Domů     Padli jsme si do oka…
Padli jsme si do oka…
6 minut čtení

Někdy to chvíli trvá, než potkáte tu pravou spřízněnou duši. Mně to život dopřál, ale zároveň mi připravil nejtěžší zkoušku v životě.

Věřím tomu, že mě slyší, když mu říkám, jak moc ho pořád miluju, jak si život bez něj vůbec nedokážu představit. A také, že mu moc děkuji za ten krásný společný život.

Držím Milana za ruku, za ruku, kterou mě vždy tak něžně hladil, kterou měl vždy připravenou mi podat, když jsem potřebovala pomoc. Svírám ji pevně, jako bychom se nikdy neměli pustit. Ale musíme. Už jsme za ten rok vyčerpali všechny možnosti.

Milan je po celou tu dobu v kómatu a pracují za něj jen přístroje. Jsem to já, kdo dá pokyn, aby ho od nich odpojili. Je to naprosto šílené.

Jedna chyba za druhou

Šílený byl i můj život před tím, než jsem potkala Milana. Měla jsem těžkou pubertu a dělala jsem spoustu hloupostí. Vrcholem byl můj odchod od rodičů a setkání s Petrem. Sotva osmnáctiletá jsem začala bydlet s o rok starším klukem.

Zpočátku jsem byla zamilovaná, cítila jsem se dospěle bez rodičovského dohledu. Ještě jsem stihla odmaturovat a pak jsem otěhotněla.

Ukázal, jaký opravdu je

Petr zuřil. Místo natěšeného tatínka byl vzteky bez sebe. Vynadal mi, že jsem se proti otěhotnění nějak nezabezpečila, a poslal mě na potrat. Když jsem řekla, že nikam nepůjdu, zmlátil mě. Když jsem nešla ani potom, zmlátil mě znovu a vyhodil z bytu.

A tak jsem se po dvou letech vrátila domů. Rodiče mě sice nenechali na ulici, ale také mi dali jasně najevo, že s mým způsobem života nesouhlasí a pořád se na mě zlobí.

Dokázala jsem to

Brzy po porodu jsem si našla malou garsonku a s malou Evičkou jsme se tam nastěhovaly. Měla jsem celkem slušnou práci a nakonec jsme to s dcerou všechno zvládly. Tížila mě jedině samota. Plánovitě hledat tatínka pro dceru a pro sebe parnera se mi nechtělo.

Přesto jsem potkala pár potenciálních nápadníků, ale nikdy to nedopadlo. Buď jim vadila moje dcera, nebo já sama pochopila, že ten vztah nemá budoucnost.

Toužila jsem po lásce

Nechtělo se mi ale žít samotné. Dcera už vyrostla a já toužila po někom, kdo by mě opravdu miloval takovou, jaká jsem. Někoho, komu by nešlo jen o mé tělo, ale především o mou duši. Toužila jsem po skutečné lásce, přátelství a porozumění.

Nic takového ale nepřicházelo. Mezi muži v mém okolí, na pracovišti, se nikdo takový nevyskytoval. Bylo mi padesát, měla jsem vdanou dceru a vnoučka, ale cítila jsem se hrozně sama, nemilovaná, docela zbytečná.

Hned jsem to věděla

Pak mě ale dcera vytáhla na ples, který pořádala firma, ve které pracovala. Nechtělo se mi tam jít, ale nakonec jsem přece jen šla. Chvíli jsem seděla s rodinou u stolu a pak jsem šla s dcerou objednat pití k baru.

Stoupla jsem si k barovému pultu, chlapík, který stál přede mnou, se otočil a naše oči se setkaly. Bylo to jako zásah bleskem. Podlomila se mi kolena a svět kolem mě přestal existovat.

Dívala jsem se jen do těch jeho očí, hlubokého pohledu, ve kterém jsem se naprosto utopila. Do reality jsem se vrátila, až když mi dcera, už poněkolikráté, zatřásla ramenem: „Mami, co si objednáš?“ ptala se naléhavě a trochu udiveně se na mě dívala.

„Děje se něco?“ Zavrtěla jsem hlavou, ale byla jsem jako ve snách, jak zfetovaná, či co.

Milan už mě nepustil

Než jsem stačila vypít sklenku vína, stál u našeho stolu ten chlapík, co mě tak zhypnotizoval pohledem, a vyzval mě k tanci. Ačkoliv jsem netancovala už řadu let, s Milanem, tak se jmenoval, nám to společně šlo, jako bychom spolu tančili odjakživa.

Vznášeli jsme se po parketu, vpíjeli se do sebe pohledem a vůbec nevnímali okolí. Ten večer jsme celý protančili, stihli jsme si vyměnit kontakty, domluvit rande. A na závěr plesu mi Milan ještě pošeptal: „Už tě nepustím.“

Co řekl, dodržel

S Milanem jsme začali randit a chovali jsme se jako puberťáci. Byli jsme oba zamilovaní. Od prvního okamžiku, co jsme se potkali, jsem jasně cítila, že je to konečně ten pravý, že se mi v životě přece jen podařilo potkat pravou lásku.

A Milan dodržel svůj slib a už mě nepustil. Po dvou letech jsme se vzali. Byla to moje první svatba. Sice trochu pozdní, ale o to krásnější. Začala tak moje nová, úžasná etapa života.

Užívali jsme si jeden druhého

Můj život s Milanem mi připadal jako pobyt v ráji. Milan byl moc hodný, citlivý a trpělivý člověk. Věděla jsem, že ne vždy je mu moje jednání příjemné. Dokázala jsem říkat a dělat pěkné pitomosti. Nikdy se kvůli tomu se mnou nehádal, nekřičel.

Nikdy na mě nezvedl hlas. Vše řešil v klidu, vyvažoval pro a proti. Ten jeho klid a laskavý přístup mě ukotvovaly, dodávaly mi pocit jistoty a bezpečí. Navíc jsme měli mnoho společných zájmů, rozuměli jsme si i beze slov a nikdy se spolu nenudili.

Za ty roky moc děkuji

I když po několikaletém soužití odezněla bláznivá zamilovanost, naše láska jen posílila. Nebyla postavená na sexu, i když milování jsme si také užívali. Šlo ale hlavně o souznění.

Postupem času jsme byli jako dvě půlky jedné bytosti, které bez sebe nemohou být. Děkuji osudu za to, že jsem takou sílu lásky mohla ve svém životě zažít.

Už nic slavit nebudeme

Chystali jsme se na oslavu dvaceti let od naší svatby na naší chalupě, kterou jsme si „na důchod“ s manželem pořídili. Den před oslavou Milan dostal rozsáhlý infarkt a upadl do kómatu.

Jak žít dál?

Rok jsem u něj v nemocnici proseděla celé dny. Připomínala jsem mu naše krásné chvilky, četla, pouštěla oblíbené písničky a věřila, že to vše vnímá. Bylo to marné, stav se nelepšil a byl naprosto beznadějný.

Bylo mi jasné, že všichni čekají na to, až dám souhlas k odpojení od přístrojů. Jenže nikdo neví, jak strašné je konečně kývnout hlavou a tiše opustit nemocniční pokoj, ve kterém umírá vaše životní láska.

Zdena K. (73), Benešov

Související články
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Třeboni byla zahájena stavba nového centra dlouhodobé péče
epochalnisvet.cz
V Třeboni byla zahájena stavba nového centra dlouhodobé péče
Pomáhat tam, kde to má skutečný smysl – taková je dlouhodobá filozofie skupiny Invest Gate a jejího fondu kvalifikovaných investorů Invest Gate Funds SICAV a.s. Tato ryze česká investiční skupina se věnuje projektům, které dokážou spojit dvě důležité věci: zajímavé zhodnocení vložených prostředků investorů a zároveň podporu lidí, kteří ji skutečně potřebují. Už více než
FOR KIDS 2025
epochanacestach.cz
FOR KIDS 2025
V PVA Letňany se uskuteční veletrh FOR KIDS, největší veletrh hraček, her a potřeb pro děti. S Epochou na cestách navštívíme stánek našeho časopisu ŠIKULKA. Přijďte si popovídat.
Kdo ovládne bitvu o stovku?
historyplus.cz
Kdo ovládne bitvu o stovku?
Muž, přezdívaný Rudý ďábel, se nasouká do svého vozidla podivného doutníkového tvaru a za okamžik vyráží na trať. Dnes se hodlá zapsat do dějin a překonat magickou rychlost 100 kilometrů za hodinu. Od chvíle, co na silnici vyjede první automobil, se jeho konstruktéři i majitelé předhánějí v tom, kdo pojede rychleji. Do dějin se nejprve zapíše
Už zase zdobí Prahu: Palác Dunaj na Národní třídě je po rekonstrukci
iluxus.cz
Už zase zdobí Prahu: Palác Dunaj na Národní třídě je po rekonstrukci
S respektem k původnímu návrhu z roku 1928, ale s těmi nejmodernějšími technologiemi současnosti. Slavný Palác Dunaj v centru Prahy navazuje na zlaté časy první republiky a díky rozsáhlé rekonstrukci
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
7 triků pro podzimní líčení
nejsemsama.cz
7 triků pro podzimní líčení
S příchodem podzimu se nemění jen šatníky, ale i kosmetická taštička dostává zcela nový náboj. Stává se vaším nejlepším společníkem. S nástupem nového ročního období se neřeší jen kabáty a šály, ale i to, co si „oblečete“ na tvář. Trendy líčení se mění stejně rychle jako počasí a nabídka je tak pestrá, že si vybere každá žena, ať
Myslela jsem, že mi vyzná lásku
skutecnepribehy.cz
Myslela jsem, že mi vyzná lásku
Bylo mi skoro sedmnáct. S Otíkem ze sousedství jsme byli odjakživa kamarádi. Jednoho dne mi ale řekl, že mi musí něco říct. Myslela jsem si, že se to stane na svatého Martina. Vůbec nevím, jak mě to mohlo napadnout. Napsala jsem o tom i báseň, dodnes si vzpomínám, že se mi tam rýmovalo neděle a nesměle. Jako že přijde
Ta nejlepší dýňová polévka
tisicereceptu.cz
Ta nejlepší dýňová polévka
Další skvělá verze dýňovky pro zahřátí! Suroviny 2 lžíce másla 1 malá cibule 500 g očištěné dýně hokkaido 600 ml vývaru (drůbežího, hovězího nebo zeleninového) 2 stroužky c
Biblická potopa světa: Vyvolala největší pohromu v dějinách změna klimatu?
enigmaplus.cz
Biblická potopa světa: Vyvolala největší pohromu v dějinách změna klimatu?
  „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.“ Takto nějak se prý spravedlivý Noe dozví od Boha, že zkažené lidstvo bude spláchnuto
Nejlepší sushi v Praze – objevte kulinářský zážitek, který si zamilujete
nasehvezdy.cz
Nejlepší sushi v Praze – objevte kulinářský zážitek, který si zamilujete
Každé sousto může být malým mistrovským dílem, pokud se v něm propojí čerstvost, elegance a vyváženost chutí. Právě takové okamžiky nabízí Sushi Jo – místo, kde se japonská tradice snoubí s moderním
Po stopách Zaklínače: Orlí hnízda a důl Wieliczka
epochaplus.cz
Po stopách Zaklínače: Orlí hnízda a důl Wieliczka
Nádvoří hradu se plní těly padlých mágů a vysoká pozorovací věž se mění ve znět třísek. Bitvu o Sodden mezi útočícím Nilfgardem, který má nad Severními královstvími jasnou přesilu, nakonec rozhodnou čarodějové a čarodějky. Sodden je ve skutečnosti zřícenina hradu Ogrodzieniec (a z části také maďarský Eger, který je ale dostavěn až roku 1960). Řeč je
Tůně na Karlovarsku lákají ptáky i obojživelníky: Vznikly čtyři nové
21stoleti.cz
Tůně na Karlovarsku lákají ptáky i obojživelníky: Vznikly čtyři nové
Karlovy Vary mají lidé zafixovány jako lázeňské město. Nicméně na Karlovarsku je rovněž realizován zajímavý projekt nově budovaných tůní. Jejich účelem je zadržovat vodu v krajině a podílet se na vzni