Domů     Vrátil se, když bylo potřeba!
Vrátil se, když bylo potřeba!
6 minut čtení

Myslela jsem si, že matkou nikdy nebudu. Když se narodila moje Lucinka, byla jsem nejšťastnější na celém světě.

Pohupovala jsem kočárkem. Málem bych byla šťastná, ale to jsem si nemohla dovolit, když jsem si vzpomněla na všechny svoje problémy. Zachmuřeně jsem sledovala spící miminko i všechno to veselí na zasněženém svahu. Siluety kousek dál ode mě jsem si všimla na poslední chvíli.

Rozený provokatér

Byl to mladík. Povídá: „To by mě zajímalo, kolik těch dětí vlastně máte?“ Trhla jsem sebou a vytřeštila na něj oči. Minulý týden jsem byla u doktora, vyslechla děsivý ortel, a teď takový provokativní dotaz! „Co to melete?“ zaútočila jsem.

„To jsou děti mojí kamarádky,“ neochotně jsem vysvětlila. „Hlídám je. A vůbec, co je vám do toho?“ Odpověděl: „Jen jsem chtěl nějak začít rozhovor.“ Zasyčela jsem: „Tak to jste ho začal hodně špatně!“ Pokrčil rameny a loudal se zpátky k silnici.

Jenom se mi posmíval

O několik dní později jsem ho potkala v trafice, vybírala jsem pohled pro synovce k svátku. Vzhlédla jsem od krabice s pohlednicemi, naše oči se setkaly. „Vy mě snad sledujete nebo co!“ štěkla jsem. „No samozřejmě,“ šklebil se.

„To jste si fakticky vybrala tenhle pohled?“ ukázal na hravá koťata v košíku. „Moje prateta by nevybrala horší.“ Zaplatila jsem trafikantce pohled pro synovce a vyšla ven do vánice, aniž jsem mu věnovala pozornost. Trefil mě sněhovou koulí do zad.

„To už snad nemyslíte vážně,“ sdělila jsem mu. Pokrčil rameny jako na svahu a řekl to své: „Jen jsem chtěl začít rozhovor.“

Vzpomínky na naše seznámení

A tak jsme ho večer ve vinárně začali. Skončilo to opravdovou katastrofou, domů mě dopravil tak, že si mě hodil na záda. Tímhle způsobem jsme se vlekli zasněženým parkem. Brečela jsem a opilecky mumlala:

„Nemůžu mít děti!“ Tak takhle jsme se my dva před lety seznámili. Ten večer jsem ztratila jednu rukavici. Letělo mi to hlavou, když jsem se dívala z okna do parku.

Nejšťastnější den v životě

I teď tam ležel sníh a svítily lampy. Ale všechno už bylo jinak. Úplně jinak. V dětském pokoji spala naše sedmnáctiletá dcera, jelikož se kupodivu ukázalo, že děti mít můžu.

Nejšťastnější den mého života přišel asi dva roky po svatbě, tehdy jsem se šťastnou novinku dozvěděla.

Nejbáječnější otec

Holčičce jsme dali jméno Lucie. Manžel ji zbožňoval, nebylo snad vzornějšího otce. Uměl se o ni starat, myslím, lépe než já. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že nás jednou opustí, dostala bych záchvat smíchu. Přesto se to stalo.

Nechal mě s dcerou samotnou a zrovna přišlo období, kdy jsem si nevěděla rady. S Lucií mydlila puberta nepředstavitelně. Nevěřila jsem svým uším, když mi přišla říct: „Mami, odejdu ze školy.“ Selhal mi hlas a na chvíli jsem přestala i dýchat. „Cože?

To nemůžeš!“ Nedbale pokrčila rameny, čímž mi rázem připomněla jejího otce. „Můžu,“ upozornila. „Jsem skoro dospělá. A chci se vdát.“

Mami, budu se vdávat!

Zaskočilo mi sousto jablka. Sípavě jsem zvolala: „Řekni, že si děláš legraci!“ Řekla, že si nedělá legraci. Zamilovala se a zprvu se chtěla provdat tajně, protože to je romantické, ale nakonec se ze soucitu rozhodla, že mi to přece jenom řekne. Bude se vdávat.

Pouze se svědky a s prstýnky z trávy. Šaty už si koupila, jen jednoduché, krátké. Vřískala jsem tak, že na nás bouchali sousedi. Nakonec mi váhavě prozradila, kdo vlastně je její vyvolený.

Kluk ze sousedství

Byl to chlapec z našeho baráku, jen z jiného vchodu. Nedávno oslavil osmnácté narozeniny, Lucii do nich zbýval měsíc. Hned pak se vezmou. Ona odejde ze školy, on ji uživí, pracuje v samoobsluze jako pomocný prodavač.

Bylo to příliš mnoho informací na moji ubohou hlavu. „Jdi si lehnout, Lucie,“ zasípala jsem.

Hádali jsme se jako psi

Uvařila jsem si čaj, nalila do něj rum a udělala přesně to, o čem jsem byla přesvědčená, že to nikdy neudělám. Zavolala jsem Petrovi. Ženský hlas ve sluchátku se mě nevrle zeptal: „Víte, kolik je hodin?“ Zasyčela jsem:

„Dvacet tři třicet a dejte mi okamžitě Petra, jde o jeho dceru.“ Okamžitě mi ho dala. „Mám pro tebe skvělou novinku. Lucie tě zve na svatbu. Bude si za měsíc brát chlapce z vedlejšího vchodu.“ Za dvacet minut zvonil dole na zvonek.

Po zbytek noci až do rána jsme se hádali jako psi, ale tlumenými hlasy, abychom Lucii nevzbudili.

Vymysleli jsme plán

Hledal se viník nynější katastrofy. Kolem páté hodiny ranní vše nasvědčovalo tomu, že se popereme. Nakonec jsme se usnesli na tom, že se Petr neprodleně odebere do sousedního vchodu a uspořádá tam zemětřesení. Tato myšlenka mě uklidnila. Asi hodinu jsem spala v křesle.

Nekonečná noc

Petr se z trestné výpravy vrátil v dobré náladě. Kluk se ženit ve skutečnosti nechtěl, zamilovaná Lucie viděla jejich vztah v příliš růžových barvách. Petr nápadníka navíc přivlekl k nám domů, aby si to s Lucií vyříkali.

Když naše dcera pochopila, že se mladíček do svatby nehrne, ječela na něj a div mu nevyškrábala oči. Petr ji pak, zuřivě se bránící, odvezl do školy. Potom se k mému úžasu vrátil a nabídl, že mě odveze do práce. Odpověděla jsem, že tam dnes nejdu, neboť se budu léčit ze šoku.

Stačila jedna rána

Nabídl, že se můžeme léčit ze šoku spolu. Vyzvala jsem ho, ať se léčí s tou hroznou ženskou, ke které se odstěhoval, a bylo mi řečeno, že po zralé úvaze zůstane raději doma s námi, protože já to tady očividně nezvládám. Pak se to stalo.

Majzla jsem ho lahví do hlavy. Byla prázdná, tak to přežil. Celkem rozumně uznal, že si to zasloužil. Střepy jsme uklidili společně. A je nám spolu zase dobře.

Zuzana J. (60), Děčín

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po