Slyšeli jsme o tom, ale nevěřili. Museli jsme si to vyzkoušet na vlastní kůži. S manželem jsme se ubytovali v zámeckém pokoji a v noci jsme skutečně strachy nespali.
Když za mnou přišel Milan s nápadem, abychom na víkend někam vyrazili, byla jsem nadšená. A když z něho navíc vypadlo, že zkusíme zámeček v Letovicích, o kterém se tvrdí, že noci na tomto panství jsou dobrodružné, chtěla jsme to zkusit.
Nemohla jsem usnout
Nikdy jsem na zámku nespala, tak jsem se moc těšila. A můj muž taky. byla to veliká romantika a také dobrodružství. Přes den jsme se procházeli po okolí a těšili se na kouzelnou noc na zámku. Večer jsme padli do zámeckých peřin. Milan usnul během chvíle, ale já nemohla zabrat.
Kolem půlnoci už to vypadalo, že se o mě pokouší spánek a já zavřela oči. Netrvalo to ale ani pár minut a zaslechla jsem kroky. Nebyly však k mému zděšení na chodbě, kroužily kolem naší postele. Hbitě jsem si sedla a posvítila mobilem po pokoji.
,,Milane, někdo tu je,“ šťouchla jsem do manžela. Ač nerad, probral se.
Zamčeno
Nic se jako naschvál neozývalo. ,,Je to starý zámek, praskají podlahy, nikdo tu není,“ chlácholil mě můj muž a znovu usnul. Snažila jsem se spát, ale nešlo to. Když někdo začal ťukat na dveře, musela jsem manžela zase vzbudit. ,,Co je?“ zlobil se. ,,Někdo klepe na dveře,“ přesvědčovala ho.
Milan naštvaně vstal a šel ke dveřím. Chystal se, jak vynadá tomu, kdo nás budí. ,,Jsou zamčené,“ začal lomcovat dveřmi. ,,Ty jsi zamykala?“ zeptal se mě. ,,Vždyť tam není klíč,“ třeštila jsem na něj oči. Milan vzal mobil, že zavoláme na recepci.
Bez signálu!
Jenže ani jeden náš telefon neměl signál. ,,Milane, já se bojím,“ začala jsem panikařit. Manžel se běžel podívat z okna a já za ním, držela jsem se jeho trika. A tam jsme to uviděli. Ve světle měsíce stál pod oknem chlapeček. Oblečený starodávně a upřeně se nám díval do okna.
Nestál na zemi, ale jako by levitoval ve vzduchu. Vypadal děsivě. ,,Že se nám nic nestane,“ vykvikla jsem a hledala u svého muže útěchu. Marně. Běželi jsme do postele a tiskli se k sobě. I můj manžel měl evidentně strach.
Na nic jsme nečekali
Naslouchali jsme krokům, které se kolem nás rozléhaly. Několikrát jsem měla dojem, že vidím kolem okna projít mlžnou postavu. Když se k tomu přidaly navíc tiché šeptající hlasy, schovali jsme hlavu pod peřinu jako malé děti. Až do rána jsme nespali. Kolem páté jsme uslyšeli cvaknout zámek u dveří.
Milan vyskočil a běžel vzít za kliku. Dveře se otevřely. Na nic jsme nečekali, sbalili si věci a upalovali pryč. Sedli jsme do auta a bez zastavení jeli domů. Došli jsme k názoru, že duchové existují, a tahle zkušenost nám stačila.
Marcela (59), Hodonín