Dodnes jsem nepochopila, proč to vlastně dělá. Ubližuje tím nejen svému muži, ale i všem okolo a především sobě. Jenže moje snacha je paličatá a říct si nedá.
Zase nemůžu spát. Z horního patra našeho rodinného domuke mně doléhají hlasy. Ano, už se zase hádají, emoce vzplály a oba křičí jako o život. Už to vážně nevydržím. Budu se muset vystěhovat. To dusno je nesnesitelné a na moje rady tady stejně nikdo nedá.
Život ve společném domě se synem a jeho rodinou jsem si vážně představovala úplně jinak. Bohužel ztrácím už naději, že se to někdy zlepší.
Pěkná vilka po rodičích
Tento dům jsem kdysi zdědila po rodičích. Žiju tady od narození. Přivedla jsem si sem manžela a narodil se nám tu Kuba, náš syn. To ještě žili moji rodiče. Oni bydleli v přízemí a my v prvním patře. Žít tady mi vždy připadalo naprosto ideální.
Bydlíme na kraji města, všude kolem je dost zeleně a přitom do centra je dobré a rychlé spojení. Náš dům má hezkou zahradu, na které jsem si hrála já i můj syn.
Něco mi na ní nesedělo
Když nám Jakub přivedl představit svou přítelkyni Annu, velké nadšení to u mě a manžela nevzbudilo. Mně připadala příliš afektovaná. K mému trochu
naivnímu a hodně romantickému synovi mi neseděla. Byli jako dva lidé, každý z jiného světa. Manžel mi zase říkal, že má podle něj asi nějak pocuchané sebevědomí. A to si myslím, že trefil hřebík na hlavičku. Alespoň současná situace tomu nasvědčuje.
Bohužel říct manželovi, že měl pravdu, už nemůžu. Před pěti lety mi zemřel.
Nastala rekonstrukce
Jakub s Annou se vzali. Téměř až do svatby bydleli každý u svých rodičů. Jenže Anna byla z Plzně, a to je do Hradce dost daleko. Rozhodli jsme se proto s manželem, že náš byt v prvním patře předěláme na dva. Ať mají mladí kde bydlet.
Vrhli jsme se proto do rekonstrukce. Naštěstí můj manžel byl velmi šikovný a zručný. Přesto nás to stálo hodně dřiny a peněz. Ale byli jsme šťastní, že jsme to pro našeho Kubu mohli udělat. Líbila se mi představa, že v našem domě bude žít další generace mé rodiny.
Přišla vnučka, rodiče odešli
Uběhly dva roky a narodila se nám Anežka, moje krásná a roztomilá vnučka. Pomáhala jsem s ní Anně. Stále jsem ale cítila, že náš vztah není dost srdečný. Po dvouletém soužití v jednom domě byla stále příliš odtažitá, studená. Moc jsem ale nad tím nepřemýšlela.
Měla jsem jiné starosti. Můj otec vážně onemocněl. S mojí maminou jsme se o něj téměř nepřetržitě staraly. A když zemřel, odešla za ním do roka, zcela nečekaně, také moje milovaná maminka.
Šli jsme do přízemí
A opět nastala rekonstrukce. My s mužem jsme se stěhovali do bytu po rodičích v přízemí. A horní patro se zase předělalo na jednu domácnost. Právě včas, protože mladí čekali druhou vnučku Terezku. Brzy po jejím narození zemřel můj milovaný manžel.
Abych se z toho úplně nezbláznila, vrhla jsem se zoufale na své babičkovské povinnosti. A tehdy to všechno začalo.
Když ty, tak já určitě taky
Můj syn byl vždy skvělý táta a dobrý manžel. Dětem se věnoval a manželce se vším pomáhal. Navíc měl náročné zaměstnání. Anna byla doma na mateřské a on dobře živil rodinu. Potřeboval se proto také někdy trochu odreagovat.
Měl z mládí ještě pár dobrých kamarádu, se kterými rád zašel na pivko nebo si šli zahrát volejbal. Tím mu však doma nastalo peklo. Anna nesnesla představu, že ona sedí doma s dětmi a Jakub se baví. A tak mu to začala oplácet.
Co se tím vyřeší?
Anna se rozhodla trestat Jakuba tím, že začala se svou kamarádkou obrážet večerní bary a diskotéky. Chodila domů po půlnoci, vždy měla upito. Navíc se začala velmi vyzývavě oblékat. Do telefonu pak schválně jiné kamarádce vykládala, jaký ten večer byl úžasný.
Jak si skvěle zatancovala s tím hezounem. Říkala to tak, aby její slova dobře slyšel i Jakub. Začali se kvůli tomu hádat.
Mluvila jsem s oběma
Nejprve jsem se snažila vyzvědět na Jakubovi, proč Anna tak vyvádí. Zda k tomu nemá nějaký konkrétní důvod. Kuba mi řekl, že není nic, kvůli čemu by Anna měla žárlit nebo takto vyvádět.
Že on si potřebuje jen občas s kamarády trochu protáhnout tělo v tělocvičně. Věřila jsem mu. Snažila jsem se proto, nejednou, pohovořit o tom, co se děje a co jí vadí, se snachou. Nebyla s ní řeč. Ona prostě chce mít manžela doma, pro svou rodinu.
Vyčetla mi dokonce, že Jakub dá víc na mě než na ni. Jestli skutečně má milence, jak naznačovala, jsem opravdu nezjistila.
To neskončí dobře
Všechny domluvy jsou marné. Anna dál provokuje Jakuba naprosto dětinskými naschvály. Dál žárlí na to, že se Kuba schází s kamarády, že má dobrý vztah se mnou, bojí se, že ji podvádí. A to všechno proto, že si sama nevěří. Má prostě malé sebevědomí, komplexy.
Přesně, jak to kdysi odhadl můj milovaný muž. Anna už nastoupila do práce. Včera se nechala kolegou přivézt před náš dům a ještě dlouho si provokativně povídali ve voze. To nedopadne dobře!
Eva P. (61), Třinec