Našli jsme k sobě cestu až v otevřeném manželství. Kdekdo se nad tím podivuje, my jsme si ale začali vážit jeden druhého.

Ještě před patnácti lety bych se návrhu na volný vztah zcela určitě vysmála. Nyní ale s manželem Filipem zkoušíme tento systém uplatnit a nemůžeme si ho vynachválit. Bála jsem se toho zbytečně, cítím se mnohem méně upjatá.

Chtěli jsme oba něco víc

Naše manželství se dostalo do zvláštní fáze. Děti odrostly, my dva dosáhli všeho, co jsme si přáli, a přitom jsme měli ještě velký kus života před sebou. Jelikož se známe dvacet pět let, dopadl na nás stereotyp.

Dusili jsme se v manželství poměrně dlouho a trvalo nám, než jsme si to přiznali. Pak jsme si jednoho večera na dovolené upřímně popovídali a zjistili, že máme na věc úplně stejný pohled. Milujeme se, ale chtěli bychom pro sebe každý více prostoru. Kdyby mi tohle Filip řekl před patnácti lety, asi bych ho hnala.

Pravidla

Domluvili jsme se na nových pravidlech s tím, že nechceme v žádném případě ohrozit naše manželství. Dáme si ale každý do jisté míry volnost, což zahrnuje i seznamování se s novými lidmi. O detailech nebude třeba toho druhého informovat. Věřila jsem v nás, přesto jsem se trochu obávala, co z toho nakonec vyplyne.

Večeře s jiným

Ne každý má tu možnost využít další bydlení, takže si toho moc vážím. V týdnu žije můj manžel v centru města a víkendy trávíme společně. Začala jsem si uspořádávat život a koníčky podle svého. Mít dům pro sebe alespoň na pár dní je skvělá věc.

Párkrát jsem si vyšla s jedním mužem na večeři, věděl o mém volném manželství a do ničeho mě netlačil.

Jsme moc spokojení

Nedokážu popsat, jak svobodně jsem se najednou cítila. Bez lhaní a výčitek si popovídat s milých chlapem u večeře, přestože vím moc dobře, kam a komu patřím. Filip si pochvaloval, že může ponocovat a trávit čas s kamarády na pivu, kdy se mu zlíbí.

Také zmizel ten divný pocit viny, nutnost povinnosti. Svěřil se mi, že se vždycky strašně moc těší na víkend se mnou. Poznala jsem na něm, že i on se ocitl v nějaké dámské společnosti, a kupodivu mi to nevadilo.

Naše láska je silnější

„Já bych to nedala, manželé si mají stát bok po boku,“ tvrdí moje kamarádka. Její názor respektuji a přeji oběma, aby se jim v manželství dobře dýchalo. Tvrdím ovšem, že nelze druhého vlastnit a je v pořádku poznávat i nové lidi.

Co se týče strachu z nevěry, pochází z nás samotných, z naší nízké sebedůvěry. Navíc, jakmile je cokoliv povoleno, není už to tak nebezpečně lákavé. Sama jsem si to vyzkoušela na sobě a Filipa miluji ještě mnohem více než před pár lety.

Karolína S. (58), Prostějov