Nebyla jsem špatná máma, moje jediné dítě pro mě bylo vždy na prvním místě. Nevděk jsem si nezasloužila. Nezavolá mi ani na Štědrý den.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve stáří sama. Mám sice jen jediného syna, ale měli jsme spolu krásný vztah. Vdávala jsem se na svou dobu pozdě, ve třiceti. Nikdy jsem ani nezapochybovala, že Rudolf je ten pravý. Byli jsme šťastní.
Nic nám nechybělo, ani ten chytrý a úžasný syn Vilém, který nám dělal radost a my na něho byli pyšní. Nikdy s ním nebyl problém. Když dokončil vysokou, říkali jsme si, že si najde skvělou partnerku a se těšili na vnoučátka…
Potvora!
Vilém nastoupil jako lékař do nemocnice a přivedl do jiného stavu jednu sestřičku. Nastěhovali se k nám, do našeho velkého bytu na Vinohradech. Vnoučka si manžel moc neužil. Zemřel, když byly malému tři roky.
Po jeho smrti jsem dala mladým peníze, aby si pořídili domek na okraji Prahy. Petra začala chodit do práce a já se starala o malého. Jenže před třemi lety začalo odcházet zdravíčko i mně. Hlídání malého divocha nebylo v mých silách. A chování mladých se začalo měnit.
Nejdřív se mi jen vyhýbali, pak na mě začali být nepříjemní. I malý kluk to od nich pochytil. Když jsem jim volala na Vánoce, na jeho narozeniny, na svátek a chtěla ho k telefonu, buď se mnou nechtěl mluvit nebo mi odsekával. Petra mi začala dělat různé naschvály.
Kámošky si pomohou
Když jsem jim přivezla dárky, vzala si je u branky a vnukovi je vůbec nedala. Odnesla je na charitu. Když jsem se obrátila na syna, řekl mi, že blbosti dávat synovi nebudou. Loni o Vánocích mi ani nezavolali. Byla jsem sama.
V létě jsem náhodou potkala v poliklinice spolužačku a já se jí svěřila se svým smutkem.
„Milá Julinko, já dopadla podobně. Bydlím v domě s mladými! Pořád se hádáme, a dokonce mi i vodu vypínají“ Hned druhý den jsem ji zavedla k sobě a nabídla jí pokoj pro hosty. Byt je dost velký pro nás obě. Konečně nebudu už sama, a to nejen na Vánoce.
Jana (76), Praha