Domů     Takovou zradu jsem nečekala!
Takovou zradu jsem nečekala!
4 minuty čtení

Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč. Obrala mě vlastní vnučka, kterou jsem odmala vypiplala, protože její máma se na ni vykašlala.

Když můj syn poprvé domů přivedl Dášu, vůbec se mi nelíbila. V očích měla takovou skrytou zlobu. On byl ale tak zamilovaný! Nic jsem neříkala a v duchu se přesvědčovala, že jsem se asi zmýlila. „Nemám z té Dáši dobrý pocit,“ přiznal i můj manžel.

Po pár měsících ale Dáša otěhotněla. Tak nějak automaticky se ještě před svatbou s naším Petrem nastěhovali k nám. „U mámy je to malé,“ řekla, „a tady si můžeme přistavět patro.“ Stavbu jsme zaplatili my s mužem. „Vždyť máme jen Petra, stejně by to bylo jeho,“ okomentoval to.

Dítě ji jen štvalo

Petruška byla nádherné miminko. Úplně nám rozsvítila život. Petr byl šťastný, zato Dáša si pořád na něco stěžovala. „Vůbec se nevyspím, nemám na nic čas. Proč ta holka pořád něco chce?“ Utekla, když bylo Petrušce šest měsíců. Zoufalý Petr nevěděl, co má dělat.

Na „mateřskou“ jsem nastoupila já. Dáša neměla o dceru zájem, alimenty neposílala. Říkali jsme si, že je to vlastně dobře. Petr si třeba přivede nějakou normální holku, která bude pro Petrušku náhradní mámou. K tomu bohužel nedošlo.

Nepozorný řidič mu nedal přednost a Petr čelní srážku nepřežil. Zůstali jsme s manželem Jindrou a s Petruškou sami. Ta nám pomáhala překonat nejhorší žal a smutek. Dobře se učila, po škole šla na obchodní akademii a doufali jsme, že třeba půjde i na vysokou.

Chtěli jsme jí věřit

„Babi, ozvala se mi máma,“ prozradila mi jednou. „Víš, říkala, že udělala chybu a že by se mnou chtěla být v kontaktu.“ Radost jsem neměla, ale nic jsem radši neříkala. Přece jenom je to máma, třeba se jí po dceři zastesklo, třeba opravdu dostala rozum. Petra s vyznamenáním odmaturovala, ale na vysokou nechtěla.

„To je ztráta času, babi,“ řekla. Děda ji přemlouval, ale nechtěla. Celkově se nějak změnila. Zajímaly ji jen peníze. O Dáše sice nemluvila, ale tušili jsme, že se s ní stýká. „Cestování vlakem do práce je hrozná ztráta času,“ vysvětlila.

„Autem je to jen půl hodiny, ale vlakem jsem ztrácela skoro dvě hodiny denně dojížděním.“

Začala se nám odcizovat

Jindra jí koupil ojeté auto, aby nemusela jezdit vlakem. Léta plynula, Petrušce už bylo víc než šestadvacet. Bydlela u nás, ale často na několik dní odjížděla pryč. S Dášou se scházela, ale k nám ji nikdy nepřivezla.

„Máma říká, že jste na ni nebyli s dědou hodní, že utekla kvůli vám,“ prohlásila Petra. „Prý s vámi nechce mít nic společného,“ sdělila nám jednou nekompromisně. To mě dost zarazilo, protože jsem znala pravdu. Mrzelo mě, že si vnučka nechá napovídat takové nesmysly.

Nechal mě tu samotnou

Před dvěma lety onemocněl Jindra. Mrtvice ho úplně paralyzovala a po měsíci zemřel. A já jsem pak během dědického řízení udělala tu největší chybu svého života. Nechala jsem celý dům napsat na Petru. Trochu jsem doufala, že se tu bude víc zdržovat. Bylo mi divné, když jednou přijela spolu s nějakými dvěma lidmi.

Asi nějací kamarádi, pomyslela jsem si. Prolézala s nimi barák od sklepa po půdu, prováděla je po zahradě. „Rozhodla jsem se, že ten barák prodám,“ oznámila mi večer. „Já ti asi nerozumím!“ nechápavě jsem se na ni podívala. „To přece nemůžeš, vždyť tu bydlím. Kam bych šla já?“

„To je zařízené. Ty tu samozřejmě zůstaneš jako věcné břemeno,“ lakonicky odpověděla. Už skoro dva roky bydlím jako „věcné břemeno“. Mám k dispozici kuchyň, ložnici a příslušenství. Celé patro a zbylé dvě místnosti dole patří novým majitelům.

Zahradu si taky upravili podle sebe, mně zůstal zahradní stůl a dvě židle v takovém malém výklenku poblíž domu.

Jsem jen přítěž

Ti lidé se ke mně chovají slušně, ale vidím, že jim překážím a že se nemohou dočkat, až tu budou sami. A Petruška? Koupila velký byt v Praze a bydlí v něm s nějakým přítelem a s Dášou. Za mnou byla naposledy před rokem.

Ani nevím, jestli se zlobím na ni, nebo na Dášu. Podle mě to bylo z její hlavy. Možná se tu projevily i matčiny geny. Jsem smutná, když vidím, jak málo znamená láskyplná výchova. Přesto bych chtěla svou jedinou vnučku chtěla ještě jednou vidět. Než umřu.

Věra H. (76), Hodonín

Související články
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
2 minuty čtení
Je těžké to přiznat, protože spolu máme děti. Ale upřímně, vztah s Ondřejem byl omyl. Vzali jsme se víc z vděku než z opravdové lásky. Tenkrát šlo o nehodu. Můj otec jel na motorce, když ho srazilo auto. Ondřej byl shodou okolností poblíž. Neváhal, zastavil a okamžitě mu poskytl první pomoc. Táta byl na tom špatně a ztratil hodně krve. Potřeboval urgentně dárce. Ondřej měl stejnou krevní sku
5 minut čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že tohle bude můj život. Že se jednoho dne ocitnu v cizím bytě a opět sama. Láska, manželství, děti. Všechno, čemu jsem tolik věřila, najednou neexistuje. Zůstaly mi jen krabice, ticho a myšlenky, kterým se nejde ubránit. V jedné z krabic jsem narazila na fotky. Společné dovolené, oslavy, svatba… Na první pohled obyčejné vzpomínky. Ale teď? Teď mi rvou srdce. Tolik smíc
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lhala jsem vnukovi, že  jsem jeho matka
skutecnepribehy.cz
Lhala jsem vnukovi, že jsem jeho matka
Dcera otěhotněla brzy, a navíc se ženatým chlapem. Byla by to taková ostuda! Raději jsem se tvářila, že to dítě, které se jí narodilo, je moje. S mým mužem jsme byli mladí, když jsme se brali. Mně bylo osmnáct a on se vrátil čerstvě z vojny. Vychovali jsme spolu dvě děti. Naše starší dcera Marta se vdala na Moravu.
Koření pro vaše zdraví
epochalnisvet.cz
Koření pro vaše zdraví
Ne každou medicínu musíme polykat s přemáháním. Vždyť kdo z nás by něco namítal třeba proti čaji se skořicí nebo s voňavým anýzem? Koření ovšem v onom nápoji není zdaleka jen pro zvýšení požitku. Koření v něm totiž léčí. Anýz: pro klid v útrobách Anýz se spolu s příbuzným fenyklem tradičně doporučoval proti nadýmání, a to i u miminek. Dokáže
Jak fungovaly první polepšovny?
historyplus.cz
Jak fungovaly první polepšovny?
Špinavý kluk v roztrhaných šatech se tváří trucovitě. „Jak se jmenuješ?“ ptá se ho správce. Chlapec neodpoví. „Neumíš mluvit? No, všechno se naučíš. U nás se ti bude líbit,“ ušklíbne se a obrátí se na dozorce: „Prohledat, vykoupat, předvést k doktorovi.“ Josef Novotný se právě stal novým „přírůstkem“ Zemské polepšovny v Opatovicích nad Labem poblíž Hradce Králové,
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Zafunguje lithium jako prevence Alzheimerovy choroby?
21stoleti.cz
Zafunguje lithium jako prevence Alzheimerovy choroby?
Lithium napájí baterie a mnoho dalších technologií, ovšem dlouho se zdálo, že pro přežití živých organismů není nezbytné, spíše naopak. Nyní se ukazuje, že pomáhá nejen léčit bipolární poruchu a těžko
Kde vyjí v Německu vlkodlaci?
epochaplus.cz
Kde vyjí v Německu vlkodlaci?
Od nejvyšší zdejší hory, Feldbergu, padá na koruny vzrostlých stromů odpolední stín. O pár metrů níž by většina slunečních paprsků stejně nepronikla. Zalesněné pohoří v jihozápadním Německu, Schwarzwald čili Černý les, nemá své jméno jen tak. Temné místo hustě rostoucích dřevin najdete ve všech žebříčcích pátrajících po nejděsivějších lesích světa. Kousek od pramene Dunaje se
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Ostružinová marmeláda
tisicereceptu.cz
Ostružinová marmeláda
Jedna z nejoblíbenějších příchutí osvěží vaše chuťové pohárky! Suroviny 1 kg ostružin 600 g cukru krupice 40 g pektinu 2 g kyseliny citronové Postup Ostružiny opereme a uvaříme, až nám
Krémeš
nejsemsama.cz
Krémeš
Dezert s krémovou náplní a křupavým těstem lze vylepšit čokoládou. Ingredience na 1 plech: 2 pláty listového těsta 1 l mléka 3 sáčky vanilkového pudinkového prášku 250 g krupicového cukru 3 vejce 250 g másla 500 ml smetany ke šlehání semínka z 1 vanilkového lusku moučkový cukr na posypání Postup: Předehřejte troubu na 180 °C. Pláty těsta rozložte na dva plechy, propíchněte vidličkou a
Tají Etzler jiskření se svojí ex?
nasehvezdy.cz
Tají Etzler jiskření se svojí ex?
Dosud herec Miroslav Etzler (60) dštil hromy a blesky, když přišlo na přetřes téma jeho exmaželky, herečky Vilmy Cibulkové (62), s níž hrají manžele v seriálu Polabí. Tvrdil, že se spolu absolutně n
Kde se čas mění v rychlost: ADAC Touring Car Junior Cup
iluxus.cz
Kde se čas mění v rychlost: ADAC Touring Car Junior Cup
Když se mistrovství přesnosti potká s vášní pro rychlost, vzniká příběh, který se odehrává mezi tiknutím sekund a burácením motorů. Mühle Glashütte – rodinná hodinářská manufaktura s duší německé prec
Podivné autohavárie: Co zachránilo oběti?
enigmaplus.cz
Podivné autohavárie: Co zachránilo oběti?
Auto patří k nejužívanějším, ale zároveň nejnebezpečnějším dopravním prostředkům. Ve stále hustším provozu je velmi snadné připlést se do dopravní nehody. Proto vypadá celkem logicky, že právě ze sr