Na škole mi slíbil, že mě bude vždycky milovat. Když jsem byla v zoufalé situaci, vzpomněla jsem si na něj a vyhledala ho.
Celý příběh začal už ve čtvrté třídě základní školy. Tehdy jsem milovala kluka z vedlejší třídy. Jmenoval se Roman. On byl, jak se říká, „kápo“ tehdejší dětské party. Rváč, kterého se všichni kluci báli.
Jedni se mu raději vyhýbali obloukem a ti druzí k němu vzhlíželi a dělali všechno, co jim řekl. Naproti tomu já jsem byla jen průměrná holka, taková nezajímavá, šedá myška.
Neodbytný ctitel
Tehdy mě ještě žádní kluci neuháněli. Tedy až na jednoho. Jmenoval se Ondra a měl mě vážně rád. Dával to najevo tak, že když jsem šla na oběd nebo do města, chodil nesměle deset metrů za mnou.
Pak mi jednou o angličtině vhodil do tašky krabičku, ve které byl řetízek se srdíčkem. Rodiče mě donutili mu ho vrátit. Vnutila jsem ho tedy Ondrovi zpátky, ale doma jsem ho našla v tašce znovu.
Vyznal mi lásku
Když jsme vycházeli z deváté třídy, do památníku mi Ondra nakreslil srdíčko a napsal, že mě bude navždy milovat. Že by si přál, abych byla jeho ženou. Tehdy mi to přišlo k smíchu. Celou základku mě totiž zajímal jen darebák Roman.
Po škole si mě konečně všiml a začali jsme spolu chodit. Jenže to, co mě na něm na základce přitahovalo, mě s postupem času ničilo.
Bez jeho dovolení jsem nic nesměla
Roman chtěl mít totiž i ve vztahu ve všem navrch. Přikazoval mi, jak se mám chovat, co mám dělat, jak se mám oblékat a s kým se můžu stýkat. Vždycky mi říkal, že to se mnou myslí dobře. A já mu věřila, protože jsem do něj byla slepě zamilovaná.
Po čase jsme se vzali. Ale pak nastalo peklo.
Roman mi zakazoval kontakt s přáteli, kontroloval mi telefon a z bytu jsem mohla vycházet jen po domluvě. Trvalo to rok a já se naprosto změnila. Ztratila jsem přátele, zájmy a moji rodiče o mě začali mít strach.
Vyhledala jsem ho
Jednou večer, když byl Roman s kamarády v hospodě, jsem vzpomínala na základku.
Vyčítala jsem si, proč se mi tolik líbil Roman a Ondrovi, který mě měl opravdu rád a byl na mě hodný, jsem dala košem.
Přemýšlela jsem, co asi dělá, a pak mě napadlo podívat se na Facebook. Jeho profil jsem našla hned. Vyrostl z něj hezký, úspěšný muž a já cítila, že mu musím napsat. Odepsal ještě ten večer.
Nejlepší chlap
Celý následující týden jsme si potají dopisovali a mně bylo jasné, že mi tehdy do památníku napsal pravdu. Stále mě miloval. Trvalo to pár týdnů a podala jsem žádost o rozvod. Od Romana jsem odešla a udělala jsem jedině dobře. Našla jsem totiž toho pravého a nejúžasnějšího muže na světě – mého Ondru.
Hanka J. (47), východní Čechy