Nikdy se mi nestalo, že bych měla sen, který se splnil. Až se mi jednou ve složité životní situaci začal jeden šílený sen opakovat stále dokola.
Nebyl to sen věštecký, kdy se vám před očima odehraje, co se stane. Ten, který se mi zdál, byl naprostou šíleností bez logiky. Ani moje babička, která se ve snech vyznala, jej nedokázala rozluštit. Povedlo se to až známé, která studovala psychologii.
Pochopila jsem tak, že náš mozek má zafixované symboly, které se ve snu projeví. Když jsem se probudila, myslela jsem, že jsem zešílela! Zdálo se mi totiž, že sedím na skále nad jezerem, do kterého padal z výšky vodopád.
Neměla jsem z toho pohledu dolů dobrý pocit. Měla jsem závrať, i ve snu jsem cítila, jak se mi svírá žaludek. Najednou jsem se začala pomalu sunout víc a víc k okraji a zoufale jsem se snažila něčeho chytit, abych se zastavila. Jak jsem hrabala kolem sebe a zarývala prsty do trávy, nahmatala jsem hlemýždě.
Co to znamená?
S výkřikem jsem ho pustila a on se od země odrazil a poskakoval kolem mě jako tenisák. Zaujalo mě to natolik, že jsem zapomněla na nebezpečí. V tu chvíli mě ta propast přestala přitahovat. Rychle jsem vyskočila a snažila se utíkat. Byla jsem ale jako svázaná.
A pak se najednou ozval blízko mě řev. Otočila jsem se po zvuku a zadívala se do očí tygra. Tygr se olízl a pak místo na mě, skočil po tom hlemýždi a slupl ho jako malinu. Pak se znovu otočil ke mně. Strach protrhl tu divnou paralýzu a já vzala do zaječích.
Běžela jsem jako nikdy. Až jsem se probudila. Nechápala jsem, co měl sen znamenat? Jenže on se mi zopakoval ještě třikrát. Nikdo ho nedokázal rozluštit. A přesně v tu dobu k nám přijela na návštěvu známá s dcerou, která studovala psychologii.
Bála jsem se
Můj sen začala rozebírat. Šnek prý znamenal, že moje trpělivost je u konce. Že chci jednat. Tygr jsou emoce a myšlenky, ale také magická síla v nás. Tygr mi dával najevo, že mám v sobě sílu a odvahu dosáhnout čehokoliv. Nad těmi slovy jsem se zamyslela.
Byla pravda, že jsem v tu dobu byla doma dlouho na mateřské s malým dítětem, moc jsem toužila udělat si nástavbu po střední škole, ale bála jsem se, že na to nestačím, že to s dítětem nezvládnu. Po rozboru snu a psychické podpoře rodiny jsem si přihlášku podala.
Další sen
Nebylo to sice lehké, ale nástavbu jsem si opravdu udělala. Zvládla jsem to. Ten sen nelhal. Podvědomí mi vytrvale říkalo, že se nemusím ničeho bát, jen je třeba se vymanit z letargie, sebrat odvahu, protože sílu k profesnímu posunu v sobě mám. Od té doby se mi nic takto zásadního už nezdálo.
Jen jednou, když moje dcera čekala dítě a její muž ji nečekaně v noci odvezl do porodnice, se mi zdálo, že u mé postele stojí moje babička a povídá: „Holčičko, už je to tady! Bude to kluk!“ A opravdu se kluk narodil. Kluk jako buk a já jsem babička.
Veronika (68), Semily