Byli jsme mladí, naivní a hloupí. Jen jsme potřebovali čas, abychom pochopili, že je to láska.

Vyrostla jsem na malé vsi, kde všichni byli jedna velká rodina. Když mi bylo 15 let, tak jsem se poprvé vážně zamilovala. Do Mirka. Jeho rodina se tehdy přistěhovala před pár lety před naším sblížením, nebyli u nás v městečku přímo rodilí obyvatelé.

Skvěle ale mezi nás zapadli. S Mirkem jsme nebyli nejbližší kamarádi, ale věděli jsme o sobě. První jiskra přeskočila na tom nejobyčejnějším místě. Na diskotéce. Dali jsme se do řeči, zatančili si, popili, a pak jsme se našim kamarádům ztratili. Bylo to krásné a já myslela, že to bude napořád.

Vojna nás rozdělila

Mirek poté musel na vojnu. Jezdila jsem za ním, ale bylo to náročné a dlouhé. A oba jsme si tehdy našli někoho blízkého. Když se Mirek vrátil, řešili jsme, jak to s námi bude dál. Oba jsme selhali nezávisle na tom, že jsme věděli o nevěře toho druhého.

Nakonec jsme se shodli, že naše láska asi nebyla tak silná, abychom spolu mohli být. Já ho pořád milovala a on mě také. Asi to bylo nerozvážné mládí, kdy pálíte mosty. Dnes bych nad tím mávla rukou.

Zmizeli jsme si ze života

Mirek tehdy odešel studovat do jiného města, takže jsme se sobě ani nepřipomínali. Já potkala svoji další velkou lásku, Dana. Jeho jsem si i vzala a narodila se nám dvě děcka. Dan se postupně vypracoval v práci, takže stačilo, aby vydělával jen on.

I když jsem se chtěla nějak realizovat, můj muž mne přesvědčil, abych zůstala doma. Potřeboval zázemí. A já se ocitla ve zlaté kleci, jak se dnes říká.

Chtěla jsem to tak?

Bydleli jsme v lukrativní čtvrti, stýkala jsem se tedy se sousedkami, které žily v podobných nadstandardních poměrech. Měly svá trápení, přesto se mi zdály spokojenější.

Dokonce jedna měla nevěrného muže, další workoholika, a přesto se mi zdály spokojenější, než jsem byla já, která jsem toto neřešila. Jen jsem chtěla od života víc. A myslela jsem na to, jak by to Mirkovi nevadilo. Čím dál častěji jsem se ptala sama sebe, jestli tohle opravdu chci.

Žila jsem jeho život

Občas jsem s Danem šla do společnosti. Rozptýlení to ale nebylo. Spíš jsem se dusila mezi lidmi, kteří byli jako on. Probíral se byznys a ženy těchto mužů řešily povrchní věci. Stále častěji jsem přemýšlela, jestli dál chci takový život mít.

Pamatuji si přesně na moment, jak se mi do hlavy vkradla myšlenka, jaké by to bylo, kdybych Mirka neopustila.

Zase jsme se viděli

Asi měsíc nato jsem vyrazila na nákup. Bezmyšlenkovitě jsem brouzdala mezi regály. Najednou tam stál on. Mirek. Oba jsme byli rádi, že se vidíme, šli jsme si sednout na kafe. Mirek byl rozvedený, měl syna ve věku mého mladšího kluka.

Viděla jsem v něm svoji spřízněnou duši a to, co jsem neřekla kamarádkám, jsem v zoufalství prozradila jemu. Nadšený asi moc nebyl, protože nevěděl, co mi má poradit. S Mirkem jsme se začali vídat. Ve vší počestnosti.

Chodili jsme jen na kafe, ale bylo mi s ním dobře. Zase. S Mirkem jsme se sblížili natolik, až jsme si uvědomili, že jsme se nepřestali nikdy milovat. Bylo však na mně to vyřešit. Jednoho dne jsem řekla Danovi, že se chci rozvést. Snadné to nebylo.

Naopak, drama se odehrálo velké. Ale vše jednou pomine. Já jsem zase s Mirkem a i Dan si našel ženu, která mu rozumí víc než já. To tak někdy bývá a je skvělé, když na to včas přijdete.

Radka V. (67), Plzeň