Když jsem jela domů večerním a zároveň posledním vlakem z návštěvy od tety, potkala mě láska a štěstí.

Jela jsem z návštěvy od tety. Od ní jsem odcházela na poslední chvíli a jak jsem pospíchala, aby mi poslední spoj domů neujel, nastoupila jsem omylem do jiného vlaku.

Změna nástupiště

S tetičkou jsme se zapovídaly, a než jsem se nadála, byl čas jít na nádraží. Měla jsem koupenou zpáteční jízdenku, takže jsem zamířila rovnou na nástupiště a nastoupila do vlaku.

Bylo mi trochu divné, když jsem z okna uviděla odjíždět jiný vlak mým směrem, ten, ve kterém jsem seděla, odjížděl asi o dvě minuty později. Došlo mi, že jsem si spletla nástupiště. Byla jsem zvyklá, že můj spoj stojí vždy na prvním nástupišti.

Jenomže z nějakého důvodu byl vypravený výjimečně z druhého. Nevšimla jsem si totiž informací na tabuli.

Jízdenky, prosím!

Co teď? Rychlík uháněl a já uslyšela: „Kontrola jízdenek! Připravte si prosím vaše jízdenky.“

Když došel průvodčí ke mně, vysvětlila jsem mu, že jsem si spletla vlak, že si dokoupím lístek do nejbližší stanice, vystoupím a počkám na spoj, který pojede mým směrem.

„Tak to byste, paní, musela nocovat leda tak na lavičce na peróně, ten poslední už odjel.“ Málem jsem měla slzy v očích, představa, že budu celou noc venku na nádraží, byla děsivá.

„Pojďte se mnou,“ řekl průvodčí a naznačil, abych ho následovala do služebního oddílu. „Pojedete na konečnou, přečkáte se mnou v kumbále pro nádražáky a prvním vlakem se ráno můžete vrátit domů, přece vás nenechám nocovat někde venku,“ prohlásil.

Protože po celý zbytek cesty už nikdo nepřistupoval, zůstal se mnou a vyzvídal, kde jsem byla a jestli mě nebude shánět třeba manžel. „Nikdo kromě kočky mě doma nečeká,“ odpověděla jsem.

„Tak to jsme na tom stejně, já nemám ani tu kočku,“ řekl Luboš, jak se mi sympatický průvodčí představil. Ještě jsem se dozvěděla, že je rozvedený, jediná dcera šla pracovat do ciziny, a tak je sám.

„Kolikrát jsem rád, že chytím šichtu navíc. I když mám spoustu známých, stejně mě to nemine, přijít do prázdného bytu,“ dodal.

Spal ve vedlejší místnosti

Dojeli jsme na konečnou a já šla rozporuplně s ním do kumbálu, kde přespávají nádražáci, když jim večer skončí služba a ráno musí brzy na novou. „Snad si na mě nebude dovolovat, vypadá slušně,“ honilo se mi myslí. Luboš mi přenechal lůžko a sám přečkal noc ve vedlejší místnosti na židli.

Těšíme se na sebe

Ráno jsem jela prvním spojem domů. Dnes se do prázdného bytu už nikdo z nás nevrací. Luboš se vždy těší ze služby domů a já jeho potěším dobrou snídaní nebo obědem. Zanedlouho oslavíme pětadvacet let našeho manželství.

Simona J. (51), Kolín