Náš Honza se nejprve utápěl v alkoholu. Moc jsme ocenili, když přestal. On je ale teď protivným abstinentem, který zkazí každou legraci.

Syn Honza měl léta problémy s alkoholem. Pil hodně už v mládí a pak se to stupňovalo. Po třicítce, už nebyl víkend, kdy by nešel na nějaký mejdan. Alkohol byl jeho denní chleba.

Mělo ho napadnout, že si takový životní styl vybere svou daň, ale byl slepý a nevnímal žádný z náznaků, aby zpomalil. Když si vzal Irenu, doufala jsem, že ho to přejde.

Přijdu o vnuka?

Přišlo dítě a Honza se najednou nestačil otáčet, aby uživil rodinu. Dělal všechno, co mohl, ale najednou si nepřipadal dost dobrý. Vydělával málo peněz, netrávil s rodinou dost času, a tak svoje deprese začal utápět v pití ještě víc.

Bála jsem se, že se jeho manželství rozpadne a já budu vídat vnoučka málo, nebo vůbec! Tak přišel den, kdy toho měla snacha dost. Rázně synovi řekla, že se sebou musí něco udělat. Honza věděl, že má Irena pravdu a odpřisáhl, že už nebude pít.

Svůj slib dodržel. Všechno to prý dělal hlavně pro syna. Chtěl, aby měl tátu, za kterého se nebude muset stydět. Rodina začala fungovat dobře. Krásně si žili čtyři roky, až se přiblížilo jeho kulaté výročí – čtyřicáté narozeniny.

Zbaběle utekl

Snacha za mnou přišla, že Honzovi připravíme tajnou oslavu. Chtěli jsme mu ukázat, že ho máme všichni rádi. Když přišel ten slavný den, všechno jsme přichystali. Velkou grilovačku, nakoupili šampaňské, pivo, víno.

Pod jídlem se prohýbaly stoly. Sešla se skvělá a veselá společnost. A do toho snacha přivedla syna, mělo to být pro něho krásné překvapení. Honza ale strnul u vrat, otočil se a šel pryč.

Když jsme za ním běželi, vynadal nám, že chtěl narozeniny oslavit v úzkém rodinném kruhu a rozhodně bez alkoholu nebo nějaké hloupé muziky. Prý chce hlavně klid. Všem nám zkazil radost. Nedokáže žít bez extrému. Což mě mrzí. A jeho ženu Irenu už asi taky.

Pavla (64), Vysočina