Když jsme s Markem začali žít spolu, byla u nás tchyně jako doma. Věčně mě o něčem poučovala. Jednoho dne pohár mojí trpělivosti přetekl…
S Markem jsme se brali z velké lásky. Bylo nám oběma dvacet let a byli jsme do sebe až po uši zamilovaní. Všechno se zdálo být zalité sluncem. Jedna vada na kráse se ale přece jenom našla. Byla to Markova maminka Hanka.
Nevím proč, ale prostě jsem jí do oka nepadla. A ona mě také dvakrát sympatická nebyla. Bylo jasné, že z nás dvou se kamarádky asi jen tak nestanou. Na druhou stranu s tchánem jsem vycházela skvěle. Markův tatínek Václav byl milý, zábavný, vždy se nám snažil se vším pomoci.
Neustálé návštěvy
Asi měsíc po svatbě jsme se s Markem přestěhovali do nového, vlastního bytu. Pomalinku jsme si ho zútulňovali a zařizovali k obrazu svému, když se u nás jednoho dne neohlášeně objevila Hanka.
Hned ve dveřích mi do ruky vrazila kastrůlek, že prý nese Markovi k obědu jeho oblíbenou svíčkovou. Moji námitku, že jsem vařila a už jsme obědvali, přešla beze slov. Podobné návštěvy se opakovaly přibližně třikrát do týdne.
Někdy přinesla koláč, jindy Markovi pivo. I když mi to vadilo, přecházela jsem to. Moje kapka trpělivosti a vřelosti však přetekla, když mi Hanka jednoho dne předala tašku s čisticími prostředky a radila mi, jak mám uklidit domácnost.
Zastával se jí
„Zlato, tak se tolik nerozčiluj. Maminka to myslí dobře,“ obhajoval tchyni manžel. „Co kdybys ji k nám někdy pozvala na kávu a trochu blíže ji poznala? Třeba zjistíš, že máte nějaké společné zájmy,“ pokračoval. Nevěřila jsem vlastním uším. „Cože?
Ty nevidíš, že mnou opovrhuje a při každé příležitosti mě ponižuje? Dělá, jako bych tě jí ukradla.“ Marek sklopil oči a povzdechl si. Najednou jsem měla pocit, že mi něco tají. A moje tušení bylo správné. Když jsem na něj přitlačila, rozpovídal se.
Matčina sestra prý má dva syny a oba, když se oženili, tak se odstěhovali na druhý konec republiky a ona je tak vídá jen několikrát do roka. Je z toho prý velmi nešťastná. Tomu jsem rozuměla, ale my s Markem jsme bydleli deset minut jízdy od Markových rodičů.
Pak ještě dodal, že si s tátou poslední dobou nerozumí a on je vlastně jediný, koho má.“ Na to už jsem nevěděla, co říct.
Našla jsem jí kamarádku
Večer mě ale něco napadlo. Nad námi bydlela jedna paní, zhruba stejně stará jako Hanka, a také nikoho neměla. Určitě by nějakou společnost uvítala. Byla moc milá, a když jsme se potkaly na chodbě, vždy si se mnou ráda povídala.
A tak jsem ji na jedno odpoledne pozvala na kávu, stejně jako tchyni. Okamžitě si padly do oka a začaly si povídat své životní příběhy. Spokojeně jsem se usmála a objala manžela. Od té doby návštěvy tchyně u nás zřídly a co víc, po čase jsme k sobě našly cestu…
Žaneta R. (42), Tábor
