Domů     Vrátil se, když bylo potřeba!
Vrátil se, když bylo potřeba!

Myslela jsem si, že matkou nikdy nebudu. Když se narodila moje Lucinka, byla jsem nejšťastnější na celém světě.

Pohupovala jsem kočárkem. Málem bych byla šťastná, ale to jsem si nemohla dovolit, když jsem si vzpomněla na všechny svoje problémy. Zachmuřeně jsem sledovala spící miminko i všechno to veselí na zasněženém svahu. Siluety kousek dál ode mě jsem si všimla na poslední chvíli.

Rozený provokatér

Byl to mladík. Povídá: „To by mě zajímalo, kolik těch dětí vlastně máte?“ Trhla jsem sebou a vytřeštila na něj oči. Minulý týden jsem byla u doktora, vyslechla děsivý ortel, a teď takový provokativní dotaz! „Co to melete?“ zaútočila jsem.

„To jsou děti mojí kamarádky,“ neochotně jsem vysvětlila. „Hlídám je. A vůbec, co je vám do toho?“ Odpověděl: „Jen jsem chtěl nějak začít rozhovor.“ Zasyčela jsem: „Tak to jste ho začal hodně špatně!“ Pokrčil rameny a loudal se zpátky k silnici.

Jenom se mi posmíval

O několik dní později jsem ho potkala v trafice, vybírala jsem pohled pro synovce k svátku. Vzhlédla jsem od krabice s pohlednicemi, naše oči se setkaly. „Vy mě snad sledujete nebo co!“ štěkla jsem. „No samozřejmě,“ šklebil se.

„To jste si fakticky vybrala tenhle pohled?“ ukázal na hravá koťata v košíku. „Moje prateta by nevybrala horší.“ Zaplatila jsem trafikantce pohled pro synovce a vyšla ven do vánice, aniž jsem mu věnovala pozornost. Trefil mě sněhovou koulí do zad.

„To už snad nemyslíte vážně,“ sdělila jsem mu. Pokrčil rameny jako na svahu a řekl to své: „Jen jsem chtěl začít rozhovor.“

Vzpomínky na naše seznámení

A tak jsme ho večer ve vinárně začali. Skončilo to opravdovou katastrofou, domů mě dopravil tak, že si mě hodil na záda. Tímhle způsobem jsme se vlekli zasněženým parkem. Brečela jsem a opilecky mumlala:

„Nemůžu mít děti!“ Tak takhle jsme se my dva před lety seznámili. Ten večer jsem ztratila jednu rukavici. Letělo mi to hlavou, když jsem se dívala z okna do parku.

Nejšťastnější den v životě

I teď tam ležel sníh a svítily lampy. Ale všechno už bylo jinak. Úplně jinak. V dětském pokoji spala naše sedmnáctiletá dcera, jelikož se kupodivu ukázalo, že děti mít můžu.

Nejšťastnější den mého života přišel asi dva roky po svatbě, tehdy jsem se šťastnou novinku dozvěděla.

Nejbáječnější otec

Holčičce jsme dali jméno Lucie. Manžel ji zbožňoval, nebylo snad vzornějšího otce. Uměl se o ni starat, myslím, lépe než já. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že nás jednou opustí, dostala bych záchvat smíchu. Přesto se to stalo.

Nechal mě s dcerou samotnou a zrovna přišlo období, kdy jsem si nevěděla rady. S Lucií mydlila puberta nepředstavitelně. Nevěřila jsem svým uším, když mi přišla říct: „Mami, odejdu ze školy.“ Selhal mi hlas a na chvíli jsem přestala i dýchat. „Cože?

To nemůžeš!“ Nedbale pokrčila rameny, čímž mi rázem připomněla jejího otce. „Můžu,“ upozornila. „Jsem skoro dospělá. A chci se vdát.“

Mami, budu se vdávat!

Zaskočilo mi sousto jablka. Sípavě jsem zvolala: „Řekni, že si děláš legraci!“ Řekla, že si nedělá legraci. Zamilovala se a zprvu se chtěla provdat tajně, protože to je romantické, ale nakonec se ze soucitu rozhodla, že mi to přece jenom řekne. Bude se vdávat.

Pouze se svědky a s prstýnky z trávy. Šaty už si koupila, jen jednoduché, krátké. Vřískala jsem tak, že na nás bouchali sousedi. Nakonec mi váhavě prozradila, kdo vlastně je její vyvolený.

Kluk ze sousedství

Byl to chlapec z našeho baráku, jen z jiného vchodu. Nedávno oslavil osmnácté narozeniny, Lucii do nich zbýval měsíc. Hned pak se vezmou. Ona odejde ze školy, on ji uživí, pracuje v samoobsluze jako pomocný prodavač.

Bylo to příliš mnoho informací na moji ubohou hlavu. „Jdi si lehnout, Lucie,“ zasípala jsem.

Hádali jsme se jako psi

Uvařila jsem si čaj, nalila do něj rum a udělala přesně to, o čem jsem byla přesvědčená, že to nikdy neudělám. Zavolala jsem Petrovi. Ženský hlas ve sluchátku se mě nevrle zeptal: „Víte, kolik je hodin?“ Zasyčela jsem:

„Dvacet tři třicet a dejte mi okamžitě Petra, jde o jeho dceru.“ Okamžitě mi ho dala. „Mám pro tebe skvělou novinku. Lucie tě zve na svatbu. Bude si za měsíc brát chlapce z vedlejšího vchodu.“ Za dvacet minut zvonil dole na zvonek.

Po zbytek noci až do rána jsme se hádali jako psi, ale tlumenými hlasy, abychom Lucii nevzbudili.

Vymysleli jsme plán

Hledal se viník nynější katastrofy. Kolem páté hodiny ranní vše nasvědčovalo tomu, že se popereme. Nakonec jsme se usnesli na tom, že se Petr neprodleně odebere do sousedního vchodu a uspořádá tam zemětřesení. Tato myšlenka mě uklidnila. Asi hodinu jsem spala v křesle.

Nekonečná noc

Petr se z trestné výpravy vrátil v dobré náladě. Kluk se ženit ve skutečnosti nechtěl, zamilovaná Lucie viděla jejich vztah v příliš růžových barvách. Petr nápadníka navíc přivlekl k nám domů, aby si to s Lucií vyříkali.

Když naše dcera pochopila, že se mladíček do svatby nehrne, ječela na něj a div mu nevyškrábala oči. Petr ji pak, zuřivě se bránící, odvezl do školy. Potom se k mému úžasu vrátil a nabídl, že mě odveze do práce. Odpověděla jsem, že tam dnes nejdu, neboť se budu léčit ze šoku.

Stačila jedna rána

Nabídl, že se můžeme léčit ze šoku spolu. Vyzvala jsem ho, ať se léčí s tou hroznou ženskou, ke které se odstěhoval, a bylo mi řečeno, že po zralé úvaze zůstane raději doma s námi, protože já to tady očividně nezvládám. Pak se to stalo.

Majzla jsem ho lahví do hlavy. Byla prázdná, tak to přežil. Celkem rozumně uznal, že si to zasloužil. Střepy jsme uklidili společně. A je nám spolu zase dobře.

Zuzana J. (60), Děčín

Související články
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
29.5.2024
Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě. Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva. Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ V
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Voda v zahradě přínáší pohodu
rezidenceonline.cz
Voda v zahradě přínáší pohodu
Přírodní či umělé jezírko nebo potůček umí přispět ke zlepšení klimatu na pozemku u domu, klidná či rozvlněná hladina nejen krásně vypadá, ale také zvlhčuje okolní prostředí, a tím zvyšuje komfort zahrady. Šumění padající vody pak tlumí jiné nežádoucí hluky. Vodní plocha navíc působí velmi esteticky – jako v zrcadle se v ní odráží blízké
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
nasehvezdy.cz
Druhé těhotenství je pro Kohoutovou peklo!
Náročné to teď má herečka Berenika Kohoutová (33) ze seriálu Jedna rodina, která se už brzy dočká narození druhého potomka. Jenže zatímco během těhotenství s dcerou Lolou (4) všechno zvládala bez pr
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
21stoleti.cz
Tisíc tváří Amazonie najdete v Pavilonu Anthropos
V Brně se otevřela unikátní výstava Tisíc tváří Amazonie. Představuje kulturní a přírodní rozmanitost oblasti Velké Amazonie a přináší vhled do života původních domorodých obyvatel tohoto kulturního a
Smaženice s hlívou ústřičnou
tisicereceptu.cz
Smaženice s hlívou ústřičnou
Máte doma nakládané nebo sušené houby? Neváhejte je použít klidně i v dubnu. Hlíva ústřičná je navíc velice zdravá a její chuť si zamilujete. Suroviny 10 lžic nakládaných nebo sušených hub 2 l
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
skutecnepribehy.cz
V chatové osadě jsem zažila zklamání a pak i štěstí
Do Milanovy chaty jsem s ním jezdla potají, přikrytá dekou na zadním sedadle auta. Byla to úleva, když jsem konečně z milenky povýšila na jeho oficiální přítelkyni. Vyhráno jsme ale neměli. Roky jsme se skrývali jako dva vězni na útěku. Když už jsme jeli jednou za uherský rok na chatu, působilo to, pokud by nás někdo pozorně
Šťavnaté burgery
nejsemsama.cz
Šťavnaté burgery
Burgery můžete odlehčit zeleninou. Přidejte do nich např. najemno nastrouhanou cuketu nebo celer. Dostanou zajímavou chuť a prohloubí se tím jejich lahodná chuť a šťavnatost. Ingredience na 6 porcí: ● 800 g hovězího mletého masa ● 1 šalotka ● 2 žloutky ● sůl ● pepř ● 4 snítky tymiánu ● olivový olej ● zelenina na dozdobení Postup: Maso dejte do mísy. Přidejte najemno nakrájenou šalotku, žloutky,
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
historyplus.cz
Město Idu získalo nezávislost jen na pár stovek let
Žhavé slunce propaluje kůži až do morku kostí. Muž na koni spatří na obzoru budovy. „Trochu neplánovaná zastávka, ale proč ne,“ pomyslí si. Když pár minut poté projíždí branou města Idu, on i jeho kůň už melou z posledního.   Nejvyšší čas svlažit hrdlo. Přijel sem poprvé a nákladnost staveb ho přesvědčila, že tady žijí bohatí
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
enigmaplus.cz
Kamenný kruh v Bighornu: Kdo a proč ho postavil?
V pohoří Bighorn ve státě Wyoming se nachází místo, kterému se přezdívá severoamerické Stonehenge. Nikdo neví, z jakého důvodu zde tajuplné kameny stojí. Jedna z teorií praví, že se u kamenů konaly in
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
iluxus.cz
Objevte stylová dámská trička pro každou příležitost
Dámská trička jsou základním stavebním kamenem šatníku každé ženy. Nabízejí neomezené možnosti stylizací a jsou vhodná pro různé příležitosti, od každodenního nošení po formálnější události. Vybra
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
epochalnisvet.cz
Velké egyptské muzeum: 100 000 skvostů pod jednou střechou
Než ho důkladně projdete, div neprošlapete podrážky. Od exponátu k exponátu, a to na ploše 81 000 m2, což odpovídá rozloze téměř dvou pražských Václavských náměstí. Řeč je o zbrusu novém největším muzeu světa, které zatím čeká na své návštěvníky.   Píše se rok 1954 a egyptský archeolog Kamal el-Mallakh (1918–1987) překvapeně hledí na poklad, který objeví
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
epochanacestach.cz
Červnový festival Pivo na Náplavce představí 40 minipivovarů
Pivo na Náplavce – oblíbený degustační festival zlatavého moku, na kterém nebude chybět ani redakce Epochy na cestách, se v letošním roce bude konat 14. a 15. června na Rašínově nábřeží. Účastnit se ho budou stálice i nováčci, na pravém břehu Vltavy se představí 40 zástupců českých minipivovarů. Součástí festivalu budou i stánky s jídlem,
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
epochaplus.cz
Nankingský masakr: Sexuální týrání Číňanek japonskými vojáky patřilo léta k tabuizovaným tématům
Když je 13. prosince 1937 dobyto japonské město Nanking, japonští vojáci začnou řádit. S čínskými ženami zacházejí jako s hadrovými panenkami, vybíjí si na nich sexuální pudy. Zajatce krutým způsobem zabíjejí. Proč Japonci vraždí s takovou krutostí? Podle jejich vojenského kodexu cti je život zajatce naprosto bezcenný. Navíc Číňané jsou v početní převaze a Japonci je nechtějí