Vlídný, mírný a milující manžel se změnil jako mávnutím kouzelného proutku. Počítal každou korunu, přestal jíst maso a trápil mě zimou. Šetřením je posedlý!

Kde jsou ty doby, kdy jsem si směla poležet ve vaně plné pěny! Teď mi manžel odměřuje čas, který mohu strávit ve sprše. Udělal si totiž pokus, kolik času trvá namydlení a spláchnutí vlažnou vodou. Horkou nemáme, šetříme! Vše začalo úplně nenápadně. Přišel nám nový rozpočet na plyn a elektřinu.

Býval vlídný a hodný

Manžela z toho nárůstu rozbolela hlava a musel si jít lehnout. Uvařila jsem mu bylinkový čaj. „Ještě že tě mám, co bych si bez tebe počal?“ pohladil mě vděčně po hřbetu ruky a já mu dala pusu na čelo. Měla jsem ho moc ráda! Nikdy jsme se spolu nenudili.

Volný čas jsme trávili na vycházkách či výletech po okolí nebo na zahrádce, kterou jsme měli jen pro potěchu. Já sázela kytičky, manžel seděl na lavičce a vyřezával nejrůznější hračky pro vnoučata. Zhotovil jim šachové figurky i malý betlém.

Začaly krušné časy

Ale abych se vrátila k tomu, co jsem začala. Manžel si šel s bolestí hlavy lehnout, a když se ráno probudil, byl z něho jiný člověk. „Rozhodl jsem se, že musíme šetřit.

Jinak ty vysoké ceny neutáhneme a stanou se z nás bezdomovci,“ oznámil mi u snídaně a hned mi vyčetl, že jsem dala na chleba víc než jeden plátek šunky. „Tak tohle plýtvání musí přestat. Šunka bude jen jednou týdně, to nám stačí.

Čaj kupovat nebudeme vůbec, nasbíráme si nějaké bylinky, listí a já nevím co, v přírodě je toho spousta,“ mudroval a mně už šla z těch jeho rozumů hlava kolem. To nejhorší ale mělo přijít: „Topení stáhnu na osmnáct stupňů a koupat se nebudeme vůbec.

Stačí sprcha. Obden!“ Měla jsem toho právě dost. Na stará kolena budu mrznout? Nebyla s ním ale řeč.

Stala se ze mě troska

Postupně jsem začala nosit i v kuchyni teplý svetr, lyžařské podkolenky, a dokonce i slabý kulich. Začaly mě totiž pobolívat dutiny. Později i záda a nakonec kolena. Vrzalo mi v nich jako v nějakém zrezivělém stroji.

Změnilo se úplně všechno, na co jsem byla zvyklá. Všechno ve jménu šetření. Čaj byl jen z malinového nebo jahodového listí, od souseda. My měli jen ty svoje kytičky na zahrádce. Ale už byla nakoupena semena na jaro. Naše zahrada se ale měla změnit k nepoznání!

Brambory, mrkev, tuřín! To bylo heslo mého nového manžela. Ten starý se někam ztratil…

Pořád mě hlídal

Zhubla jsem, ale k dobru mi to nebylo. Já totiž už před tím nebyla žádná vazba a měla jsem spíš podváhu. Teď se ze mě stala úplná třasořitka. V obchodě jsem směla kupovat jen předem povolené potraviny. Krém na obličej byl také zakázaný. „K čemu to je?

Mně tvoje vrásky nevadí a ty se můžeš namazat trochou sádla, když po tom tak toužíš!“ rozhodl nekompromisně ten můj Harpagon. Ale i na něho došlo. „Evičko, mně je nějak divně!“ ozvalo se vedle mě, a já se zhrozila.

Onemocněl z toho

Manžel měl rudé tváře a z čela mu kapal pot. Zavolala jsem synovi, aby nás dovezl k lékaři. „Máte zápal plic, musíte už ve svém věku do nemocnice,“ oznámil lakonicky a podal mi nějaké papíry, abych je předala na příjmu v nemocnici.

Manžela jsem jim tam nechala a nechala se synem odvézt domů. Myslela jsem na toho chudáka, jak špatně dýchá a ještě hůř vypadá. Doma jsem si udělala silnou kávu a posadila se do křesla. A vtom mi to došlo. Jsem volná!

Hned jsem poprosila souseda, aby mi nastavil vytápění zpět na dvacet tři stupňů.

Užívala jsem si

A vodu ještě o hodně víc! Vzala jsem tašku a vypravila se do obchodu na rohu ulice. Koupila jsem šunku, sýry, víno a taky pár dortíků a chlebíčků. Napustila jsem si vanu horkou vodou a uvelebila se v ní rovnou na pár hodin.

Potom jsem si všechny lahůdky vyrovnala na konferenční stolek a pustila televizi. Ta byla totiž také zakázaná. Prý spotřebovala moc proudu! Bylo mi to jedno. Koukala jsem na tu kouzelnou bedýnku až do půlnoci a cpala se vším tím drahým a nezdravým jídlem.

V hlavě jsem si sepsala seznam na další den. Nesměla jsem zapomenout na pořádnou bonboniéru a losůska k obědu!

Už je zase takový jako dřív

Zrovna jsem jedla druhý kousek, když zazvonil zvonek u dveří. „Překvapení, mami. Vezu ti tátu!“ zvolal syn a ve mně by se krve nedořezal. Manžel ale byl jako vyměněný. „Jé, tady je teplo. A co to tady voní?“ zeptal se s úsměvem a mně se ulevilo.

Znovu se stal tím mým starým dobrým manželem! Prý mu to v té nemocnici všechno došlo. Choval se nemožně! Ani jsem mu to nerozmlouvala. Šetříme, ale s rozumem. Dokonce se smím i vykoupat…

Eva (67), Jihlava