Čas ubíhal a já musela jednat. Najít si manžela a založit rodinu, to byl můj cíl, za nímž jsem si tvrdě šla. Tentokrát jsem to ale vážně přehnala.

Je tomu už mnoho let, co jsem nastoupila do práce v jedné zahraniční firmě. Bylo mi přes čtyřicet a cítila jsem, jak mi tikají biologické hodiny. Byla jsem bezdětná a neměla ani žádného přítele.

Ve firmě plné pohledných Rakušáků jsem se cítila dobře, až jsem si usmyslela, že právě tady ulovím manžela. Pořídím si s ním rodinu a budu se mít jako princezna. Pro tuhle svoji vizi jsem byla ochotna udělat hodně.

Stále jsem viděla před sebou svou mámu, která byla utahaná prací a starostí o domácnost a zničená věčnými hádkami s otcem. Ze života nic neměla, předčasně zestárla a brzy po padesátce zemřela.

Utrápila se, takhle já dopadnout nechci! Celé čtyři měsíce jsem si mezi kolegy vybírala, koho „klofnu“ na vánočním večírku. Adeptů bylo několik. Nevyloučila jsem ani ty, kteří byli už zadaní, nebo dokonce ženatí.

Pryč s konkurencí

Přísloví: „Co je v domě, není pro mě“ šlo stranou. Vánoční večírky této firmy byly vyhlášené. Vedení se vždycky pláclo přes kapsu a pro všechny zaměstnance to byla událost roku. Vždy na úžasném místě, alkohol tekl proudem.

Prostě radost až do rána. Potřebovala jsem být neodolatelně krásná, za svou róbu jsem utratila polovinu platu a na kosmetice a u kadeřníka jsem strávila celý den. Jenže tam byly i jiné vdavekchtivé kolegyně.

A těch jsem se potřebovala zbavit! Před večírkem jsem nemohla spát celou noc. Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych to byla já, kdo bude za hvězdu! A pak mě to napadlo.

Koupím projímadlo a konkurence se zbavím. Nesla jsem se na večírek jako královna a říkala si stále dokola, že musím být hlavně sebevědomá, vtipná a svůdná.

Můj cíl byl jasný, manažer o pět let starší než já, bezdětný, svobodný s platem tak vysokým, že se mi bude krásně žít. Tančili jsme spolu, už to vypadalo, že je ruka v rukávě, když mi baba z účtárny pošeptala do ucha, ať si nedělám naděje, že to je gay.

Šlápla jsem vedle

Přehodnotila jsem situaci a rychle se rozhlížela po novém objektu. Popíjel na baru a kolem něho postávalo několik žen. Pěkný chlap! Určitě nějaký vedoucí, který přijel z ústředí naší rakouské firmy.

Ten bude můj, říkala jsem si a odtančila směrem k němu. Bylo už po půlnoci, tak mi nedalo moc práce přidat konkurentkám pár kapek projímadla do pití. Účinky na sebe nedaly dlouho čekat. Tu noc jsem vyhrála!

Když jsem se ráno vzbudila vedle toho muže, moc jsem si toho z minulé noci nepamatovala. Až teď jsem ale zjistila, že to není žádný zazobaný vedoucí, ale obyčejný úředník, který má doma manželku a čtyři děti.

Daniela (64), Praha