Domů     Manžel ztratil pojem o čase
Manžel ztratil pojem o čase
4 minuty čtení

U manžela, který byl velký sportovec a akční člověk, se v sedmdesáti letech rozvinula Alzheimerova choroba.

Se svým mužem Honzou jsme spolu byli od studií. Oba jsme si zvolili pro život stavařinu, jen on byl o dva roky výš. V té době dělal sportovní gymnastiku, tak to byl kluk jako lusk. Byla to láska jako trám, a vlastně to byl jediný muž mého života.

Byli jsme rodina

Hned po škole jsme se vzali a za dva roky se nám narodil syn Michal. Sice jsme v té době ještě bydleli s rodiči, ale Honza projektoval pro jedno stavební družstvo, tak nám časem pořídil samostatné bydlení v menší bytovce.

Víkendy jsme od jara do podzimu trávili u vody. Žili jsme si vlastně vždy moc pěkně. Ne že by nikdy nebyly nějaké přeháňky, bez těch by to v lásce snad ani nešlo, ale vždy jsme dokázali najít společnou řeč i cestu.

Syn šel v našich šlépějích a stal se z něj úspěšný majitel architektonického ateliéru. Byli jsme moc pyšní. Až najednou, krátce po Honzových narozeninách, se na mě můj muž tak zvláštně podíval a ptá se: „Jano, kolik mi, prosím tě, je?“

Kolik mi je?

Myslela jsem, že si dělá legraci, tak jsem se zasmála a odpověděla: „No sedmdesát, přece!“ Jen si pobroukl a nic neřekl. Ale za chvíli se zeptal zase: „Kolik mi je, prosím tě, let?“ Když se mě zeptal počtvrté, odpověděla jsem:

„Asi sto!“ To byla konečně odpověď, kterou přijal. Dalších pár dní bylo ale zase úplně normálních. Jednou jsme se vraceli tramvají. Dostali jsme od známých fíkus benjamin, který jsem si raději nesla sama v náručí. Před stanicí říkám: „Pojď, Honzo, vystupujeme!“ a šla jsem se k východu.

Ztratil se mi

Jaké šílené zděšení mě čekalo, když jsem zjistila, že můj muž zůstal v tramvaji, která právě zavřela dveře a koukal někam do prázdna. Poklusem jsem se vydala na další zastávku. Tramvaj byla už dávno pryč a můj milovaný manžel bůhví kde.

Telefon měl vypnutý, asi si ho zapomněl dobít. Tak jsem došla na nejbližší policii a nahlásila, co se mi stalo, s tím, že můj muž má alzheimera. Už jsem o té diagnóze neměla pochyb. Tak dlouho mi

trvalo si přiznat, že svého manžela ztrácím. „Běžte domů, my se po něm podíváme a dáme vám vědět,“ řekli mi soucitně policisté.

Přivezla ho policie

Chvíli poté, co jsem domů dorazila úplně zničená, už před domem stavěli policisté. Našli ho během chvíle, jak bloudil po nákupním centru. Ještě večer jsme museli udělat rodinnou poradu, protože bylo jasné, že Honza už nemůže být sám ani chvíli.

Michal ihned kontaktoval domácí péči a kdoví co všechno. Nakonec jsem měla alespoň tři odpoledne volné, kdy jsem mohla odejít v klidu nakoupit nebo na babinec. Moc ráda jsem se chvíli viděla s kamarádkami z vejšky, se kterými jsem mohla normálně mluvit.

Honzův stav se ale stále zhoršoval. Jednoho dne dostal epileptický záchvat. Odvezla ho sanitka a nechali si ho tři dny v nemocnici na pozorování. Horší bylo, že se výrazně zhoršila i Honzova chůze. Doma jsme používali kolečkové křeslo.

Nakonec si člověk zvykne na vše, jen povídání s mým milovaným partnerem mi moc chybělo. Světlé chvilky měl jen zřídka. Většinou byl ve svém světě, i když se někdy zdálo, že se potutelně usmívá.

Vyčítala jsem si všechno

Také míval i velmi těžké chvíle, kdy chtěl někam jít sám, padal mi na zem, zlostně se po mně oháněl. To jsem pak vždy proplakala zbytek dne.

Kolikrát jsem neměla ani sílu ho zvednout, a když se to stalo v noci, protože se občas probudil a nevěděl, kde je, musela jsem to zvládnout sama. Když se jeho epileptické záchvaty zhoršily, musel znova do nemocnice na pozorování.

Dodnes si vyčítám, že se mi první dny ulevilo. Můj Honza se totiž z nemocnice už nevrátil. Napřed jsem si vyčítala, že zemřel, protože jsem byla ráda, že mám chvíli pro sebe.

Až náš syn mě uklidnil s tím, že víc jsem dělat nemohla, a přišel s nápadem, že když už jsem tak zběhlá v péči o lidi s touto chorobou, mohla bych chodit pomáhat těm, kteří jsou teprve na začátku té těžké cesty, která vždy končí v mlze.

Jana P. (72), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Babička byla nejdůležitější ženou mého života. Když se její čas naplnil, mrzelo ji, že mi nemůže nic cenného odkázat. Babička pro mě znamenala všechno na světě. Byla daleko vlídnější a mírnější než moje ambiciózní, rázná a nikdy nic neodpouštějící matka, která se stihla dvakrát rozvést. Žít s ní bylo vyčerpávající, zatímco když jsem pobývala u laskavé babičky, bylo to vysvobození. Nikdy jsem si
3 minuty čtení
Někdy se budím v noci. Mám sen. Zase sedím s Helenou na dece. Pijeme kávu z termosky a smějeme se jako kdysi. Pak se probudím... Vzbudím se do tmy. Jsem sama. A v žaludku je ten samý pocit. Bolest a tíha. Už dvacet let. Helena je moje sestra. O rok a půl mladší. Lidé říkali, že jsme jako dvojčata. Stejný smích, stejný nos, stejné pohyby. Ale uvnitř jsme byly jiné. Ona byla lehká, volná, přir
4 minuty čtení
Už pět let žiji na vozíku. Když mi lidé říkají, že jsem inspirace, jen se hořce usměju. Můj život není o hrdinských činech, ale o každodenním boji. Bylo to podzimní ráno před pěti lety. Jela jsem do práce, jako každý den. Pracovala jsem jako účetní v malé firmě, měla jsem svůj byt, přátele, plány. Ten den pršelo, silnice byla kluzká. Pamatuji si, jak jsem si v autě zpívala oblíbenou písničku, k
3 minuty čtení
Když se dnes ohlédnu za svým životem, vidím jen jedno: svoji sestru Hanu, která mi vzala vše, co mi bylo kdy drahé. Píšu to s těžkým srdcem, protože i po tom všem, co mi udělala, ji mám ráda. Ale musím to ze sebe dostat, protože ten pocit křivdy mě už roky dusí. Hana byla vždycky ta, která zářila, a já jsem v jejím stínu mizela. Hana je o tři roky mladší a vždy byla krásnější, vtipnější, oblíbe
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Rychlá jahodová tečka
tisicereceptu.cz
Rychlá jahodová tečka
Suroviny 500 g čerstvých jahod 2 lžíce medu nebo javorového sirupu 500 ml smetany ke šlehání (33 % tuku) 2 lžičky vanilkového extraktu čerstvá máta Postup Polovinu očištěných jahod nakráj
Hoodův seznam: Ufologové umírají příliš podivně!
enigmaplus.cz
Hoodův seznam: Ufologové umírají příliš podivně!
Americký amatérský astronom Timothy Hood celá tři desetiletí sleduje úmrtí badatelů pohybujících se v oblasti výzkumu UFO. Dle statistik vyvozuje, že ufologové a britští vědci v určitých oborech umíra
O Slezsko bojoval už Břetislav I.
historyplus.cz
O Slezsko bojoval už Břetislav I.
Bosý český kníže kajícně klečí před svým mocným přemožitelem, s nímž se mnohokrát v minulosti utkal a kterému uštědřil i nejednu porážku. Nyní se ale musí pokořit, aby zachránil svou zemi. Nemanželský syn českého knížete Oldřicha (†1034) z dynastie Přemyslovců, Břetislav I. (asi 1002/1005–1055), od mládí dává vědět, že rozhodně nebude nikdy stát v pozadí. Oplývá nejen sebevědomím, ale
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
iluxus.cz
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
Společnost TOYOTA GAZOO Racing představila novou verzi modelu GR Yaris Aero Performance, která se pyšní aerodynamickými úpravami na základě praktických zkušeností z motoristického sportu. Toyota GR
Seanna s půvaby art deca
rezidenceonline.cz
Seanna s půvaby art deca
Motorová krasavice se třemi palubami, dlouhá 65 metrů, spatřila světlo světa v loděnici Benetti v roce 2011. Ve svých sedmi kajutách, luxusně vybavených ve stylu art deco, nabízí exkluzivní komfort pro čtrnáct hostů. Autorem vnější podoby lodi je ostřílený návrhář Stefano Natucci, interiér v dokonalé souhře bílé a smetanové s kontrastem tmavého dřeva pochází z
Byly jsme jako jedna
skutecnepribehy.cz
Byly jsme jako jedna
Někdy se budím v noci. Mám sen. Zase sedím s Helenou na dece. Pijeme kávu z termosky a smějeme se jako kdysi. Pak se probudím… Vzbudím se do tmy. Jsem sama. A v žaludku je ten samý pocit. Bolest a tíha. Už dvacet let. Helena je moje sestra. O rok a půl mladší. Lidé říkali, že jsme jako dvojčata. Stejný smích, stejný nos, stejné pohyby. Ale
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
epochalnisvet.cz
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
Nevypadá ani trochu jako britské královské sídlo. Spíš jako palác z Pohádek tisíce a jedné noci. V anglickém přímořském letovisku Brighton ho nechává zbudovat král Jiří IV., který si v něm chce léčit bolestivou dnu, a navíc potřebuje zázemí pro své milostné eskapády.   Zpočátku stojí na místě této extravagantní stavby letní sídlo pro prince z Walesu,
Život Vránové měl do pohádky daleko
nasehvezdy.cz
Život Vránové měl do pohádky daleko
Krásnou Alenu Vránovou (92) potkal krutý osud. Musela překonat dva ošklivé rozvody i ztrátu jediného dítěte. Už jako malá to neměla doma jednoduché, vlastně proto začala z herectvím. Od osmi let by
Bílková roláda se šlehačkou
nejsemsama.cz
Bílková roláda se šlehačkou
Křehkou roládu můžete naplnit krémem připraveným z mascarpone a rozpuštěné bílé čokolády. Ingredience na 1 roládu: Na těsto: ● 4 bílky ● 1 lžička škrobu ● 250 g moučkového cukru ● ½ hrnku plátků mandlí Na dohotovení: ● 300 ml smetany na šlehání ● 1 miska jahod Postup: Plech na roládu vyložte pečicím papírem. Z bílků ušlehejte sníh. Za stálého šlehání přidávejte po lžičkách cukr, až je sníh tuhý. Nakonec zašlehejte škrob. Sníh
Lední hokej: Od středověkých plání k nejrychlejší hře na ledě
epochaplus.cz
Lední hokej: Od středověkých plání k nejrychlejší hře na ledě
Lední hokej, sport plný rychlosti, vášně a dramatických momentů, si získal srdce milionů fanoušků po celém světě. Dnes sledujeme mistrovství světa s dechem zatajeným a fandíme na stadionech, ale málokdo tuší, že kořeny tohoto dynamického sportu sahají až do hlubokého středověku. Pojďme se vydat na fascinující cestu časem a prozkoumat, jak se z jednoduché kratochvíle
Léky na cukrovku, které zázračně redukují hmotnost, zřejmě nejsou bez rizika
21stoleti.cz
Léky na cukrovku, které zázračně redukují hmotnost, zřejmě nejsou bez rizika
Mluví se o nich jako o svatém grálu. Lék Ozempic, primárně určený na léčbu diabetu 2. typu, a další podobného typu se ukázaly jako spása pro všechny lidi s nadváhou a obezitou. Zázračně se po nich tot
Gdaňsk: Město plné zážitků
epochanacestach.cz
Gdaňsk: Město plné zážitků
Navštivte jedno z nejkrásnějších měst severní Evropy a zároveň jedno z nejstarších v Polsku. A až se ho nabažíte, pokračujte za krmením tuleňů a na polskou Saharu. Rádi o dovolené odpočíváte na pláži u moře nebo se procházíte malebnými uličkami plnými kaváren a stylových krámků se suvenýry? Obdivujete kostely, chrámy a historické budovy? Líbí se