Naše veselka se nepovedla, je to vidět i z fotografií, které se bohužel neztratily. Bála jsem se, jak bude po tak zpackané svatbě vypadat náš budoucí život. Myslela jsem, že nemáme šanci.

Byla to svatba narychlo, protože jsem se vdávat musela. Zároveň to ale byl jeden z nejhorších dní v mém životě, veselka se vůbec nepovedla. Hrozně jsem pak brečela mámě v náručí a ona mě ujišťovala, že zpackaná svatba ještě nemusí znamenat zpackané manželství.

Nevěřila jsem jí, ale měla pravdu. Brali jsme se těsně před Vánocemi. Byla jsem už skoro v pátém měsíci. Příbuzenstvo bylo rozmrzelé, svatba před svátky se zdála velkou zátěží na psychiku všech. Naše rodina nikdy neměla peníze, před svátky už vůbec ne.

Ta ženichova na tom byla podobně. A tak se rozhodli škudlit, jak se dalo.

Málem rozvod

Tchán sehnal objekt v podobě chatrné, dlouho nepoužívané hájenky, kde bylo svého času i pohostinství. Ženské tu zuřivě uklízely a den dva před oddavkami i vařily a pekly, aby se ušetřilo za restauraci.

Bohužel ráno v den svatby vybuchl stařičký kotel, a tchán, který katastrofu urychleně řešil, se ve svatební síni objevil ohořelý. Chytil na něm oblek a ožehlo mu to i vousy.

Pod mojí dvaadevadesátiletou prababičkou se podlomily nohy, myslela, že si pro někoho z rodiny přiletěl čert, a vypadala, že se o ni pokouší infarkt. Ostatní nebrali tchánův zjev tak tragicky, ale dost se nad ním pohoršovali.

Tchyně, která kráčela v průvodu první a vedla ženicha, naštěstí vyhlížela civilizovaně, ale byla vzteklá jako puma, kvůli tomu, že jí manžel dělá ostudu. Po zbytek dne se pak hádali jako psi.

Tchyně dokonce došla k závěru, že si tchána nikdy neměla brát, a tak se chvíli zdálo, že se na naší svatbě rozejdou.

Ovčí kožich

Hostina se rovněž nevydařila. V objektu někdejší hájenky byla vzhledem k nefunkčnímu kotli strašná zima, jeho výbuch se navíc nelichotivě podepsal na interiéru.

Uklidit se nestihlo a rovněž s vařením byly problémy, kamna netáhla a kouřila směrem do beztak už černé místnosti. Slavnostní oběd se podával až v šestnáct třicet a nebyl dobrý.

V mezičase se málem navždy rozešli nejen tchyně s tchánem, ale dokonce i novomanželé. Tedy my. Neuměla jsem si představit, jak bude vypadat můj budoucí život – začíná-li touto svatbou.

Na sobě jsem měla přes svatební šaty přehozený starý ovčí kožich, který tu visel, jinak bych umřela zimou. Bohužel existují fotografie. Ale s manželem jsme stále spolu. Svatba nás spíš zocelila.

Kamila (66), Olomouc