Domů     Padli jsme si do oka…
Padli jsme si do oka…
6 minut čtení

Někdy to chvíli trvá, než potkáte tu pravou spřízněnou duši. Mně to život dopřál, ale zároveň mi připravil nejtěžší zkoušku v životě.

Věřím tomu, že mě slyší, když mu říkám, jak moc ho pořád miluju, jak si život bez něj vůbec nedokážu představit. A také, že mu moc děkuji za ten krásný společný život.

Držím Milana za ruku, za ruku, kterou mě vždy tak něžně hladil, kterou měl vždy připravenou mi podat, když jsem potřebovala pomoc. Svírám ji pevně, jako bychom se nikdy neměli pustit. Ale musíme. Už jsme za ten rok vyčerpali všechny možnosti.

Milan je po celou tu dobu v kómatu a pracují za něj jen přístroje. Jsem to já, kdo dá pokyn, aby ho od nich odpojili. Je to naprosto šílené.

Jedna chyba za druhou

Šílený byl i můj život před tím, než jsem potkala Milana. Měla jsem těžkou pubertu a dělala jsem spoustu hloupostí. Vrcholem byl můj odchod od rodičů a setkání s Petrem. Sotva osmnáctiletá jsem začala bydlet s o rok starším klukem.

Zpočátku jsem byla zamilovaná, cítila jsem se dospěle bez rodičovského dohledu. Ještě jsem stihla odmaturovat a pak jsem otěhotněla.

Ukázal, jaký opravdu je

Petr zuřil. Místo natěšeného tatínka byl vzteky bez sebe. Vynadal mi, že jsem se proti otěhotnění nějak nezabezpečila, a poslal mě na potrat. Když jsem řekla, že nikam nepůjdu, zmlátil mě. Když jsem nešla ani potom, zmlátil mě znovu a vyhodil z bytu.

A tak jsem se po dvou letech vrátila domů. Rodiče mě sice nenechali na ulici, ale také mi dali jasně najevo, že s mým způsobem života nesouhlasí a pořád se na mě zlobí.

Dokázala jsem to

Brzy po porodu jsem si našla malou garsonku a s malou Evičkou jsme se tam nastěhovaly. Měla jsem celkem slušnou práci a nakonec jsme to s dcerou všechno zvládly. Tížila mě jedině samota. Plánovitě hledat tatínka pro dceru a pro sebe parnera se mi nechtělo.

Přesto jsem potkala pár potenciálních nápadníků, ale nikdy to nedopadlo. Buď jim vadila moje dcera, nebo já sama pochopila, že ten vztah nemá budoucnost.

Toužila jsem po lásce

Nechtělo se mi ale žít samotné. Dcera už vyrostla a já toužila po někom, kdo by mě opravdu miloval takovou, jaká jsem. Někoho, komu by nešlo jen o mé tělo, ale především o mou duši. Toužila jsem po skutečné lásce, přátelství a porozumění.

Nic takového ale nepřicházelo. Mezi muži v mém okolí, na pracovišti, se nikdo takový nevyskytoval. Bylo mi padesát, měla jsem vdanou dceru a vnoučka, ale cítila jsem se hrozně sama, nemilovaná, docela zbytečná.

Hned jsem to věděla

Pak mě ale dcera vytáhla na ples, který pořádala firma, ve které pracovala. Nechtělo se mi tam jít, ale nakonec jsem přece jen šla. Chvíli jsem seděla s rodinou u stolu a pak jsem šla s dcerou objednat pití k baru.

Stoupla jsem si k barovému pultu, chlapík, který stál přede mnou, se otočil a naše oči se setkaly. Bylo to jako zásah bleskem. Podlomila se mi kolena a svět kolem mě přestal existovat.

Dívala jsem se jen do těch jeho očí, hlubokého pohledu, ve kterém jsem se naprosto utopila. Do reality jsem se vrátila, až když mi dcera, už poněkolikráté, zatřásla ramenem: „Mami, co si objednáš?“ ptala se naléhavě a trochu udiveně se na mě dívala.

„Děje se něco?“ Zavrtěla jsem hlavou, ale byla jsem jako ve snách, jak zfetovaná, či co.

Milan už mě nepustil

Než jsem stačila vypít sklenku vína, stál u našeho stolu ten chlapík, co mě tak zhypnotizoval pohledem, a vyzval mě k tanci. Ačkoliv jsem netancovala už řadu let, s Milanem, tak se jmenoval, nám to společně šlo, jako bychom spolu tančili odjakživa.

Vznášeli jsme se po parketu, vpíjeli se do sebe pohledem a vůbec nevnímali okolí. Ten večer jsme celý protančili, stihli jsme si vyměnit kontakty, domluvit rande. A na závěr plesu mi Milan ještě pošeptal: „Už tě nepustím.“

Co řekl, dodržel

S Milanem jsme začali randit a chovali jsme se jako puberťáci. Byli jsme oba zamilovaní. Od prvního okamžiku, co jsme se potkali, jsem jasně cítila, že je to konečně ten pravý, že se mi v životě přece jen podařilo potkat pravou lásku.

A Milan dodržel svůj slib a už mě nepustil. Po dvou letech jsme se vzali. Byla to moje první svatba. Sice trochu pozdní, ale o to krásnější. Začala tak moje nová, úžasná etapa života.

Užívali jsme si jeden druhého

Můj život s Milanem mi připadal jako pobyt v ráji. Milan byl moc hodný, citlivý a trpělivý člověk. Věděla jsem, že ne vždy je mu moje jednání příjemné. Dokázala jsem říkat a dělat pěkné pitomosti. Nikdy se kvůli tomu se mnou nehádal, nekřičel.

Nikdy na mě nezvedl hlas. Vše řešil v klidu, vyvažoval pro a proti. Ten jeho klid a laskavý přístup mě ukotvovaly, dodávaly mi pocit jistoty a bezpečí. Navíc jsme měli mnoho společných zájmů, rozuměli jsme si i beze slov a nikdy se spolu nenudili.

Za ty roky moc děkuji

I když po několikaletém soužití odezněla bláznivá zamilovanost, naše láska jen posílila. Nebyla postavená na sexu, i když milování jsme si také užívali. Šlo ale hlavně o souznění.

Postupem času jsme byli jako dvě půlky jedné bytosti, které bez sebe nemohou být. Děkuji osudu za to, že jsem takou sílu lásky mohla ve svém životě zažít.

Už nic slavit nebudeme

Chystali jsme se na oslavu dvaceti let od naší svatby na naší chalupě, kterou jsme si „na důchod“ s manželem pořídili. Den před oslavou Milan dostal rozsáhlý infarkt a upadl do kómatu.

Jak žít dál?

Rok jsem u něj v nemocnici proseděla celé dny. Připomínala jsem mu naše krásné chvilky, četla, pouštěla oblíbené písničky a věřila, že to vše vnímá. Bylo to marné, stav se nelepšil a byl naprosto beznadějný.

Bylo mi jasné, že všichni čekají na to, až dám souhlas k odpojení od přístrojů. Jenže nikdo neví, jak strašné je konečně kývnout hlavou a tiše opustit nemocniční pokoj, ve kterém umírá vaše životní láska.

Zdena K. (73), Benešov

Související články
3 minuty čtení
Když jsem odemykala dveře té vilky, měla jsem v očích slzy štěstí. Vybudovala jsem si sen. A o ten mě připravila kamarádka. Roky jsem pracovala jako učitelka v mateřské škole a tajně si kreslila plány na místo, kde budou děti vyrůstat s respektem, laskavostí a radostí. Chtěla jsem školku, kde se nebude křičet. Kde budou barvy, hudba a zahrada plná bylinek. Prodala jsem auto, vzala si půjčku
5 minut čtení
Potkala jsem ji, když jsem hledala pomoc k nemocné matce, o kterou jsem se starala. V té chvíli mi přišla jako zázrak seslaný z nebe… Přišlo to nečekaně. Moji maminku před lety ranila mrtvice. Z ničeho nic. Tahle žena plná elánu a chuti do života se přímo před našimi zraky sesunula k zemi. Byli jsme právě u ní na nedělním obědě a ona se nám chystala servírovat svoji vynikající pověstnou svíčkov
3 minuty čtení
Vzpomínky na maturitní ples nemám zrovna veselé. Hned v úvodu ke mně přistoupil můj spolužák Oldřich a pověděl mi zlou novinu. V mládí jsem protancovala nejedny střevíčky, ale ples, o kterém chci vyprávět, jsem skoro celý proplakala. Přitom jsem se tolik těšila! Vzala jsem si šaty s volány a červenými puntíky, k nim stříbrné střevíce a do vlasů stříbrnou stuhu, aby to korespondovalo. Byla jsem
3 minuty čtení
Se sestrou Annou jsme vyrůstaly bok po boku. Pak se odstěhovala. Nenapadlo nás, že se už nepotkáme. Anna byla vždy rozhodná, energická a jistá sama sebou, zatímco já jsem stála spíš v pozadí, pozorovala a nechávala se životem unášet. S přibývajícími léty se mezi námi začalo objevovat napětí. Anna měla potřebu řídit můj život, radila mi, koho si mám vzít, kde bych měla žít a jak vychovávat děti.
5 minut čtení
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi sílu vydržet. Protože kam jinam bych šla? Bylo by to hezké žití, kdyby tu nebyli oni. Sousedé, kteří s
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Slavný matematik Blaise Pascal: Měl mystická vidění?
enigmaplus.cz
Slavný matematik Blaise Pascal: Měl mystická vidění?
Nad stolem, na němž leží desítky popsaných listů papíru, se hrbí vetchý, neoholený muž. Přestože mu není ani 40, vypadá na 70. Jde o slavného matematika Blaise Pascala (1623–1662), který přišel s něko
Athos: Panna Marie ze Svaté hory vypudila ženy
epochalnisvet.cz
Athos: Panna Marie ze Svaté hory vypudila ženy
Nenápadný skalnatý výběžek do Egejského moře na řeckém poloostrově Chalkidiki je už více než 1000 let sídlem neobyčejných pravoslavných klášterů. Hned tak někdo je ale spatřit nesmí. Rozhodně ne žena.   Legenda praví, že poloostrov Athos v severním Řecku, vybíhající 50 kilometrů do Egejského moře, kdysi navštívila Panna Marie a zdejší impozantní horu prohlásila za svatou.
Lehce pikantní pomazánka
tisicereceptu.cz
Lehce pikantní pomazánka
Ozvláštněte jednohubky správně pálivou pomazánkou. Je chuťově výtečná. Ingredience 200 g suchého salámu 1 pomazánkové máslo 1 lučina 1 chilli paprička 1 cibule Postup Připravte si všec
Batátovo-mrkvová polévka
nejsemsama.cz
Batátovo-mrkvová polévka
Vydatná polévka z batátů potěší svou netradiční chutí. Můžete ji doplnit i krutony či zakysanou smetanou. Na 6 porcí potřebujete: ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 mrkev ✿ 400 g batátů ✿ 150 g červené čočky ✿ 2 lžíce čerstvého zázvoru ✿ 1 lžíci červené kari pasty ✿ špetku chilli ✿ 1,5 l zeleninového vývaru ✿ 2 lžíce rybí omáčky ✿ 250 ml
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Piano Bar Prague: Za chutí stojí Ari Munandar
iluxus.cz
Piano Bar Prague: Za chutí stojí Ari Munandar
V srdci Prahy vznikl koncept, který propojuje gastronomii s noční energií města. Piano Bar Prague není jen restaurací ani jen klubem - je to zážitek. A jeho hlavní hvězdou je šéfkuchař Gerardus Ari Mu
Probus: Ze spojence vyrostl rival Přemyslovců
historyplus.cz
Probus: Ze spojence vyrostl rival Přemyslovců
Část mládí strávil na Pražském hradě, kde o něj pečoval jeho příbuzný, sám král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Jindřich Probus mu za to je náležitě vděčný a v jeho sporu s Rudolfem Habsburským se staví na stranu Přemyslovce, i když na tom bude tratit. S uherskými panovníky dlouhodobě nemá zrovna nejlepší vztahy. Český
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
epochanacestach.cz
Napříč rakouskými Korutany v jedné stopě v rámci závodu Velovista
Druhý ročník Velovisty proběhne dokonce ve dvojité nabídce. Bezvadný loňský rozjezd slibuje ještě lepší pokračování. Zahajte cyklistickou sezonu pětidenní vyhlídkovou jízdou kolem korutanských jezer v nejslunečnější části Rakouska. Jede se na pohodu, s komfortním a kompletním servisem včetně noclehů. Letos o tři týdny dříve, už mezi 25. dubnem a 3. květnem. Ano, Velovista se dá
Když člověka pohřbí lavina nebo trosky budovy, pomůžou záchranáři s citlivým čenichem
21stoleti.cz
Když člověka pohřbí lavina nebo trosky budovy, pomůžou záchranáři s citlivým čenichem
Když je řeč o psích záchranářích, leckomu vytane na mysli obraz bernardýna se soudkem rumu, jenž je poslední nadějí pro turisty, kteří zabloudili ve sněhové vánici. Tahle z mýtů i historického základu
Utěšuje Šoposkou tanečník?
nasehvezdy.cz
Utěšuje Šoposkou tanečník?
Herečka Marika Šoposká (36) ze seriálu Oktopus se už nějakou dobu netají tím, že mezi ní a zvukařem Petrem Čechákem (48) to není žádná pohádka. Udržet vášnivou lásku po tolika společných letech, t
Zvířata, která přežila dobu ledovou: Jak to dokázala?
epochaplus.cz
Zvířata, která přežila dobu ledovou: Jak to dokázala?
Mamutům odzvonilo, šavlozubé šelmy zmizely z povrchu Země. Přesto tu s námi některá zvířata z doby ledové žijí dodnes. Jak je možné, že přežila mráz, hlad i dramatické změny klimatu, které jiné druhy smetly z mapy světa? Když se před více než deseti tisíci lety otepluje klima a ledovce ustupují, planeta se mění k nepoznání.
Zlé kletbě jsme utekli…
skutecnepribehy.cz
Zlé kletbě jsme utekli…
Našla jsem na půdě krásnou starožitnou věc a hned jí vymyslela u nás v bytě místo. Od té chvíle se na mě přilepil strach a neštěstí. Doktorova slova stačila, aby se mi úzkostí sevřel žaludek. „Zatím to není jisté, ale je tady podezření, že vaše dítě není v pořádku.“ Ta slova jsem vnímala jako hřebíky do