Domů     Podivný rozhovor u hrobu
Podivný rozhovor u hrobu
5 minut čtení

Tam, kam chodíme za svými mrtvými, můžeme některé z nich někdy skutečně potkat! Na ta dvě setkání na hřbitově nikdy nezapomenu.

Hřbitovy jsem nikdy v lásce příliš neměla. To místo na mě vždy působilo depresivně. Změnilo se to až po smrti mých rodičů. Tehdy jsem hřbitov začala vnímat jinak. Jako místo spojení živých a mrtvých, kde si člověk může v klidu nerušeně zavzpomínat.

Pravidelné návštěvy

Na místní hřbitov jsem pak chodila pravidelně každou sobotu, k hrobu mých rodičů. Vždy jsem za jejich duši zapálila svíčku a vzpomínala na krásné společné okamžiky. Občas mě doprovázel manžel.

Když jsem necelých pět let nato ovdověla, začala jsem chodit vzpomínat na své blízké častěji.

Čistil náhrobní desku

Jednoho podzimního sychravého dne jsem procházela hřbitovem až dozadu, kde měli moji milí místo svého posledního odpočinku. Počasí odradilo hodně lidí od návštěvy, takže jsem měla pocit, že jsem na hřbitově úplně sama.

Už se pomalu šeřilo, takže jsem skoro nikoho nepotkala. Až nedaleko od místa, k němuž jsem mířila, jsem spatřila staršího zarostlého muže, který pečlivě čistil jednu náhrobní desku.

Domnívala jsem se, že je to hrobník

Slušně jsem pozdravila, ale odpovědi se mi nedostalo. Pomyslela jsem si, že dotyčný je nezdvořilý nebo možná neslyší. Vypadal podivně, trochu jako nějaký bezdomovec. Pak jsem si všimla, že má na sobě montérky.

Z toho jsem usoudila, že to bude patrně nějaký zaměstnanec hřbitova, asi nejspíš sám hrobník. Sice jsem ho tu nikdy předtím neviděla, ale pravdou bylo, že jsem vlastně hrobníka pořádně ani neznala.

Na můj pozdrav nereagoval

O správnosti své úvahy jsem se přesvědčila na zpáteční cestě, když jsem si všimla, že ten muž čistí další hrob. Ještě jednou jsem zopakovala pozdrav, ale dotyčný znovu ani nezvedl hlavu. Pokrčila jsem rameny a pomalu jsem zamířila k východu. Doma už jsem si pak na ten zážitek ani nevzpomněla.

Nerozuměla jsem, co říká

Při další návštěvě hřbitova v podobnou denní dobu jsem onoho hrobníka viděla znovu, opět u stejných hrobů. Ze slušnosti jsem ho znovu pozdravila, když jsem kolem něho procházela, přičemž odpověď jsem už ani neočekávala.

O to větší bylo moje překvapení, když se muž zvedl, přikývl jakoby v odpověď a potom začal něco povídat. Vůbec mu však nebylo rozumět. Zachytávala jsem jen jednotlivá slova.

V tom šeru jsem mu ani pořádně neviděla do tváře, všimla jsem si jen, že je dost bledý.

Snažila jsem se mu vyhnout

Nevěděla jsem, jak se zachovat, vlastně jsem o jeho společnost nijak nestála. Naštěstí se zdálo, že to pochopil. Najednou se odmlčel, otočil se a dál se věnoval své práci. Setkání mi nebylo dvakrát příjemné.

Proto jsem volila zpáteční cestu jinou uličkou, aby mě ten divný hrobník znovu neoslovil. Pokud to tedy hrobník byl. Už jsem o tom měla pochybnosti. Vždyť proč by se stále dokola motal jen kolem dvou stejných hrobů?

Nebyl tam

Uběhlo několik týdnů. Nijak zvlášť jsem na toho podivína nemyslela, vzpomněla jsem si na něj vlastně zase až u hřbitovní branky, když jsem šla ke hrobům svých milovaných v sobotu v poledne. Tentokrát svítilo sluníčko, ale bylo mrazivé počasí. Byl konec ledna.

Docela se mi ulevilo, jakmile jsem spatřila, že u oněch dvou hrobů tentokrát nikdo není. Jako obvykle jsem rodičům i manželovi tiše „povídala“, co je nového. Strávila jsem u jejich hrobů něco málo přes hodinu. Na zpáteční cestě mě však zvědavost přemohla.

Zažila jsem šok

Zašla jsem až těsně k náhrobním deskám, o které se onen podivný muž tak pečlivě staral. Prohlížela jsem fotografie těch, kteří zde byli pochováni. Leknutím jsem skoro vykřikla. Na jedné fotce byl totiž přesně ten muž, kterého jsem považovala za hrobníka!

Zemřel při autonehodě

Dívala jsem se znovu a znovu. Ano, musel to být on. Nebylo o tom pochyb. Ale jak to? Nemohl to být třeba jeho syn nebo bratr? Další šok jsem zažila vzápětí. Uvědomila jsem si, že ten den, kdy jsem ho prvně viděla, byl dnem jeho úmrtí před dvaceti lety!

Žena od nedalekého hrobu si všimla, jak si prohlížím náhrobní desku, a zeptala se mě, co hledám.

Dala jsem najevo, že mě zajímá osud rodiny, která je tam pohřbená. Paní byla sdílná a o onom „hrobníkovi“ jsem se tak dozvěděla, že zemřel při autonehodě.

Ve vedlejším hrobě pak byla pochovaná jeho přítelkyně, se kterou po rozvodu žil a která nevydržela smutek a volila dobrovolnou smrt.

Vím, co jsem viděla!

Naštěstí se ta žena už dál nevyptávala, proč mě tak zajímá osud cizích lidí. Asi bych jí jen těžko vysvětlovala, že jsem se několik dnů předtím dvakrát potkala s mrtvým člověkem.

Mně samotné z toho dodnes běhá mráz po zádech a na hřbitově jsem od té doby opatrná. Vím ale stoprocentně, že se mi to nezdálo! Toho muže jsem tam viděla, a dokonce jsem s ním i mluvila!

Hanka P. (60), Ostrava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Před lety jsem byla na dně. Když jsem v parku spatřila starou ženu bez domova, dala jsem jí svou poslední bankovku. Když se mi blížila čtyřicítka, měla jsem takové podivné období. Se svým tehdejším přítelem jsem chodila šest let a ocitli jsme se ve slepé uličce. Nějak jsme se nedokázali rozhýbat k tomu, abychom udělali další krok. Nechtěli jsme svatbu ani děti, nakonec se ukázalo, že nechceme a
5 minut čtení
Po rozchodu jsem si pronajala malou garsonku. Jak se ale vzápětí ukázalo, neobývala jsem ji pouze já sama. Ponechala jsem rozsvícené světlo, ale ani to nezabránilo záhadné bytosti se projevit. Tajemná síla postupně měnila způsoby, jakými mě chtěla vyděsit. Šokující příhody nakonec měly své vysvětlení, ze kterého však rovněž běhal mráz po zádech. Záchvaty smutku Stalo se mi to před mnoha l
3 minuty čtení
S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Nechápali jsme to, protože dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili si menší domeček na vesnici. Malý domeček byl podle našich představ. Jednalo se o místo, kde kolem nás stály další tři do
3 minuty čtení
Jednou se mi ve velmi živém a napínavém snu zjevil dědeček. Řádila druhá světová válka, a on šel s rýčem zakopat naše cennosti. Pak ho ale zabila bomba. Když můj děda vyšel ze své dílny směrem k zahradě, která tvořila uprostřed rodinného domku zelenou oázu, ozvaly se v dáli rány, které působily jako mnohonásobný hrom. Záblesky se kmitaly na pozadí zamračené oblohy, kvílela siréna. Válka spěla d
3 minuty čtení
Osud mě nečekaně a tvrdě srazil na kolena. Loučila jsem se s rodinou a chystala se za manželem. Pak jsem si ale řekla, že musím zkusit bojovat. Měla jsem spokojený a vyrovnaný život. O to horší byl pád, který přišel v podzimu mého života. Všechno začalo odchodem syna do ciziny, vzápětí nato zemřel manžel a pak se zhroutilo mé zdraví. Jistě to bylo následkem dlouhého smutku a psychického vypětí
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Maďarský rybí paprikáš
nejsemsama.cz
Maďarský rybí paprikáš
Skvělé kotlíkové jídlo, které můžete připravit také na chalupě. Ingredience: 800 g filetů ze sladkovodní ryby 3 rajčata 1 žlutá a 1 červená paprika 2 cibule 100 ml smetany 33% 100 g anglické slaniny 1 lžíce sádla 2 lžičky mleté sladké papriky ½ lžičky mleté pálivé papriky sůl Postup: Rajčata spařte, oloupejte a nakrájejte na čtvrtky. Rybu nakrájejte na kusy o velikosti sousta. Slaninu nakrájejte
Udržitelná móda v souladu s přírodou: TATUUM
iluxus.cz
Udržitelná móda v souladu s přírodou: TATUUM
Nová kampaň TATUUM SENSES AT EASE je věnovaná udržitelné módě. Kolekce z přírodních materiálů zdůrazňuje, že móda může být stylová, nadčasová, ale i zodpovědná k planetě. Je tak skvělou volbou pro ty,
Styděla se, že ji okradla!
skutecnepribehy.cz
Styděla se, že ji okradla!
Jsem už v důchodu a mou největší radostí je občasná návštěva vnučky. Někdy si ke mně rovnou po škole zajde na oblíbený koláč. Je to taková malá slečna a já si chvíle s ní moc užívám. Povídáme si o všem možném, probereme její kamarádky, co poslouchá za hudbu a někdy chce, abych jí vyprávěla, jak zlobila její maminka, když byla malá. Tak jsem ji neznala
Od gladiátorů po jezdecké akrobaty: Fascinující historie cirkusu
epochaplus.cz
Od gladiátorů po jezdecké akrobaty: Fascinující historie cirkusu
Cirkusy provázejí lidstvo po staletí – od krvavých římských her až po okázalé show plné akrobacie a kaskadérských kousků. Jak se z antických arén stala manéž plná barev a hudby? A proč někteří lidé cirkusy milují, zatímco jiní je odmítají? Antický circus: Popravy určené k pobavení Dávnou historii cirkusu můžeme vystopovat až do antiky. „Circus“
Stylový pobyt v zahradě
rezidenceonline.cz
Stylový pobyt v zahradě
Funkčnost, odolnost, uživatelský komfort, v neposlední řadě ale rovněž designová úroveň. To jsou parametry, které by měl venkovní nábytek splňovat bez ohledu na to, za jakých materiálů je vyroben. Patříte-li k příznivcům přírodního dřeva, měli byste se zaměřit především na produkty bez problémů odolávající rozmarům počasí, především vlhkosti, působení plísní a různých škůdců. Pro svůj vysoký
Česká republika vstupuje do polovodičové ligy: Brno otevřelo nové inovační centrum
21stoleti.cz
Česká republika vstupuje do polovodičové ligy: Brno otevřelo nové inovační centrum
V Brně vzniklo České polovodičové centrum, které propojí výzkum s průmyslem a pomůže nastartovat polovodičový ekosystém. Má ambici posílit nejen českou, ale i evropskou technologickou suverenitu.
Pouť Českého Anděla: Další ročník je za dveřmi
epochanacestach.cz
Pouť Českého Anděla: Další ročník je za dveřmi
Když se řekne pouť, mnoho lidí si nejspíš představí Matějskou pouť a její menší obdoby, konající se v různých městech po celé zemi. Takováto pouť, to jsou kolotoče, labutě, autodromy, střelnice, klobásy, cukrová vata, hlasitá změť vzájemně se překřikujícího hudebního doprovodu a k tomu dav bavících se lidí. Jiní si představí křesťanskou pouť s knězem
Bouchalo cestou do Brixenu šampaňské?
historyplus.cz
Bouchalo cestou do Brixenu šampaňské?
Brodí se sněhem, který leží na silnici na Vysočině. „Co mi to dali za starou špatnou bednu,“ rozčiluje se Franz Dedera. Jen co vyjeli, vůz museli opravovat. Teď si tu vykračuje pustinou s tím buřičem Havlíčkem. „No nic, aspoň se podívám domů,“ říká si komisař, rodák z Jindřichova Hradce. Sníh málem nevnímá. Karel Havlíček (1821–1856) má
Má Randová deprese kvůli nesplněným snům?
nasehvezdy.cz
Má Randová deprese kvůli nesplněným snům?
Chtěla milujícího chlapa, nedočkala se. Toužila po miminku, které nemá. Martina Randová (53) se však musela rozloučit i s dalšími sny, jež se jí nikdy nesplnily. Poslední dobou ji prý kolegové víd
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
tisicereceptu.cz
Těstoviny s hříbkovou omáčkou
Nejlépe se pro tento recept hodí hříbky nebo lišky. Suroviny 4 lžíce másla 1 cibule 250 g čerstvých hub 200 ml smetany 2 lžíce hladké mouky 3 lžíce strouhaného parmazánu 500 g těstovin sů
Záhadný mrak nad Novým Mexikem: Prováděli zde Američané tajné jaderné zkoušky?
enigmaplus.cz
Záhadný mrak nad Novým Mexikem: Prováděli zde Američané tajné jaderné zkoušky?
V březnu 2014 zaznamenali meteorologické radary nad americkou raketovou střelnicí White Sands v Novém Mexiku zvláštní bouřkový mrak. Na první pohled připomínal atomový hřib. Testuje zde americká armád
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
epochalnisvet.cz
Vyrostla na londýnském mostě celá čtvrť?
Oba břehy Temže v Londýně spojovala kdysi stavba, označovaná za jeden z divů světa. Most, který se stal samostatnou městskou čtvrtí a také místem odporné přehlídky popravených nešťastníků.   Most v samém centru Londýna postavili už Římané v roce 46 našeho letopočtu. Byl dřevěný a vydržel téměř 1000 let, než ho v roce 1013 nechal spálit král Ethelred II. (asi