Měli by mít radost, že se jejich dcera konečně zamilovala a je šťastná. Oni ale jen láteří a vyhrožují vším možným. Jejich nastávající zeť jim není po chuti!
Naše vnučka je už odmalička taková svéhlavička paličatá. Už ve školce diskutovala s paní učitelkou a na základní škole to s ní taky nebylo k vydržení. Dcera pořád lomila rukama. „Co z té holky bude?“ ptala se, ale odpovědi se nedočkala.
Vnučka se učila na samé jedničky, ale musela mít prostě poslední slovo. Jen můj manžel s ní měl trpělivost a ona za to svého dědečka bezvýhradně milovala.
Pořád jen studovala
Po vysoké škole jsme si všichni mysleli, že si najde práci, a hlavně nějakého mužského, ale ona nechtěla ani slyšet. Vrhla se do dalších studií. Postupně získala dva tituly, jeden před a druhý za jménem. Nestudovala ale pro prestiž. Ono ji to vážně bavilo.
Byla nadšenou bioložkou, a podílela se dokonce na nějakém složitém výzkumu. Moje dcera a zeť na ni byli samozřejmě náležitě pyšní, ale také občas projevili přání dočkat se nějakých těch vnoučat. To vnučka nerada slyšela, prý by ji to jenom zdržovalo.
Nabízeli se, že by s miminkem pomáhali a ona by ani nemusela přerušit práci. Ale ona vždy jen otočila oči v sloup, jako nějaká puberťačka. Prý nechce poslouchat nevyžádané rady. Z obav jsme se všichni raději zdrželi všech komentářů. Její osobní život se stal pro nás jedním velkým tabu.
Bude svatba, řekla
O to větší bylo naše překvapení, když nám jednoho dne oznámila datum svatby. „Svatby? A tvojí, Klárko?“ ptala jsem se úplně vyjeveně a pokračovala: „Vždyť ani nevíme, že s někým chodíš.“ Klárka se na mě podívala, jako bych spadla z višně.
Prý není povinná někomu něco hlásit. A mělo nám to docvaknout, že přece nebude pořád jenom sama. „Prostě se budu vdávat, a hotovo!“ Brala to za jasnou věc a s nikým o tom nechtěla debatovat.
Nelíbil se jim
Nedala jsem se odbýt a pozvala celou rodinu na nedělní oběd. Dostavil se příjemný kluk, od pohledu krasavec. Byl mladší než Klárka, ale oči měl jen pro ni. Koukal na ni tak zamilovaně, až se mi draly slzy do očí, jak jsem z těch dvou hrdliček byla dojatá.
Byl milý a vtipný, hezky oblečený. Vedl malou firmu, čalounili starý nábytek a renovovali skříně a židle. Byl to jeho koníček a o svojí práci mluvil s velkým nadšením. Předpokládala jsem, že dcera a zeť budou moje pocity sdílet, ale to jsem se přepočítala.
Nemohli to pochopit
Po odchodu Klárky a jejího Romana se dcera neudržela a začala spílat osudu. Jakoby stalo něco strašného! Vůbec jsem tomu nerozuměla. Proč tak vyvádí? Neměla by snad být ráda, že si ta holka konečně někoho našla? Navíc hodného a pozorného chlapce.
Jenže dcera byla jako v transu a zeť jakbysmet. „Vždyť on má jen učňák! Je úplně blbej, jinak to říct nejde!“ křičela.
Ohlížejí se po lidech
Nikdo nemohl moji dceru zastavit. „O čem se s ním bude bavit, až ji ta její přihlouplá zamilovanost přejde? A co tomu řeknou lidé? Naše chytrá a úspěšná dcera, vědkyně, si bere z nouze nějakého nýmanda.
No, to by mě zajímalo, kolik asi tak vydělává…“ hořekovala dcera a zrudla tak, že jsem se obávala, aby nedostala infarkt. Už totiž taky nebyla nejmladší. Klárce bylo pětatřicet a jí šedesát.
Mně sedmdesát sedm, měla jsem ji hodně brzy, ale nikdy jsem toho nelitovala. Až teď. Nemohla jsem dceru vůbec poznat. Kdy se to přihodilo, že se z ní stala nafoukaná hlupačka?
O zeti jsem v tomto ohledu valné mínění neměla nikdy, stále si hrál na něco víc, než byl. Ale ona? Pohádali jsme se.
Čekají nás samé problémy
Jen manžel do ničeho nezasahoval. Když jsem mu to večer vyčetla, začal se smát. Prý abych to nechala na vnučce. Se svými rodiči si poradí jako vždycky! Podle něho byla hádka jen hloupost a malichernost. Já to ale takhle neviděla.
Tušila jsem problémy, které by mohly nastat. Bohužel jsem se nemýlila. Spíš naopak. Rodiče Klárky si postavili hlavu. Svatbu nezaplatí, a co víc, dceru vydědí, pokud si vezme svého miláčka Romana.
Pomáhám, jak mohu
Klárka jen mávla rukou. „O jejich peníze nestojím. Mám dost svých vlastních!“ Trucovala, ale já moc dobře viděla, jak ji postoj rodičů zraňuje. Mrzí! Svatba se kvapem blíží, ale počet hostů je ve hvězdách. Já se snažím Klárce pomoct, jak to jen jde.
Dokonce už mám napečené i tři druhy svatebních koláčků, aby si mladí mohli vybrat. Šaty jsou objednané z katalogu a hostina zamluvená. Doufám, že se Klárčini rodiče umoudří a svůj dětinský postoj změní. Nechci, aby na ně měla Klárka a její manžel tak špatnou vzpomínku.
Co bude dál?
A také se docela obávám budoucnosti. Co když jim mladí nebudou půjčovat miminko, které si jistě pořídí? Copak tohle dcera nedomyslela? A co když s nimi přeruší kontakt? Kvůli malichernosti je naše rodina v troskách.
Měli bychom se těšit a radovat, a místo toho řešíme jen neustálé žabomyší hádky. Vůbec nevím, co si počít. A dokonce ani můj muž mě už neutěšuje. I on už ztratil svůj nadhled. A to je vážné. Moc vážné!
Marie S. (78), Český Krumlov
