Domů     Přítel žije dvojím životem
Přítel žije dvojím životem
4 minuty čtení

Doma lenoch k pohledání, ale u svých dětí pracant a dříč. Můj přítel se podobá chameleonovi. Nevím, co si myslet, či zda se s ním rozejít!

Po rozvodu jsem byla dlouho sama. Ne že bych si nikoho nehledala, spíš naopak. Hledala jsem asi až moc. Prostě příliš jsem tlačila na pilu! Moje kamarádka už to asi se mnou nemohla vydržet. Váhavě mi sdělila, že se chovám jako blázen. Maniak!

„Evo, nerada ti to říkám, ale měla by ses krotit. Vždyť se tě za chvíli začnou chlapi bát! Koukáš po každém, jako bys ho chtěla sníst!“ Měla pravdu, musela jsem to uznat. Na chvíli se mě zmocnil vztek, ale potom jsem jí byla vděčná.

Byla to od ní odvaha, říct mi něco takového do očí! Od té doby jsem si dávala pozor.

Oslovil mě při krmení

Na žádného mužského jsem se pro jistotu ani nepodívala. Možná právě to zafungovalo. Našla jsem si přítele, nebo spíš on si našel mě. Oslovil mě v parku, když jsem krmila ptáčky. Bylo to moje velké hobby.

Koupila jsem si dokonce i atlas ptáků a naučila se je všechny bezpečně rozeznat. Třeba takový rehek.

Přiletěl, díval se na mě a dělal dřepy. Vážně. On dřepoval, jako by tančil nějaký moderní tanec! Nebo můj oblíbený havran. Jednou dokonce přinesl v zobáku ořech a hodil ho přede mě. Po chvíli mi došlo, že ho asi chce rozlousknout.

Šlápla jsem opatrně na skořápku, on ho sebral a odletěl. Div mi nepoděkoval!

Neptala jsem se

No, v seznámení s někým solidním jsem už ani nedoufala, ale stalo se. Měla jsem z ničeho nic přítele. Nebyl to žádný zázrak ani filmová hvězda, ale co bych také mohla čekat? Považovala jsem ho za slušného člověka, dokonce jsem ho i obdivovala. Býval ředitelem školy a měl takové docela sofistikované vystupování.

Skoro jsem se styděla chodit doma v zástěře! Navíc, nebyl nepohledný. Středního vzrůstu, plnoštíhlý, ale žádný tlusťoch. Nastěhoval se ke mně celkem brzo, prý proč platit dva nájmy. Souhlasila jsem, aniž bych si ho pořádně prolustrovala.

Ani kamarádky, která ho znala, jsem se na něho nezeptala. Trochu jsem se bála, co upřímného by mi opět řekla. Vlastně, když to všechno hodnotím zpětně, skoro nic jsem o svém Mirkovi nevěděla. Jen to, že má dva dospělé syny a je rozvedený.

Syny mi nepředstavil

Moc o sobě ani o svojí rodině nemluvil. Natož aby mě se svými potomky seznámil. Tak jsem ho s těmi svými třemi kluky také neseznámila. Pořád jsem to nějak oddalovala. Bylo mi trochu trapné se jim přiznat, že mám přítele. Milence!

Hned jak se nastěhoval, zabral gauč v obýváku a z něho se téměř nehnul. Prý musí odpočívat! Zprvu mi to nevadilo, ale později, když jsem byla svědkem jeho vytrvalého povalování, mi začalo být jeho chování protivné. Možná spíš skoro odporné! Ráno se nasnídal a přesunul se na ten gauč.

Vedle sebe zásobu brambůrků nebo nějaké bonbóny. Ty byly nejhorší, protože při jejich konzumování hrozně mlaskal. Na to, jak byl opatrný na vyjadřování a potrpěl si na upravené oblečení, tenhle jeho zvyk byl víc než podivný.

U synů dřel, u mě se válel

„Míro, pojď se projít! Míro, půjdeme do kina. Míro, skočíš mi na nákup?“ ptala jsem se, lákala a rozkazovala. Nebylo mi to nic platné. Později, když už to se mnou nebylo asi k vydržení, přece jenom vstal a vypadl z domu.

Všimla jsem si, že tak činí pravidelně dvakrát týdně. Ve čtvrtek a v sobotu.

Bylo mi to divné. Že by měl nějakou milenku? Nebo že by nebyl vůbec rozvedený? Rozhodla jsem se ho sledovat. K mému údivu chodil navštěvovat syny. Ve čtvrtek jednoho, v sobotu toho druhého. Na tom by nic nebylo, kdybych na vlastní oči neviděla, co u nich dělá.

Pracoval! A jak! Vozil kolečka s maltou, stavěl plot, ryl zahradu. Dřel jako mezek!

Nevím, zda si zvyknout

Nebylo divu, že zbytek týdne ležel jako mátoha na gauči! Rozčílilo mě to. Pro mě je dobré lenošení a pro synáčky dřina? Zvažuji, že se s Mírou rozejdu. K čemu mi je mužský, který pro mě nic neudělá, nic mi nekoupí, nikam se mnou nejde…

Který je falešný?! Dokonce synáčkům dává i peníze. Já prý nic nepotřebuji, mám vlastní příjem. Tak nevím. Samotné mi je smutno, ale takový chlap mi k ničemu není! Už ho snad ani nemiluji.

Eva P. (55), Karlovy Vary

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nemám ráda kolotoče a houpačky, a tak jsem namísto toho, abych navštívila pouť, doma vařila. Ale můj muž se začal chovat podivně. Když přijeli kolotočáři, byl to pro obyvatele našeho městečka impulz, aby zamkli dcery na deset západů. Můj muž Ivan znervózněl, když se na náměstíčku rozezněly z reproduktorů odrhovačky a rozblikala světýlka, viditelná z dálky. Vědělo se, že kolotočáři jsou na že
2 minuty čtení
Když se přestěhujete na nové místo, naučte se lidi dobře znát. Zejména na vsi. Jinak se i dobře míněný skutek může ošklivě obrátit proti vám. Na vesnici jsme se přistěhovali po tom, co se narodil náš syn Jiřík. Podědili jsme domek po prarodičích. Muselo se do něj hodně investovat, ale my jsme se práce nebáli. Těšila jsem se, jak budu pěstovat na zahrádce zeleninu a ovoce, chovat králíky a slepi
4 minuty čtení
Letos jsme se rozhodly se švagrovou vzít dovolenou do svých rukou a naplánovaly jsme pořádné dobrodružství pro nás čtyři. Nechtělo se nám trávit dovolenou jako každý rok. „Budeme zase jen na chalupě pít víno a říkat si, že příští rok někam vyrazíme,“ smála se Eva, moje švagrová a kamarádka v jednom. Vše jsme odkládali Dvacet let se známe, dvacet let se s našimi muži, mým Pavlem a jejím Ol
3 minuty čtení
Žiji v malém městě, kde se všichni známe jako rodina. Nebo jsem si to myslela, dokud mě moje sousedka Věra nepodrazila. S Věrou jsme byly sousedky přes dvacet let. Ona byla o pár let mladší, vždy usměvavá, pořád něco zařizovala, ať už šlo o květiny na zahrádku, nebo organizaci sousedských oslav. Když mi před třemi lety zemřel manžel, Věra mi hodně pomohla. Nosila mi polévky, povídaly jsme si
4 minuty čtení
Bylo mi už dost přes padesát, když jsem poznala, co znamená opravdový podraz. Člověk se holt celý život učí… Ale otřepala jsem se z toho. S mojí známou, Libuší, jsme se znaly ještě z dob, kdy naše děti chodily do školky. Můj malý sen Scházely jsme se při kafíčku, zatímco naše děti si hrály na písku. Povídaly jsme si o našich životech a sdílely radosti i starosti s našimi prcky. Libuše byl
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sanatorium Waverly Hills: Straší zde duch oběšené vrchní sestry?
enigmaplus.cz
Sanatorium Waverly Hills: Straší zde duch oběšené vrchní sestry?
Zarostlou příjezdovou cestou se prohání tichý, ševelivý vítr. Obloha je zatažená a hrozí, že se z ní co nevidět spustí déšť. Na bývalé americké sanatorium Waverly Hills padá tma. Při pohledu do jednoh
5 diktátorů u stolu: Osobní kuchaři krotili jejich nálady sladkostmi
historyplus.cz
5 diktátorů u stolu: Osobní kuchaři krotili jejich nálady sladkostmi
„Ten kluk se zase přecpal,“ povzdechne si kuchař ugandského diktátora Amina, když si všimne, jak se vládcův syn drží za břicho. Duchapřítomně vezme chlapce do nemocnice, kde mu uleví od plynatosti. Rozzuřený otec zatím pobíhá po kuchyni s revolverem. Užili si s nimi své. Vařit pro náladová, nevyzpytatelná monstra znamenalo občas balancovat na hraně mezi životem a
Větrák: Od kdy dokážeme zkrotit horko?
epochaplus.cz
Větrák: Od kdy dokážeme zkrotit horko?
Letní vedra nás dokážou pořádně potrápit. Slunce pálí, vzduch se nehýbe a člověk hledá způsob, jak si ulevit. Už v dávných dobách si s tímto problémem dokázali poradit. Někde sáhli po palmových listech, jinde postavili speciální věže. A víte, kdy a kde se poprvé objevily promyšlené větrací systémy? Touha po ochlazení provází lidstvo od nepaměti.
La Dolce Vita v podání Aquazzury
epochalnisvet.cz
La Dolce Vita v podání Aquazzury
Ikonické módní značky stále častěji překračují hranice přehlídkových mol, vstupují do světa pohostinství a otevírají tak nové způsoby, jak oslovit své publikum skrze atmosféru, design a zážitky. Ve stejném duchu se nyní vydává i značka Aquazzura, jejíž dokonalou obuv nosí milovnice stylu po celém světě. Luxusní italská značka obuvi Aquazzura a ikonický římský hotel Rocco
Vztah v troskách? Munzarová řeší krizi doma i v práci
nasehvezdy.cz
Vztah v troskách? Munzarová řeší krizi doma i v práci
Osudová láska nevydržela? Kde je konec jejich dojímání nad vzpomínkami, jak se dali dohromady? Před časem herečka Barbora Munzarová (53) ze seriálu Ordinace v růžové zahradě překvapila slovy, že je
Poctivý guláš s mrkví
tisicereceptu.cz
Poctivý guláš s mrkví
Při přípravě guláše se nemusíte bát občas zaimprovizovat. Co takhle guláš s mrkví? Suroviny na 8 porcí 2 lžíce slunečnicového oleje 1 kg libového hovězího masa 2 velké cibule 10 mrkví 2 lžíc
Caprese salát
nejsemsama.cz
Caprese salát
Italský salát caprese (čti: kapréze) v jejich národních barvách je lákavý už na pohled, velmi osvěžující a navíc hotový raz dva. Potřebujete: ✿ 2 velká rajčata ✿ 1 balení mozzarelly ✿ špetku soli ✿ špetku pepře ✿ 1 lžičku panenského olivového oleje ✿ 1 lžičku sušené bazalky ✿ lístky čerstvé bazalky ✿ 1 lžíci balzamikového octa 1. Rajčata omyjte, osušte a nakrájejte je
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Rozmazlila jsem vnuka, mohu za jeho zlozvyky
skutecnepribehy.cz
Rozmazlila jsem vnuka, mohu za jeho zlozvyky
Své dcery jsem milovala, ale prvního vnuka Jindříška mám snad ještě radši. Není nic, co bych mu nesplnila. Vím, že to není výchovné! Asi to je všechno tím, že jsem měla dvě holky, a žádného syna. Jindříšek byl můj první vnuk, a já ho vnímala jako by byl můj vytoužený synáček, kterého jsem se nikdy nedočkala. Už
Revoluce v čištění: Sklo, které se samo zbaví prachu za pár sekund
21stoleti.cz
Revoluce v čištění: Sklo, které se samo zbaví prachu za pár sekund
Sklo je hojně využívaný materiál, nejen v oknech domů, ale například i v solárních panelech, sklenících či automobilech. Problém však představují nánosy prachu. Jejich smývání z oken ve velkých výškác
Prastarý hrad Přimda: Sídlo banditů i děsivého černého rytíře
epochanacestach.cz
Prastarý hrad Přimda: Sídlo banditů i děsivého černého rytíře
Proslul jako sídlo nebezpečných lapků a také kvůli pokladům, které na něm měli ukrýt. Cestu k nim ale stráží obávaný černý rytíř a také přízrak bílé paní. Legend o hradě Přimda je celá řada, může ale na nich být i zrnko pravdy? Když se český kníže Vladislav I. dozvěděl od jednoho z dvořanů, že jakýsi Němec si
Cheval Blanc míří do Dubaje: ostrov, který vám vyrazí dech
iluxus.cz
Cheval Blanc míří do Dubaje: ostrov, který vám vyrazí dech
Tak to konečně přišlo. Cheval Blanc – jeden z nejluxusnějších hotelových řetězců pod křídly LVMH – se chystá poprvé vkročit do Spojených arabských emirátů. A ne, nebude to žádný obyčejný hotel u rušné