Velká rodinná tragédie mě přivedla zpátky domů. Netušila jsem, že to pro mě bude šance na lepší život. Najednou mám domov a jsem konečně hvězda!
Už jako malá holčička jsem chtěla objevovat svět. V Čechách jsem neměla stání, snila jsem o tom, že budu žít v Americe a po škole jsem tam prostě emigrovala spolu s přítelem. Bylo to sobecké, protože jsem tím svým blízkým doma pořádně zavařila.
Já však byla přesvědčená, že se v cizině stanu topmodelkou. Viděla jsem se na mole, jak kráčím v honosné róbě od nejlepších módních návrhářů. Realita byla ovšem úplně jiná. Ačkoli mi doma říkali, jak jsem neskutečně krásná, v Americe jsem silně pohořela. Byla jsem obyčejná tuctovka.
Opuštěná
Rodina nevěděla, čím se živím doopravdy. Prodávala jsem hamburgery a přítel zametal ulice. Přežívali jsme tak šest let. Pak se mu povedlo sbalit postarší dámu a opustil mě, aby se měl líp. Zůstala jsem sama. Bez přátel, bez rodiny, daleko od domova. Pokusila jsem se o sebevraždu, která mi nevyšla.
Jen se ze mě stal v očích okolí navíc blázen. Domů jsem ale psala, jak se mi daří. Po sametové revoluci mě přesto všichni lákali domů.
Vymlouvala jsem se na velké pracovní vytížení, ve skutečnosti jsem pracovala ve dne i v noci, abych si vydělala na vysněnou letenku do Čech.
Mateřská síla
Když jsem přiletěla do Prahy, brečela jsem štěstím. Doma jsem byla za hvězdu! Všichni mi říkali, jak se určitě těším na návrat do Ameriky. A já nedokázala přiznat pravdu, tedy, že už se tam nikdy nechci vrátit. Po měsíci jsem ale sedla do letadla a s bolavým srdcem vyrazila zpět.
Prodávat „hambáče“ a bydlet v kamrlíku. Uplynuly dva roky a přišla mi strašná zpráva. Sestra s manželem nepřežili autonehodu. Rodiče už byli staří a prosili mě, abych si vzala děti mé sestry k sobě. Postarala se o ně.
Náhle se ve mně probudila skrytá mateřská síla, věděla jsem, že mě v Americe nic nedrží. Přestěhovala jsem se zpět do malé rodné země a začala se věnovat dětem, které jsem si vzala do péče. Ve volných chvílích učím angličtinu a otevřela jsem si salon krásy.
Všichni na mě hledí jako na bývalou modelku z Ameriky. Jsem tu šťastná. Můj život se konečně naplnil. Sestřiny děti už mají své rodiny a já jsem získala skvělé vnuky, protože mi říkají babičko.
Eliška (65), západní Čechy
