Než babička zemřela, ukázala mi tajné místo. Po jejím odchodu jsem tam zavítala, abych mohla v klidu vzpomínat na společná léta.
Vyrůstala jsem v rodině, kde jsme mezi sebou neměli dobré vztahy. Matka nešla pro ránu daleko. Otec se jí bál, a tak se snažil být doma co nejméně. Když mi bylo pět, nastěhovala se k nám babička z máminy strany.
Od chvíle, co s námi žila, jsem se cítila bezpečněji. Navíc jsem měla pocit, že mě má někdo konečně rád.
Byla mým ochráncem
Babička Jiřinka moc dobře věděla, že je na mě matka zlá, a tak mě schovala pod svá křídla. Často jsem sedávala u ní v pokoji, kde jsme si dlouhé hodiny povídaly. Místnůstka byla provoněná levandulí, kterou babička tolik milovala.
Měla všude pověšené pytlíčky právě s touto sušenou bylinou. V jejím pokoji díky tomu vládla éterická atmosféra.
Hltala jsem její příběhy
Jako malá jsem babičce sedávala na klíně a ona mi vyprávěla příběhy o nadpřirozených bytostech. Vždycky šlo o víly či trpaslíky. Dychtivě jsem ji poslouchala a příběhy si v hlavě představovala. Nejvíce mě zajímalo, kde babička bere tu levanduli.
Prozradila mi tajemství. Existovalo místo, kde rostla jenom levandule. Moc jsem si přála vidět to místo na vlastní oči.
Místo jako z pohádky
Jednou večer jsme nasedly do autobusu a jely na ono místo. Cesta trvala asi hodinu. Když jsme vystoupily, další hodinu jsme šly pěšky přes les a louku. Zdálo se to být nekonečné. Pak jsme dorazily na ono místo.
Babička se zastavila a řekla: ,,Jsi připravená na tu krásu? O tomhle místě nikdy nikomu neříkej. Málokdo ho zná.“ Jakmile odkryla křoví, uviděla jsem fialový palouček plný levandule. Bylo to jako z pohádky!
V tu chvíli jsem si vzpomněla na příběhy, které mi babička vypráví. Na tom místě už chyběla jen luční víla.
Utrhla jsem si jednu levanduli. Mlčky jsme stály a nasávaly energii, která tam panovala. Měla jsem pocit, že jsem se na pár okamžiků ocitla mimo realitu. Po návratu domů jsem byla nabitá energií.
Byla pro mě vším
Mezi námi s babičkou vzniklo během krátké doby silné pouto. Brala jsem ji jako svou matku, vzor a člověka, kterého miluji. Matka se s tím po čase smířila a myslím, že byla nakonec i ráda, že se o mě nemusí starat. Babička mě připravila na život místo ní.
Pozdrav z nebe
Žila s námi až do své smrti. Ta přišla velmi náhle. Ve spánku jí přestalo tlouct srdíčko. Nikdy na ten den, kdy jsem ji našla doma mrtvou, nezapomenu. Nechtěla jsem si připustit, že je babička nadobro pryč. Představa, že mám žít bez ní, mě ničila. Můj život byl najednou zcela nicotný.
Rozhodla jsem se, že pojedu na místo, které mi babička ukázala. Usedla jsem mezi levandule a vzpomínala na ni. Vtom ke mně přilétl motýl. Usedl mi na pravé rameno a třepetal křidýlky. Najednou jich bylo kolem mě snad tisíc.
Zadívala jsem se na ně a oni se seřadili do tvaru srdce. Věřím, že mi je seslala babička.
Petra L. (47), Tachov