Byla to ze začátku velká láska, Marek byl můj osudový kluk… Ale proto, že mi dohodil budoucího manžela.

Náš vztah s Markem byl takovou tou banální klasikou. Vyrůstali jsme v jedné vesnici, znali jsme se odmala, chodili jsme do stejné školy a na diskotéku. Není divu, že jsme se dali dohromady. Marek byl starší a zkušenější, pro mne však byl ten první.

Proto jsem asi i zahořela tou láskou víc. Plánovala jsem, že si ho vezmu, nahlas jsem to ale moc neříkala. Marek se do mluvení o budoucnosti nehrnul. Takže jsme spolu byli tak nějak ze zvyku. A čekali jsme, co bude.

Představil mi kamaráda

Jednoho dne přišel Marek s tím, že jeho kolega má zablokovaná záda. Tehdy jsem dělala na fyzioterapii, takže jsem samozřejmě souhlasila, že se na něj podívám. Petr byl sympaťák hned na první pohled. Byl takový živější než Marek.

Přišel za mnou do práce, popovídali jsme si i o životě. A protože Marek byl tehdy pracovně mimo město, nespěchala jsem ani domů.

Takže jsme si s Petrem zašli na kafe. Neměla jsem ale žádné postranní úmysly. Opravdu jsem to brala tak, jako bych šla na kafe se svým kamarádem nebo kolegou.

Bylo mi tak dobře

Petr k nám chodil na terapie, a protože se mi chtěl odvděčit, zval mne na kafe nebo mi nosil dárky. Už jsem cítila, že něco cítím, když najednou přišel s tím, že se nemůžeme vídat. Byl přímější než já. Řekl sám, že ke mně cítí něco víc.

Nevěděla jsem, jak reagovat. Bylo mi s ním tak dobře, i když jsem věděla, že to nemůžu Markovi dělat.

Byť jsme spolu nic neměli, vnímala jsem, že moje náklonnost se stáčí k jinému muži. Ale nechtěla jsem o Petra přijít. Tak jsem se mu ze svých citů vyznala také. A najednou jsme v tom byli oba.

Najednou byl Marek ten špatný

Bohužel když jsem vnímala, jaké city ke mně chová můj kamarád, jako bych se soustředila na chyby svého stále ještě partnera. Jako bych si hledala důvody, proč se rozejít. S Markem jsme si rozuměli čím dál méně a já se jen divila, že nic nepoznal.

Že nevěděl o mých citech k někomu jinému. Že ještě nepřišel na to, že s Petrem jsem trávila hodně času. Chtěla jsem, aby to osud vyřešil za mě.

Rozešli jsme se

Po půl roce jsme se s Markem rozešli. Ukončili jsme to nějak oba, i když první impulz vzešel ode mě. Marek stále nevěděl, že už miluji jiného. Možná o mě nechtěl z pohodlnosti přijít. Cesta k Petrovi byla tedy volná.

Už jsme mohli být pár, takže jsme dělali vše, co zamilovaní dělají. Chodili jsme do kina, kaváren nebo jsme se jen tak procházeli městem. A jednoho dne Marek přišel za Petrem s tím, jestli se mnou něco má. Petr nic neskrýval, bylo mu jasné, že Marek vše ví.

Na pěsti nedošlo, ale na výčitky a otázky typu, jestli jsme to spolu „táhli“ už před tím, když byl Marek ještě se mnou, padly. Petr to zapřel, ovšem Marek nevěřil. Bylo jasné, že musí buď Marek, nebo Petr dát výpověď. „Vyhrál jsem tebe, tak teď ustoupím já,“ řekl mi Petr tehdy.

Rodiče se zlobili

I když jsme už bydleli v okresním městě, moji a Markovi rodiče stále byli na vsi skoro sousedé. Takže to udělalo trochu dusno. Po pár letech se ale vše vrátilo do starých kolejí. Já se vdala za Petra, Marek si našel jinou dívku a měl rodinu. Dnes se občas i dáme do řeči, když se vidíme.

Hana J. (80), Liberec