Nikdy jsem netoužila praktikovat jógu, byla to kamarádka, která mě k ní zlákala. Brala jsem to jako zajímavé poznání. Netušila jsem, jak mi to najednou zkomplikuje život.
Bylo mi tehdy čertsvě padesát let, když jsme začaly s Jaruškou chodit na jógu. Doslova mě ukecala, aby měla s kým na cvičení chodit a o józe si povídat.
I když jsem zpočátku váhala, nakonec se mi takto strávený čas zalíbil a na rozdíl od Jarušky jsem u jógy zůstala. Postupně jsem se zdokonalovala a nejvíce mě bavila meditace. Před dvěma lety se mi ale najednou stala zvláštní věc.
Klečela jsem na zemi a byla zabraná do velkého klidu. V tu chvíli se mi něco hrubě otřelo o spodní část zad.
Sny, které se plní
Prudce jsem se otočila, ale byla jsem v bytě úplně sama. Husí kůži jsem měla ještě několik minut poté. Celý den mi bylo z toho zle. Přemýšlela jsem, co mohlo tento pocit způsobit.
Když jsem dělala jógu necelých deset let, začaly se najednou objevovat sny, které se plní. Bohužel to jsou většinou předtuchy něčeho zlého, jako je ohrožení na životě někoho blízkého, později jsem ale začala být vnímavá i na cizí lidi, třeba sousedy v domě.
Cítila jsem i jejich psychické rozpoložení, že jsou nešťastní, že v noci nespí, že je něco trápí! Druhý den jsem si na ně počkala před domem a ptala se jich. Nikdy jsem se nemýlila. Nakonec jsem si řekla, že bych měla se svou schopností pracovat.
Vždyť bych tak mohla mnoha lidem pomoct nebo je varovat. Postrkovali mě k tomu také ti, kterým jsem něco vyvěštila, co se posléze opravdu stalo. Před necelým rokem jsem měla dokonce zvláštní vidinu.
Divné tušení
Jela jsem domů autem z práce. Přijížděla jsem na parkoviště za naším domem. Když světlo mého auta zasvítilo mezi dvě zaparkovaná vozidla, viděla jsem tam stát chlapa ve vaťáku, měl pracovní boty, čepici a rukavice. Stál tam z profilu bez hnutí, jako socha.
Zmocnilo se mě divné tušení, jako by tam neměl co dělat, jako by se chystal k nějakému zločinu, ke krádeži nebo dokonce někoho přepadnout. Jak jsem popojela autem dál, koukala jsem jako blázen, že tam nikdo nestojí. Byl to nějaký zrakový klam. Šlápla jsem na pedál a jela dál.
Viděla jsem zloděje
Na parkoviště mají povolený vstup jen osoby, které bydlí v domě. Vystoupila jsem z auta a ještě se rozhlížela kolem. Skutečně tam nebyl nikdo. Přísahala bych ale, že jsem tam toho člověka v jednu chvíli viděla.
Celý večer jsem na to myslela a říkala si, že není přece možné, aby se mi něco tak jasně viditelného zdálo. Druhý den jsem jela domů opět za tmy a spatřila tu postavu znovu. Šlápla jsem na brzdu, vyběhla z auta a křikla na toho chlapíka.
Udělala jsem k němu dva kroky, a najednou tam nebyl. Dva dny nato jsem se dozvěděla, že mého souseda vykradli.
Byl to prý muž ve vaťáku s čepicí a rukavicemi. Byla jsem v šoku. Viděla jsem snad přelud zloděje, který následující noc byt vykradl? Říkala jsem si, jestli nemám jít na policii. Co ale říct? Že vidím budoucnost?
Ludmila (62), Brno
