslav. „Jez a pij můj milý statečný synu na moji počest,“ vyzve otec makedonský král Filip (kolem 382–336 př. n. l.) vítěze. Jenže Alexandr se může přeskočit vzteky. Filip zapudil
Původ zuboviny sahá až ke smyslové tkáni prvohorních živočichů
21stoleti.cz
Původ zuboviny sahá až ke smyslové tkáni prvohorních živočichů
Zubovina, označovaná často také jako dentin, je žlutobílá hmota podobající se kosti, která tvoří většinu lidského zubu. Nedávný objev, který američtí vědci učinili tak trochu náhodou, odhalil, že zřej