Nikdy jsem nebyla v naší zemi šťastná. Omezovala mě v rozletu. Co mě přivedlo k tomu se sem vrátit a být tu konečně ráda?

Měla jsem v tom jasno odjakživa. Už jako malá holčička jsem věděla, že sem nepatřím. Chtěla jsem objevovat svět. Byla jsem černá ovce naší rodiny. Starší sestra Jarmila byla o dost jiná než já, přála si romantickou svatbu a početnou rodinu. Já se ale svého snu nikdy nevzdala.

Sbalila jsem kufry

Jakmile jsem dovršila plnoletosti, sbalila jsem si kufry a vyrazila z rodné vesničky do kosmopolitní Ameriky. Měla jsem velký a krásný sen. Viděla jsem se na mole, jak kráčím v honosné róbě od nejlepších módních návrhářů.

Realita byla ale drtivě jiná a nelítostná. Můj sen se mi rozplynul před očima, zklamaně jsem obcházela konkurzy a stále bez výsledků. Našla jsem si brigádu a prodávala jsem hamburgery. Peníze, které jsem si vydělala, byly pro naše české poměry velké bohatství.

V Americe je to prostě tak – kdo chce pracovat, ten si vydělá hodně. A já se práce rozhodně nebála.

Vítali mě jako velkou hvězdu

Ale musím přiznat, že vždycky je něco za něco. Lidé zde přátelství příliš nepěstují. Každý jen maká a maká, na posezení s kamarády čas nezbývá.

Rodiče ani známí a přátelé v Česku nevěděli, čím se živím doopravdy, a pokaždé, když jsem přijela na návštěvu do naší vesnice, mě všichni obdivovali jako velkou hvězdu. Mé sestře se také její sen naplnil.

Vzala si hodného muže a měla s ním svoji vysněnou rodinu. I já jsem si našla lásku. Byl to bohatý podnikatel a já se do něho bláznivě zamilovala. Začali jsme spolu budovat velký rodinný podnik.

Zahýbal mi, jak jenom mohl

Prodávali jsme české párky v rohlíku. Ty vzbudily u Američanů nadšení! Měli jsme úspěch a podnik prosperoval. Jenže uběhlo pár měsíců a z mého manžela se stal nevěrník a sobec. Jeho milostné avantýry mě vysilovaly. Nastaly kruté soudní tahanice, které mě vyčerpávaly.

Osud zasáhl opravdu krutě

Alespoň mé sestře se daří, říkala jsem si. Poštěstilo se jí zplodit dvojčátka. Bylo tomu pět let, co jsme se tahali o majetek, když jsem se dozvěděla, že Jarmila a její muž měli smrtelnou autonehodu. Okamžitě jsem nastoupila do letadla směr Praha.

Neskutečná tragédie! Rodiče už byli staří a nemocní. Stála jsem na našem malém hřbitově, poslouchala pohřební hudbu a náhle je uviděla – čtyřletá dvojčátka. Byla mé sestře tak podobná! Přišly v jeden okamžik o otce i matku.

Slíbila jsem svým rodičům, že je vezmu s sebou na prázdniny do Ameriky. Nevím jak, ale náhle se ve mně probudila skrytá mateřská síla a po prázdninách strávených s dvojčátky jsem věděla, že je nedám.

Překvapila jsem sama sebe

Věděla jsem, že mě v Americe už nic nedrží, spíše mě odpuzuje kvůli bývalému manželovi, který mě okradl o jediné štěstí, které jsem tam měla, o můj podnik. Za celou tu dobu, co jsem se zabývala obchodem a financemi, jsem zapomněla mít děti a založit si rodinu. Naštěstí mi z rozvodu zůstalo dost peněz, abych mohla začít znovu a lépe.

Mám velkou rodinu

Přestěhovala jsem se zpět do svojí malé, rodné země a začala se plně věnovat dvojčatům, která jsem si vzala do péče a miluji je jako svoje vlastní. Šťastně jsem je provedla celým jejich dětstvím.

Nyní už jsou dvojčata dospělá, mají svoje vlastní rodiny a já jsem šťastná, milující a několikanásobná babička.

Zdena D. (66), severní Čechy