Domů     Měla jsem lásku, a přišla o ni!
Měla jsem lásku, a přišla o ni!
5 minut čtení

S láskou je to velmi složité. Často si ji lidé pletou s obyčejným flirtem a rádoby zamilovaností. A pak se nestačí divit, koho vedle sebe mají. Jako já.

Rychle si obouvám tenisky, aby na mě František nemusel dlouho čekat. Jsem trochu neohrabaná a už mi to tak rychle nejde. Ale je mi to fuk. Ještě před rokem bych se z těchto viditelných projevů stárnutí hroutila.

Teď mám ale Františka a díky tomu neobvyklý pocit jistoty a sebevědomí, který jsem nikdy v životě neměla.

Má mě vážně tak rád?

Otázky týkající se vztahů, citů a zamilovanosti jsem řešila samozřejmě jako jiné holky už na základce. Neuměla jsem se před kluky ale tak dobře předvádět jako moje spolužačky. Proto se kluci zajímali víc o ně než o mě.

Tam někde jsem asi nastoupila do toho bludného kruhu, kdy jsem se u každé nové známosti musela stokrát sama sebe ptát: Má mě rád? A pokaždé dříve nebo později na mou otázku přišla jasná odpověď: tady přece vůbec nejde o lásku. Moje kamarádky chodily na rande.

Kamarádka mi řekla, že nemám čekat na toho pravého, že ani nemusí přijít a mám se raději bavit. A já chtěla také randit. Nebylo to zase tak složité. Nápadníků bylo celkem dost, ale žádnému z nich ve skutečnosti nešlo o lásku. Nezávazně jsme flirtovali, bláznivě se zamilovávali a zase se opouštěli.

Tak už toho mám dost!

Ke konci vysoké školy jsem už těch omylů a pokusů měla opravdu dost. Pochopila jsem, že velká pravá láska je mýtus, a spokojila se s Petrem. Byl to můj spolužák a zdál se mi docela seriózní. Jenže zdání často dost ošklivě klame.

I když jsem ho měla ráda, byl to spíš kamarádský vztah. Vztah bez jiskry a velkých emocí. Prostě dva přátelé, kteří se údajně dobře znají a jsou schopni spolu vydržet. To ale pro dlouhý společný život nestačí.

Navíc po svatbě se Petr ukázal i v tom horším světle. Byl to totiž děsný sobec, který myslel jen na sebe, na své pohodlí a nic jiného ho nezajímalo. Bohužel tuto stránku své povahy odkryl až příliš pozdě.

Na všechno jsem byla sama

Když se nám narodil syn, manžel mi prakticky s ničím nepomáhal. Byla jsem na všechno sama. Starala jsem se o dítě, o domácnost, dělala maximální servis manželovi a chodila jsem přitom ještě do práce. Manžel nedokázal ani vyzvednou dítě z jeslí, dojít na nákup.

Přišel domů a jediné, co ho zajímalo, bylo, kdy bude večeře. Do té doby „relaxoval“ na gauči. Bylo to hrozné. Ten pocit bezmoci, že každý den je jako druhý, ubíjející stereotyp a život vedle někoho, koho jsem nemilovala.

Vzplála jiskra, ani nevím jak

Dnes už se tomu nedivím, že jsem se tenkrát, za dané situace, dokázala bláznivě zamilovat do Tomáše. Byl to hezký chlap, plný energie, zábavný, okouzlující bohém. Začali jsme spolu chodit. Bylo to příjemné a vzrušující.

Konečně mi někdo dokázal vyznávat romanticky lásku, nosit mi kytky a zpívat zamilované písničky. A já všechna ta vyznání, sliby a komplimenty baštila jako puberťačka. Byla jsem jako omámená. Byla to úžasná změna proti té emocionální abstinenci posledních pár let.

Z bláta do velké louže

Rychle jsem se rozvedla, jen abych mohla žít co nejdříve s Tomášem. Ten proti tomu nebyl. Naopak. Neustále opakoval, jak po mně touží a chce konečně žít ve společné domácnosti. Ani můj syn mu nevadil a zdálo se, že si s ním dobře rozumí.

Po rozvodu jsem se k němu tedy i se synem nastěhovala a těšila se na láskyplný život. Ten se ale zase nekonal. Tomáš byl sice okouzlující společník, ale nepoužitelný partner.

Nebyli jsme sice manželé, ale žili jsme v jedné domácnosti, která by měla mít nějaký řád. Neměla!

Svoboda mu byla nade vše

Tomáš si totiž dál žil svým svobodomyslným životem. Vůbec na něj nebylo spolehnutí, žádné slovo nedodržel, dělal si, co chtěl. Domluva nepomáhala. Když jsem se zlobila, zkoušel na mě ty své sladké řečičky, které mi ale časem pěkně zhořkly.

Lezly mi na nervy ty jeho vznosné věty o tom, jak už se napraví a že mě miluje, abych se nezlobila, protože mi to vůbec nesluší, a já jsem jeho sluníčko.Nakonec jsem to prostě vzdala a odešla.

Že by to byl vážně on?

Mnoho let jsem pak žila bez stálého partnera. Syn vyrostl, oženil se a já rezignovala na lásku. Pak jsem ale ve dveřích domu, kde bydlí má kamarádka, potkala Františka. Vycházel ven a málem jsme do sebe vrazili.

Pohlédli jsme si do očí a oba jsme zůstali překvapeně stát. V tu chvíli jsem totiž měla pocit, že toho člověka už dávno znám, něco se ve mně rozeznělo. Ten pocit jsem ještě nikdy nezažila. Byl to jen okamžik, ale už jsem na Františka nemohla přestat myslet.

Mohlo to být tak krásné

František od mé přítelkyně zjistil moje telefonní číslo a zavolal mi. Jsou to už tři roky a od té chvíle jsme věděli, že k sobě prostě patříme a že jsme na sebe oba čekali.

Konečně mám mužského, který se se mnou dokáže smát i brečet, podrží mě v těžkých chvílích, můžu se na něj spolehnout, říkala jsem si. A se zpožděním jsme vyrazili na svatební cestu. Těšila jsem se na Benátky, ale po hodině cesty se nám do cesty postavil kamion.

František se snažil střetu zabránit. Už je to rok, co jsem se s ním rozloučila. Vdovou už zůstanu.

Zdeňka S. (69), Hronov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
2 minuty čtení
Je těžké to přiznat, protože spolu máme děti. Ale upřímně, vztah s Ondřejem byl omyl. Vzali jsme se víc z vděku než z opravdové lásky. Tenkrát šlo o nehodu. Můj otec jel na motorce, když ho srazilo auto. Ondřej byl shodou okolností poblíž. Neváhal, zastavil a okamžitě mu poskytl první pomoc. Táta byl na tom špatně a ztratil hodně krve. Potřeboval urgentně dárce. Ondřej měl stejnou krevní sku
5 minut čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že tohle bude můj život. Že se jednoho dne ocitnu v cizím bytě a opět sama. Láska, manželství, děti. Všechno, čemu jsem tolik věřila, najednou neexistuje. Zůstaly mi jen krabice, ticho a myšlenky, kterým se nejde ubránit. V jedné z krabic jsem narazila na fotky. Společné dovolené, oslavy, svatba… Na první pohled obyčejné vzpomínky. Ale teď? Teď mi rvou srdce. Tolik smíc
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Špičkový diagnostik Josef Thomayer spojuje vědu se srdcem
epochaplus.cz
Špičkový diagnostik Josef Thomayer spojuje vědu se srdcem
Lékař, učitel, vizionář. Josef Thomayer patří mezi nejvýraznější osobnosti české medicíny přelomu 19. a 20. století. Je mužem, který dává do své práce celou duši. Svůj talent piluje na studijních cestách po Evropě: ve Vídni, Berlíně, Paříži i Londýně, kde se setkává s tehdejšími špičkami medicíny. Místo pohodlného přebírání cizích postupů si Josef Thomayer (1853–1927)
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Johann Strauss mladší se bál průvanu
historyplus.cz
Johann Strauss mladší se bál průvanu
Už za svého života byl tak slavný, že o něm hovořili jako o králi. Pokud mají valčíky své království, Johann Strauss mladší je v něm na věčné časy nezpochybnitelným panovníkem. Majitel vídeňského orchestru a skladatel Johann Strauss (1804–1849) má uměleckých genů na rozdávání. Hned tři jeho synové se vydávají na hudební dráhu. Nejmladší Eduard (1835–1916) i
Po smrti matky spadl Pitt na dno. Kdo ho utěší?
nasehvezdy.cz
Po smrti matky spadl Pitt na dno. Kdo ho utěší?
Herec z filmu Pán a paní Smithovi Brad Pitt (61) si prochází obrovsky těžkým obdobím. Odešla mu totiž na věčnost jeho milovaná maminka Jane Etta (†84), která mu byla celoživotní oporou. Byla to práv
Ledová káva s vůní kokosu
tisicereceptu.cz
Ledová káva s vůní kokosu
V horkých dnech je sklenice ledové kávy přesně to, co k pořádnému relaxu potřebujete. Tahle je navíc luxusní a bez laktózy. Ingredience 500 ml espressa 500–750 ml kokosového mléka 2–4 lžíce me
Kosmické horizonty: Co přinese příštích 50 let ve vesmíru?
21stoleti.cz
Kosmické horizonty: Co přinese příštích 50 let ve vesmíru?
Zpráva Space: 2075, kterou nedávno publikovala britská Royal Society, přináší odvážný, ale vědecky podložený pohled na to, kam se může lidstvo v příštím půlstoletí posunout v oblasti kosmického výzkum
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
epochalnisvet.cz
Divadlo BRAVO! slaví sté výročí Armagedonem: Nový cirkus, humor a úvahy o konci světa
PRAHA – Divadlo BRAVO! (dříve Branické divadlo) si ke stému výročí založení nadělilo inscenaci, která tematicky míří k tomu nejzazšímu horizontu lidské existence: ke konci světa. Premiéra inscenace Armagedon: Poslední derniéra, v níž se snoubí nový cirkus, tanec a mluvené slovo, nabídne divákům nevšední reflexi poslední hodiny života. Premiéra proběhne 14. listopadu 2025. Inscenace v režii Petra Horníčka a pod produkčním křídly souboru Losers
Kokrhání kohouta věstilo neštěstí
skutecnepribehy.cz
Kokrhání kohouta věstilo neštěstí
Odmala mám ráda slepice. Do chovu jsem si proto pořídila i pěkného, robustního kohouta, který mě ale postupem času přiváděl k údivu. Bydlím s manželem na vesnici v malém domku se zahradou, kde jsem donedávna chovala sedm slepic. Není nad čerstvá domácí vajíčka. Ta jsou velkým plusem, ale měla jsem zároveň moc ráda i slepice jako takové. Dávala jsem jim
SEW: Největší hodinářská show střední Evropy opět žádá o pozornost
iluxus.cz
SEW: Největší hodinářská show střední Evropy opět žádá o pozornost
V elegantních sálech pražského paláce Žofín se 7. a 8. listopadu odehraje jedenáctý ročník výstavy výjimečných hodinek Salon Exceptional Watches. Exkluzivní setkání, kde se hodinky nestávají pouhým uk
Krásy českých hor
nejsemsama.cz
Krásy českých hor
Když se vám nechce k moři ani do města, české hory vám nabídnou přesně to, co potřebujete. Ticho, vůni lesa a čas jen pro sebe. Naše české hory jsou pro všechny, bez rozdílu věku i fyzických schopností. Každý si tu najde tu svou trasu, která mu bude nejvíc vyhovovat. Jsou místem klidných procházek, posezení v
Roanoke: Historie zmizelé kolonie v Severní Karolíně
enigmaplus.cz
Roanoke: Historie zmizelé kolonie v Severní Karolíně
V roce 1587 dorazila skupina více než 100 anglických osadníků na ostrov Roanoke, ležící u pobřeží dnešní Severní Karolíny. Vedl je guvernér John White, který měl za úkol založit první trvalou anglicko