Domů     Kéž se vám o Vánocích také splní to největší přání!
Kéž se vám o Vánocích také splní to největší přání!
8 minut čtení

Samota člověka okrádá o radost ze života. A já jsem opravdu byla na všechno sama. Přitom moji rodiče byli živí a zdraví.

Nikdy mi s ničím nepomohli. Od chvíle, kdy se narodila malá, jako bych ani neměla rodiče. Dost mě to leká. Kolem sebe vidím, kolik starších lidí by dalo bůhvíco za vnouče, ale čekají na ně marně.

Mladí dnes mají jiné starosti, nemohou se nabažit svobody, cestování, úspěchů v zaměstnání, vztahů bez závazků.

Moje rodiče potkalo to štěstí, že se jim narodila vnučka, krásná, zdravá holčička, přesto se nemohu zbavit pocitu, že je jim to téměř fuk. Ano, byli se podívat v porodnici, když má Míša narozeniny nebo svátek, přijdou gratulovat. O Vánocích přinesou dárek, pošlou pohled k Mezinárodnímu dni dětí.

Jednou za čas se staví, ale povídat si s Míšou neumějí. Táta nadává na politiky a máma upozorní, že má Míša děravé ponožky a že když dostala čokoládu, zapomněla poděkovat. „Jak ji to, prosím tě, vychováváš?“ rozčílí se vzápětí.

„Nepozdraví, neumí poprosit, poděkovat, co z té holky proboha bude?“ A tak si, po pravdě řečeno, oddechnu, když za nimi zaklapnou dveře.

Jako bomba

Narodila se, když mi bylo třiačtyřicet. Také jsem patřila do kategorie, která si vychutnávala svobodu, dostatek peněz i ctitelů, výhody bytu jen pro sebe. Hýčkala jsem se. Bylo mi báječně. Čas běžel.

Pak jsem se jednou podívala do zrcadla, bylo to za letního, nemilosrdně slunného dne, a tak jsem se spatřila v jasném červencovém světle.

Trochu mě to vylekalo a ke všemu jsem zachytila slova z rádia, které si shodou okolností brumlalo, že ženy odkládají mateřství na neurčito, a potom najednou zjistí, že už je pozdě. Komisní ženský hlas suše pravil: „Pravděpodobnost otěhotnění se po osmatřicátém roce věku dramaticky snižuje.“

Vstaly mi všechny vlasy na hlavě, bylo mi jedenačtyřicet. Během jedné jediné minuty se mi zbořil svět, dopadlo to na mě jako bomba. Uslyšela jsem nepopsatelný randál, to tloukly moje biologické hodiny. Bydlela jsem zrovna s Patrikem, byl o osm let mladší. Znali jsme se pět měsíců.

Ta špatná zpráva

Štěstí bylo, že právě procházel fází zamilovanosti, a tak se nechal přemluvit. Zpočátku nechtěl věřit svým uším, za týden či dva nerad připustil, že by se to tedy mohlo zkusit. Nejspíš byl přesvědčen, že se to nepovede.

Do roka jsem byla těhotná – to je ta dobrá zpráva. A ta špatná? Patrikova fáze zamilovanosti odezněla.

Chladně jsme se rozloučili, když jsme se předtím domluvili na alimentech. „Cože? Dítě?“ zírali na mě rodiče, ochro­meni tou novinkou. „Nejsi už na to, prosím tebe, příliš stará?“ poznamenal otec. „Myslela jsem, že děti nechceš,“ nechápavě vrtěla hlavou máma. Ani u jednoho jsem nezaznamenala třeba jen náznak radosti.

„A to máš ještě tu drzost nám oznámit, že otec dítěte utekl. Chápeš, že budeš na všechno sama?“ Ani slovo, že mi pomohou. Dokonce se naopak ozvalo: „No nemysli si, že my s maminkou budeme v našem věku lítat kolem dítěte. Kdepak!

My jsme dítě vychovali, a že to byla jedna starost za druhou, v práci jsme dřeli jako otroci, a teď máme svaté právo na odpočinek. Kdoví, jak dlouho tady ještě budeme. Chceme se konečně na sklonku života trochu pobavit.

V létě jedeme na Mamaiu, je tam hodně levně. Na podzim do Lužických hor. Abych nezapomněl, dali jsme se zapsat do kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou.“ A tak jsem zůstala na všechno opravdu úplně sama.

Mráz po zádech

Nezastírám, že občas cítím úzkost. Vyměnila jsem byt za baráček, aby měla malá zahrádku a já abych si zasadila kytky pro radost a nějakou tu zeleninu. Samota mě bohužel okrádala o radost ze života. Těžce jsem snášela blížící se Vánoce.

V televizi pokaždé běží reklamy, v nichž se to hemží šťastnými rodinami.

Maminka vytahuje z trouby plech s čerstvě upečenými vanilkovými rohlíčky, tatínek ochutnává a hezky se na maminku usmívá, krásná malá holčička drží za ručičku mladšího brášku a oba okouzleně pozorují sněhové vločky, vířící tmou za oknem.

K troubě se řítí i pes a vrtí ocasem. Tohle neznám. „Maminko, budeme pod stromečkem zase samy?“ zeptala se Míša. To jí bylo šest. Přejel mi mráz po zádech. „Ale my přece nejsme pod stromečkem samy, Míšenko,“ odpověděla jsem.

„Bude tam i tvůj plyšák, zajíček Franta. A taky méďa Bručoun.“ Zavrtěla hlavou: „Ne, já myslím jako samy – bez lidí. Třeba Nina ze školky bude o Vánocích s mámou, tátou, babičkou a dědou.“

Bez práce

Upřela na mě oči plné výčitek. Krčím rameny. Co na tohle proboha říct? Tátu, babičku a dědu bych jí mohla leda tak nakreslit na čtvrtku bílého papíru. Naši si zvykli jezdit o Vánocích na hory.

Nelyžují, bojí se, že by se přerazili, je to prostě, jak říká máma, Štědrý den bez práce. I bez dcery a bez vnučky.

Zajdou k nám mezi svátky, přinesou nesmyslně složitou stavebnici, s níž si Míša nehraje, a koupenou vánočku. „Proč si ta holka nehraje s naší stavebnicí?“ žasne máma. „Copak je tak těžké pokládat kostičku na kostičku? Co si s ní počneš, až půjde do školy? Skoro to vypadá, že bude natvrdlá.“

Chce se mi popadnout pánev se smažící se rybou a prohodit ji oknem. Vánoce s mými rodiči jsou ještě horší než bez nich. Ale jak to vysvětlit jejich vlastní vnučce? Někdy je kupodivu nejrozumnější říci pravdu: „Nejlíp je nám spolu, Míšo. Věř mi.“ A tehdy, když jí bylo šest, jsme se šly krátce před svátky projít.

Měla jsem hotovo, naklizeno, cukroví naaranžované na tácku z broušeného skla, stromeček ozdobený a rozsvícený. Z oblohy se sypaly vločky, mrzlo, až praštělo. Zamávaly jsme na sousedku Sýkorovou, starší paní, která bydlí na konci ulice.

Hezká babička

„Máte štěstí, mladá paní, že máte tak krásnou holčičku,“ zavolala na mě a přišourala se blíž k plotu. Míša se na ni usmívala. „Škoda že vás neslyší moji rodiče,“ vzdychla jsem, „přijdou se na ni podívat sotva párkrát do roka.“ Stará paní se podivila. „Tak to vám musí být, děvčátka, smutno.“

„Ty jsi ale hezká babička,“ ozvala se Míša, odjakživa měla obdivuhodnou vyřídilku. „A nemohli bysme si teda vzít pod stromeček tuhle babičku?

Aby tam nebyl jenom zajíc a méďa?“ Polilo mě horko a paní Sýkorové jsem zajíkavě vysvětlovala, že Míša vždycky plácne, co ji napadne. „Nechte ji,“ řekla stařenka. „Je milá.“

To dcerku povzbudilo a svěřila stařence, že by si moc přála babičku. „Vidíš, a já bych si zase moc přála vnučku,“ smála se stará dáma. „Takhle je to prostě na světě zařízeno. Některá přání se nesplní.“ Míša jí obratem oznámila, že si ji vezmeme pod stromeček. Musela jsem ji od zahrádky stařenky Sýkorové odtáhnout.

Nadešel Štědrý večer. Rozsvítila jsem světýlka na stromečku, slavnostně prostřela stůl, ve svícnu zapálila svíčky a dala se do smažení kapra. Když jsem pak Míšu volala k večeři, všimla jsem si ke svému úžasu, že je prostřeno pro tři.

A to už Míša strkala do dveří paní Sýkorovou, topící se v rozpacích. „Tak máme babičku, mami,“ vesele mi hlásila.

Dárek pro tebe

Paní se omlouvala. A mě jako by někdo pohladil po duši. Po tolika letech konečně někdo další u stromečku! Potají jsem u večeře sledovala obě dvě, jak šťastně pokukují jedna po druhé i po zářícím vánočním stromku, a cítila jsem radost. Pak si babička i Míša sedly k jedličce.

Moje holčička podala stařence nejmilovanějšího plyšáka, zajíce Frantu, a povídá: „To je dárek pro tebe, babi.“ Babička se rozplakala a holčičku objala. „Pro mě je ten největší dárek,“ slzela, „že tady teď můžu být s vámi.

Kdybys věděla, jak moc jsem si přála vnučku!“ Míša odpověděla: „No a teď ji máš, babičko.“

Monika (56), Brno

Související články
3 minuty čtení
Rodiče mě vychovávali přísně. Nesměla jsem nic a nikam, zakázali mi i školní výlet, prý kdovíco se tam může stát. Tak jsem se vzbouřila. Stále si myslím, že to rodiče s přísností přeháněli. Zařekla jsem se, že taková nebudu, že je to příliš, a snažila jsem se u své dcery o jiný přístup, kamarádský, tolerantnější. Domov není vojna. Ale moji rodiče mi z něj vojnu udělali, divím se, že mě ráno tru
4 minuty čtení
Dlouhá léta byla součástí naší rodiny. Trávila s námi víkendy a děti jí říkaly teto. Nenapadlo by mě, že nás celou dobu jen chladnokrevně využívá. Jitku jsem poznala ve škole a bylo z toho hned nerozlučné přátelství. Jenže po studiích se naše cesty rozešly. Odstěhovala jsem se za manželem na druhý konec republiky, zatímco Jitka zůstala v rodném městě. Ze začátku jsme si často psaly, ale postupn
2 minuty čtení
Po letech se vrátil do našeho města můj bratranec a vypadal příšerně. Žena mu utekla do ciziny a on zůstal sám! Bratránek, se kterým jsem si v dětství užila spoustu zábavy, se na dlouhé roky ztratil z mého života. Teď byl zpět a mně se nad ním srdce svíralo. Podle jeho vyprávění to neměl v poslední době v životě vůbec lehké, navíc byl tak sám. Byla bych necita, kdybych mu nepomohla, brala js
3 minuty čtení
Pamatuji si ten den docela přesně. Chtěla jsem kamarádce pomoct. Pak jsem začala mít kvůli ní problémy. Bylo to v práci, obyčejné dopoledne, kdy se nic zvláštního neděje. Káva z automatu, hluk tiskárny, někdo si stěžoval na poradu. A pak přišla ona. Lenka. Byla to moje kolegyně z účtárny, tichá, nenápadná, vždycky pečlivá. Ten den ale vypadala jinak. Vlastně poprvé jsem ji viděla opravdu unaven
3 minuty čtení
Když se moje kamarádka vdávala, byla jsem jí na svatbě za svědka. Bylo pro mě těžké si připustit, jak moc je mi ženich sympatický. Celý život jsem hledala lásku, ale marně. Vdala jsem se za agresivního opilce, který neměl se svými blízkými ani za nehet soucitu. Když se vracel k ránu z hospody, míval špatnou náladu, řval, hulákal, proklínal všechny a všechno kolem sebe, hlavně mě. Po nocích j
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dal si doutníkový magnát postavit hrad jako z pohádky?
epochalnisvet.cz
Dal si doutníkový magnát postavit hrad jako z pohádky?
Střední Evropu v roce 1241 zle poplení Mongolové. Později obávaní kočovníci sice odtáhnou, všichni ale počítají s jejich návratem. Václav I. proto začne jednat. Na další případné řádění barbarů z východu se chce pečlivě připravit! Český král Václav I. (1205–1253) přijme opatření, která mají posílit obranu jeho království. Zajistit hodlá především severní hranici. Na
Golf v horkém srdci Benátska
iluxus.cz
Golf v horkém srdci Benátska
Každý, kdo miluje Itálii, zná ten pocit: konečně za sebou necháme Brennerský průsmyk, projedeme Alpy, a hory najednou vystřídá naprostá rovina, která sahá až k horizontu – a zde už začíná Benátsko a s
Sucho mění Zemi v poušť. Nejhorší bylo v roce 1540
epochaplus.cz
Sucho mění Zemi v poušť. Nejhorší bylo v roce 1540
Katastrofální vlny sucha představují pro lidskou civilizaci mnohem plíživější a ničivější hrozbu než náhlé povodně nebo ničivá zemětřesení. Když z oblohy po dlouhé měsíce nespadne ani kapka vody a slunce nemilosrdně spaluje úrodu, mění se kvetoucí krajina v prach a nastává boj o holé přežití. Historie lidstva je protkána obdobími, kdy fatální nedostatek vláhy rozvrací
Jemný, voňavý dotek vaši pleť potěší
nejsemsama.cz
Jemný, voňavý dotek vaši pleť potěší
Drobný kvítek toho umí víc, než by se na první pohled zdálo. Heřmánek se už dávno stal jedničkou přírodní kosmetiky. Heřmánek kvete od května až do konce léta, je tedy ideální čas si ho za slunného dne nasbírat a usušit do zásoby. Sušte ho na sítech na temném, vzdušném a teplém místě, nejlépe v průvanu. Heřmánek je plný
Baťův dělník musel dbát i na osobní hygienu
historyplus.cz
Baťův dělník musel dbát i na osobní hygienu
V rychlosti posnídá černý chléb s meltou a už pádí do práce. Směna mu začíná přesně v sedm hodin a pan šéf nedochvilnost nestrpí… Vysoké nároky Petr je vyučený švec, a tak to s přijetím do firmy Baťa měl trochu jednodušší než ostatní uchazeči o práci. I on ale musel projít náročným výběrovým řízením. Ještě
Na romantiku čeká Arichteva marně. Přestala muže bavit?
nasehvezdy.cz
Na romantiku čeká Arichteva marně. Přestala muže bavit?
Tohle si herečka nezasloužila. Jak se kráska ze seriálů O mě se neboj či Policie Modrava Veronika Arichteva (40) svěřila, moc ráda by se svým manželem, režisérem Biserem Arichtevem (49), opět zažila c
Grilované žampiony s bylinkami a česnekem
tisicereceptu.cz
Grilované žampiony s bylinkami a česnekem
Suroviny 10 středně velkých žampionů 1 olivový olej 3 až 4 stroužky česneku sůl a pepř sušený tymián, drcený kmín Postup Žampiony nejprve důkladně omyjeme, očistíme a zbavíme nožiček. Dál
Gepardi v Zoo Praha: V přírodě už jsou jich jen tisíce, v Troji se narodila paterčata
21stoleti.cz
Gepardi v Zoo Praha: V přírodě už jsou jich jen tisíce, v Troji se narodila paterčata
Gepard štíhlý je bezesporu ikonickou kočkovitou šelmou. Charakteristické jsou pro něj černé „slzy“ pod očima. Lidé jej znají především díky obdivuhodné rychlosti, kterou při pronásledování kořisti dok
Nikdy není pozdě se učit nové věci
skutecnepribehy.cz
Nikdy není pozdě se učit nové věci
Měla jsem dva obrovské mindráky, které jsem cítila už od dětství. Neuměla jsem jezdit na kole a plavat. Každé dítě v naší vsi umělo plavat, protože celé prázdniny jsme trávili u místního rybníka nebo na koupališti. Nejspíš proto jsme nechodili ve škole na plavání. Také jsme jako holky neměly ve škole vaření. Holky ze vsi umějí přece
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
epochanacestach.cz
Exkurze do dějin na zámku Benátky nad Jizerou
Dominantou města je barokní zámek Benátky nad Jizerou, v jehož zdech se psaly dějiny a pobývali skuteční velikáni. Fenomenální dánský astronom Tycho Brahe tu prováděl svá slavná astronomická měření a za zavřenými dveřmi laboratoří hledal elixíry pro lidstvo. Došlo zde i k osudové spolupráci s jeho přítelem, slavným Janem Keplerem. Tímto historickým setkáním je inspirována
Strážci Eilean Mòr: Kam zmizeli tři muži z opuštěného majáku?
enigmaplus.cz
Strážci Eilean Mòr: Kam zmizeli tři muži z opuštěného majáku?
Na osamělém ostrově u skotského pobřeží stál maják, jehož světlo mělo námořníkům ukazovat bezpečnou cestu. V prosinci 1900 však náhle zhaslo. Když k ostrovu dorazila zásobovací loď, nenašla po třech s
Precizní geometrie organického klidu
rezidenceonline.cz
Precizní geometrie organického klidu
Spojením přesných linií a textury dřeva se zrodil elegantní interiér, doslova dýchající pohodou, klidem a komfortem. Apartmá v srdci luxusního rezidenčního komplexu dává s lehkostí splynout dokonalé architektuře s jemným emocionálním laděním. Interiér tohoto projektu představuje výjimečný příklad souznění stylu, designu a komfortu, přičemž do samotného řešení prostoru se promítají dobře čitelný architektonický koncept a