Tak jsem se snažila být ve výběru partnera opatrná a nedopadnout jako máma! Jak se mohlo stát, že se z toho fajn muže nakonec vyklubal despota?
Od nejútlejšího dětství jsem si říkala: Tohle se mi nesmí stát! Já si vyberu dobře! Před očima jsem měla tu typickou domácí atmosféru, ve které jsem vyrůstala. Jak pod obraz nalitý táta křičí a bije mámu. Když jsem povyrostla, bil i mě a posléze i obě mé mladší sestry.
Každý den jsme se děsily chvíle, kdy se vrátí z hospody. Jednou jsem dostala strach, že mámu zabije. Běžela jsem k sousedům a ti zavolali policii. Otce odvlekli v poutech a já ho od té doby neviděla. Nevím, proč si máma za dva roky přivedla domů Pepíka.
Pohádka
V té době mi bylo dvanáct, jednou se ke mně připlížil v noci, zacpal mi pusu a osahával mě. Řekla jsem to mámě, ale dostala jsem vynadáno, žena prý musí takové věci skousnout.
Byla jsem zoufalá a neustále ve střehu. Ve třeťáku na střední jsem se ale zamilovala. Byl to vysokoškolák, do hospody nechodil, nekouřil, sportoval, byl tak milý, také pocházel z dobré rodiny.
Byla jsem tak šťastná, že se v ničem nepodobá mému tátovi ani úlisnému Pepíkovi! Jezdili jsme spolu na výlety, chodili na koncerty. Když navrhl, že se k němu můžu nastěhovat, byla jsem štěstím bez sebe. Pohádka ale trvala jen chvíli.
Už nikdy
Michal se ukázal jako uzurpátor. Vojenský režim, který mi nastavil, se nedal vydržet. Už jsem zvažovala svůj odchod, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Tak se žádný úprk nekonal. A to byla chyba!
Když se narodila dcera a já byla finančně odkázaná na Michala, nastalo peklo. Začal pít a tehdy mě prvně uhodil. Bylo to strašné. Viděla jsem v něm svého tátu.
V tu chvíli jsem si řekla, že nedopustím, abych své dceři připravila stejné dětství, jakým jsem si prošla já.
A tak jsem začala bojovat, odstěhovala se do azylového domu, rozvedla se. Pak jsme žily s dcerou samy, žádného strýčka jsem jí domů už nepřivedla.
Marie (57), Děčínsko