Domů     Kéž se vám o Vánocích také splní to největší přání!
Kéž se vám o Vánocích také splní to největší přání!
8 minut čtení

Samota člověka okrádá o radost ze života. A já jsem opravdu byla na všechno sama. Přitom moji rodiče byli živí a zdraví.

Nikdy mi s ničím nepomohli. Od chvíle, kdy se narodila malá, jako bych ani neměla rodiče. Dost mě to leká. Kolem sebe vidím, kolik starších lidí by dalo bůhvíco za vnouče, ale čekají na ně marně.

Mladí dnes mají jiné starosti, nemohou se nabažit svobody, cestování, úspěchů v zaměstnání, vztahů bez závazků.

Moje rodiče potkalo to štěstí, že se jim narodila vnučka, krásná, zdravá holčička, přesto se nemohu zbavit pocitu, že je jim to téměř fuk. Ano, byli se podívat v porodnici, když má Míša narozeniny nebo svátek, přijdou gratulovat. O Vánocích přinesou dárek, pošlou pohled k Mezinárodnímu dni dětí.

Jednou za čas se staví, ale povídat si s Míšou neumějí. Táta nadává na politiky a máma upozorní, že má Míša děravé ponožky a že když dostala čokoládu, zapomněla poděkovat. „Jak ji to, prosím tě, vychováváš?“ rozčílí se vzápětí.

„Nepozdraví, neumí poprosit, poděkovat, co z té holky proboha bude?“ A tak si, po pravdě řečeno, oddechnu, když za nimi zaklapnou dveře.

Jako bomba

Narodila se, když mi bylo třiačtyřicet. Také jsem patřila do kategorie, která si vychutnávala svobodu, dostatek peněz i ctitelů, výhody bytu jen pro sebe. Hýčkala jsem se. Bylo mi báječně. Čas běžel.

Pak jsem se jednou podívala do zrcadla, bylo to za letního, nemilosrdně slunného dne, a tak jsem se spatřila v jasném červencovém světle.

Trochu mě to vylekalo a ke všemu jsem zachytila slova z rádia, které si shodou okolností brumlalo, že ženy odkládají mateřství na neurčito, a potom najednou zjistí, že už je pozdě. Komisní ženský hlas suše pravil: „Pravděpodobnost otěhotnění se po osmatřicátém roce věku dramaticky snižuje.“

Vstaly mi všechny vlasy na hlavě, bylo mi jedenačtyřicet. Během jedné jediné minuty se mi zbořil svět, dopadlo to na mě jako bomba. Uslyšela jsem nepopsatelný randál, to tloukly moje biologické hodiny. Bydlela jsem zrovna s Patrikem, byl o osm let mladší. Znali jsme se pět měsíců.

Ta špatná zpráva

Štěstí bylo, že právě procházel fází zamilovanosti, a tak se nechal přemluvit. Zpočátku nechtěl věřit svým uším, za týden či dva nerad připustil, že by se to tedy mohlo zkusit. Nejspíš byl přesvědčen, že se to nepovede.

Do roka jsem byla těhotná – to je ta dobrá zpráva. A ta špatná? Patrikova fáze zamilovanosti odezněla.

Chladně jsme se rozloučili, když jsme se předtím domluvili na alimentech. „Cože? Dítě?“ zírali na mě rodiče, ochro­meni tou novinkou. „Nejsi už na to, prosím tebe, příliš stará?“ poznamenal otec. „Myslela jsem, že děti nechceš,“ nechápavě vrtěla hlavou máma. Ani u jednoho jsem nezaznamenala třeba jen náznak radosti.

„A to máš ještě tu drzost nám oznámit, že otec dítěte utekl. Chápeš, že budeš na všechno sama?“ Ani slovo, že mi pomohou. Dokonce se naopak ozvalo: „No nemysli si, že my s maminkou budeme v našem věku lítat kolem dítěte. Kdepak!

My jsme dítě vychovali, a že to byla jedna starost za druhou, v práci jsme dřeli jako otroci, a teď máme svaté právo na odpočinek. Kdoví, jak dlouho tady ještě budeme. Chceme se konečně na sklonku života trochu pobavit.

V létě jedeme na Mamaiu, je tam hodně levně. Na podzim do Lužických hor. Abych nezapomněl, dali jsme se zapsat do kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou.“ A tak jsem zůstala na všechno opravdu úplně sama.

Mráz po zádech

Nezastírám, že občas cítím úzkost. Vyměnila jsem byt za baráček, aby měla malá zahrádku a já abych si zasadila kytky pro radost a nějakou tu zeleninu. Samota mě bohužel okrádala o radost ze života. Těžce jsem snášela blížící se Vánoce.

V televizi pokaždé běží reklamy, v nichž se to hemží šťastnými rodinami.

Maminka vytahuje z trouby plech s čerstvě upečenými vanilkovými rohlíčky, tatínek ochutnává a hezky se na maminku usmívá, krásná malá holčička drží za ručičku mladšího brášku a oba okouzleně pozorují sněhové vločky, vířící tmou za oknem.

K troubě se řítí i pes a vrtí ocasem. Tohle neznám. „Maminko, budeme pod stromečkem zase samy?“ zeptala se Míša. To jí bylo šest. Přejel mi mráz po zádech. „Ale my přece nejsme pod stromečkem samy, Míšenko,“ odpověděla jsem.

„Bude tam i tvůj plyšák, zajíček Franta. A taky méďa Bručoun.“ Zavrtěla hlavou: „Ne, já myslím jako samy – bez lidí. Třeba Nina ze školky bude o Vánocích s mámou, tátou, babičkou a dědou.“

Bez práce

Upřela na mě oči plné výčitek. Krčím rameny. Co na tohle proboha říct? Tátu, babičku a dědu bych jí mohla leda tak nakreslit na čtvrtku bílého papíru. Naši si zvykli jezdit o Vánocích na hory.

Nelyžují, bojí se, že by se přerazili, je to prostě, jak říká máma, Štědrý den bez práce. I bez dcery a bez vnučky.

Zajdou k nám mezi svátky, přinesou nesmyslně složitou stavebnici, s níž si Míša nehraje, a koupenou vánočku. „Proč si ta holka nehraje s naší stavebnicí?“ žasne máma. „Copak je tak těžké pokládat kostičku na kostičku? Co si s ní počneš, až půjde do školy? Skoro to vypadá, že bude natvrdlá.“

Chce se mi popadnout pánev se smažící se rybou a prohodit ji oknem. Vánoce s mými rodiči jsou ještě horší než bez nich. Ale jak to vysvětlit jejich vlastní vnučce? Někdy je kupodivu nejrozumnější říci pravdu: „Nejlíp je nám spolu, Míšo. Věř mi.“ A tehdy, když jí bylo šest, jsme se šly krátce před svátky projít.

Měla jsem hotovo, naklizeno, cukroví naaranžované na tácku z broušeného skla, stromeček ozdobený a rozsvícený. Z oblohy se sypaly vločky, mrzlo, až praštělo. Zamávaly jsme na sousedku Sýkorovou, starší paní, která bydlí na konci ulice.

Hezká babička

„Máte štěstí, mladá paní, že máte tak krásnou holčičku,“ zavolala na mě a přišourala se blíž k plotu. Míša se na ni usmívala. „Škoda že vás neslyší moji rodiče,“ vzdychla jsem, „přijdou se na ni podívat sotva párkrát do roka.“ Stará paní se podivila. „Tak to vám musí být, děvčátka, smutno.“

„Ty jsi ale hezká babička,“ ozvala se Míša, odjakživa měla obdivuhodnou vyřídilku. „A nemohli bysme si teda vzít pod stromeček tuhle babičku?

Aby tam nebyl jenom zajíc a méďa?“ Polilo mě horko a paní Sýkorové jsem zajíkavě vysvětlovala, že Míša vždycky plácne, co ji napadne. „Nechte ji,“ řekla stařenka. „Je milá.“

To dcerku povzbudilo a svěřila stařence, že by si moc přála babičku. „Vidíš, a já bych si zase moc přála vnučku,“ smála se stará dáma. „Takhle je to prostě na světě zařízeno. Některá přání se nesplní.“ Míša jí obratem oznámila, že si ji vezmeme pod stromeček. Musela jsem ji od zahrádky stařenky Sýkorové odtáhnout.

Nadešel Štědrý večer. Rozsvítila jsem světýlka na stromečku, slavnostně prostřela stůl, ve svícnu zapálila svíčky a dala se do smažení kapra. Když jsem pak Míšu volala k večeři, všimla jsem si ke svému úžasu, že je prostřeno pro tři.

A to už Míša strkala do dveří paní Sýkorovou, topící se v rozpacích. „Tak máme babičku, mami,“ vesele mi hlásila.

Dárek pro tebe

Paní se omlouvala. A mě jako by někdo pohladil po duši. Po tolika letech konečně někdo další u stromečku! Potají jsem u večeře sledovala obě dvě, jak šťastně pokukují jedna po druhé i po zářícím vánočním stromku, a cítila jsem radost. Pak si babička i Míša sedly k jedličce.

Moje holčička podala stařence nejmilovanějšího plyšáka, zajíce Frantu, a povídá: „To je dárek pro tebe, babi.“ Babička se rozplakala a holčičku objala. „Pro mě je ten největší dárek,“ slzela, „že tady teď můžu být s vámi.

Kdybys věděla, jak moc jsem si přála vnučku!“ Míša odpověděla: „No a teď ji máš, babičko.“

Monika (56), Brno

Související články
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
3 minuty čtení
Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem šla naposledy za mojí dcerou, abych se s ní rozloučila. Ta bolest byla nesnesitelná. Najednou jsem si uvědomila, že už tu prostě není. Moje dcera Petra byla zdravá, chytrá a krásná dívka. Nepřekvapovala nás žádnými problémy v dospívání, a když dospěla, byla úspěšná a měla jasné plány. Vypracovala se, našla si dobré zaměstnání a potkala Pavla, se kterým plán
2 minuty čtení
Dětství na vsi jsem nesnášela. Nebyla jsem proto ani na jednom třídním srazu. Teď je mi líto, že většinu spolužáků už nikdy neuvidím. Hned, jak to bylo možné, jsem se z té vesnice odstěhovala. Život tam byl středověk. Chtěla jsem do velkého světa, chodit do divadel, na koncerty, setkávat se se slavnými lidmi. A tak jsem si vzala o dvacet let staršího, rozvedeného inženýra, který měl u nás na vs
3 minuty čtení
Ten psík se objevil u našich vrat zničehonic. Nedal se odehnat. Netušili jsme, jak moc nám jednou pomůže a odmění se za to, že jsme mu dali najíst a napít. Bylo to krátce po narození naší malé Janičky. Měli jsme tehdy už tříletého synka Petříka ale s bydlením to vypadalo špatně. Peněz jsme moc neměli a na státní byt se čekalo dlouho. Proto jsme vzali zavděk podkrovím mého rodného domku a bydlel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
MIND dieta: recept pro zdravý mozek
nejsemsama.cz
MIND dieta: recept pro zdravý mozek
Jste to, co jíte, tady platí i pro duševní zdraví. Věděla jste, že prevencí Alzheimerovy nemoci je i jídlo? Alzheimerova choroba straší celý svět. Dobrou zprávou ale je, že MIND dieta může riziko jejího vzniku snížit. Jídlo jako lék pro mozek Lékařské studie ukazují, že to, co máte na talíři, může zpomalit stárnutí mozku a snížit riziko demence až
Bezpečná schránka na severu: Česko poslalo do Globálního úložiště semen novou zásilku
21stoleti.cz
Bezpečná schránka na severu: Česko poslalo do Globálního úložiště semen novou zásilku
Špicberky jsou souostroví v Severním ledovém oceánu spadající pod Norsko. Snad každý je má spojené se zimou, sněhem a ledem. Mnohem méně lidí už ví, že tu funguje Globální úložiště semen, důležitých p
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Utajený rozchod Holubové s manželem?
nasehvezdy.cz
Utajený rozchod Holubové s manželem?
Hvězda seriálu Jedna rodina Eva Holubová (66) našla před lety ve výtvarníkovi Miroslavu Zdeňkovi (67) toho pravého. Mají spolu dvě děti, nikdy se nemluvilo o žádné krizi, možná až podezřelá idylka. J
Callanish: Je to místo s mystickou aurou, nebo jen starověký kalendář?
enigmaplus.cz
Callanish: Je to místo s mystickou aurou, nebo jen starověký kalendář?
Představte si kamenný kruh starší než Stonehenge. Uprostřed divoké skotské krajiny se tyčí menhiry, které po tisíce let mlčí a střeží svá tajemství. Co nám chtějí říct? A jaké znalosti měli naši předk
Perníková chaloupka a realita: Překvapivé paralely mezi pohádkou a skutečným světem
epochaplus.cz
Perníková chaloupka a realita: Překvapivé paralely mezi pohádkou a skutečným světem
Příběh o Jeníčkovi a Mařence zná každé dítě. Děsivá pohádka o kruté čarodějnici, která láká děti do domku z perníku, aby je pak upekla v peci. Děti ji však přelstí, a babizna nakonec umírá ve vlastním ohni. Takto příběh zaznamenali bratři Grimmové v roce 1812, ale mnozí historici a badatelé se domnívají, že tato verze
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Livigno poprvé v historii hostí závod Světového poháru mužů v Super-G
iluxus.cz
Livigno poprvé v historii hostí závod Světového poháru mužů v Super-G
Livigno se chystá na historický okamžik. Pouhý měsíc před začátkem zimních olympijských her 2026 přivítá tato ikonická alpská destinace poprvé v historii závod Světového poháru v alpském lyžování – Su
Víc než jen pokrevní pouto!
skutecnepribehy.cz
Víc než jen pokrevní pouto!
Žijeme s bratrem v malém domku na kraji vesnice, kde čas jakoby se zastavil. Dům je starý, patřil totiž už našim prarodičům. Dřevěné trámy, zahrádka s ovocnými stromy, kuchyň s kamny, na kterých pořád vařím. S Karlem, který je o tři roky mladší než já, jsme se sem nastěhovali po smrti rodičů. Já byla po těžkém rozvodu, kdy mě manžel v šedesáti opustil pro mladší,
Záhada vrchu Mouřenec: Straší tam přízraky mrtvých vojáků?
epochalnisvet.cz
Záhada vrchu Mouřenec: Straší tam přízraky mrtvých vojáků?
Na vrchu se drží oblaka mlhy. Vzduch je zde těžký a atmosféra tíživá. Přichází soumrak s ním i otázky, které dosud nebyly zodpovězeny. Opravdu se na Mouřenci po setmění objevují duchové padlých vojáků? Nebo jde o pouhé halucinace?   Vrch Mouřenec leží v údolí řeky Otavy na Šumavě. Působí jako místo, kde se zastavil čas.
Lahodná bramboračka
tisicereceptu.cz
Lahodná bramboračka
S nástupem chladných dní přijde vhod výživná polévka. Díky zdravému tuku ghí naše tělo lépe vstřebá potřebné vitamíny. Potřebujete 3 větší brambory 1/2 celeru 2 mrkve 1 petržel 2 stroužky če
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
historyplus.cz
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
Barokní přestavbu zámku v severočeských Zákupech dokončila na přelomu 17. a 18. století Anna Marie Františka Toskánská. Po energické milovnici lovu a jezdectví v areálu zůstala i unikátní konírna. Je velmi bohatá a svoje peníze utrácí zodpovědně a s rozvahou. Velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741) je investuje především do rozvoje zámku v Zákupech. Díky