Byla to seriózní dáma, chytrá a vzdělaná. Mávnutím kouzelného proutku se z ní stala rozpustilá adolescentka s vlasy nazeleno!
Nemohla jsem ji vůbec poznat, když mi otevřela dveře svého bytu. Oblečená v plandavé dlouhé košili, džínách s takovými těmi uměleckými dírami na stehnech a kolenou. To by nebylo to nejhorší, myslela bych si, že tyhle hadry našla někde u kontejneru.
Vlasy měla rozčepýřené jako vrabčí hnízdo a obarvené nazeleno! V té zelené měla ještě občas nějaký ten modrý a červený proužek, aby toho nebylo málo. Vypadala dost příšerně, až jsem polkla nasucho. Tohle jsem nečekala.
Pořídila si milence
Když mě přešel šok z jejího vzhledu, dovolila jsem se zeptat, co se jí stalo. „Jdeš na maškarní?“ zajímalo mě. Ona nehnula ani brvou. „Chci si užívat, dokud ještě mohu. Ve svých sedmdesáti na to mám nárok, ne?
Chlapi v mém věku ještě zakládají nové rodiny a plodí děti. Já se chci jen bavit,“ vysvětlovala mi, ale bylo zřejmé, že ji můj názor naprosto nezajímá. Mohlo by mi to být jedno, co Hanka dělá, ale nebylo.
Před necelým rokem jsme totiž zdědily docela pěkný obnos peněz, a tak jsem byla zvědavá, zda se nestala obětí nějakého podvodníka. „No jasně, to jsi celá ty. Zajímají tě jen a jen peníze!“ vyčetla mi a s vítězným úsměvem mi podala fotku. Byl na ní takový kluk.
Určitě mu nebylo víc než třicet! „Tak to je on. René. Můj milenec!“
Kamarád jí dal za pravdu
Nezmohla jsem se na slovo. Šok byl slabým slovem pro to, co jsem cítila. Ani mi nic nenabídla, prý není jídlo moderní. In je hladovění! Asi mi nelhala, že nejí, byla notně pohublá. Vlastně jí to, nebýt těch šílených barev na vlasech, docela slušelo.
Od sestry jsem šla za dlouholetým kamarádem. Občas jsme se vídali a vzpomínali na staré dobré časy. A taky probrali nemoci, ceny a samozřejmě politiku. Asi jako všichni v našem věku.
Se zájmem mě vyslechl a oči mu zasvítily jako nějakému starému, mlsnému kocourovi. „Pane jo, ta si umí užít života,“ konstatoval závistivě. Zůstala jsem na něho koukat, jako by spadl právě z višně. Co to povídá? Je snad na její straně?
Myslel na její věk, který určitě má nějaké meze? „Asi bych do toho nešel takhle po hlavě, ale klobouk dolů před ní!
Užívám si taky!
Bylo to vlastně, jako by mi četl myšlenky, a hned ještě odpověděl: „Trochu té naší Hance závidím. My se tady jen litujeme, a ona na to přišla. Užívá si! Je přece jedno, jaké má vlasy. Prostě se nenudí a o to jde!“ Musela jsem uznat, že má pravdu.
Že si ani ve starších letech nemusíme odpírat radosti života. A tak jsem si taky začala užívat. Vlasy jsem si neobarvila, to možná až někdy jindy, ale koupila jsem si dovolenou. A potom druhou a třetí. A taky vytouženou Babetu, takovou žlutou, krásnou!
Sestra mi otevřela oči. Čím větší bláznivost, tím lépe!
Zdena S. (70), Kutná Hora