Milovala jsem lesní stezky, útěky před deštěm do polorozpadlých chatek vonících dřevem, večery u praskajícího dřeva táboráku i usínání ve spacáku pod borovicemi.
Tramping je toulání. Je svobodný jako voda v řece Svratce. Takoví jsme byli. Dnes to nechápu, odnesla bych to zápalem plic a bolestí páteře, ale spávala jsem v lese ba i na podzim, kdy teploty klesaly málem k nule a vlhké jehličí, spadané listí a mech studily. „Ty jsi fakticky správná holka, Ivano,“ říkal mi s uznáním Honza.
„Nenávidím fňukny a fifleny! Třeba moje ségra. Ta husa se, než vyjde z baráku, hodinu a půl maluje. To my zatím projdem celej les – a ona se fintí v koupelně. Panebože, taková ztráta času! Pak se jde kroutit na diskotéku.
To ty, Ivano, ty jsi jinačí liga.“ Tak to říkal. Jinačí liga. Byla jsem na sebe právem pyšná. Byla jsem správná holka. Správná trampka.
Tou peřejí
Milovala jsem lesní stezky, schovávání se před deštěm v polorozpadlých boudách vonících dřevem, večery u táboráku i usínání ve spacím pytli pod borovicemi.
Uspořádali jsme si s Honzou trampskou veselku, ženich s liščím ocasem za kloboukem, nevěsta s věnečkem pampelišek, hostina u kamarádů v roubence, s táborákem a popěvky:
Poplujem spolu tam dolů tou peřejí, snad tvé srdéčko té dálky nebojí… Život nás trampingu vzdálil. Narodily se děti, přibyly starosti. S kojencem sotva přespíte na pasece poblíž zpívající bystřiny. Za to, že jste tramp tělem i duší, vám nikdo nedá ani korunu. Batolata neuživíte lesními jahodami a kyselými pláňaty.
Už nikdy
Asi nás to semlelo. Byla jsem přesvědčena, že nebude tak zle, že se z toho dostaneme, že ta správná holka, správná trampka, najde řešení.
Když bylo dceři pět a synovi dva roky, uprosila jsem mámu, aby si je na pár dní vzala, že si s Honzou uděláme volno – po našem. Vyprala jsem prastaré maskáče, došla do sklepa pro batohy a těšila se, že bude manžel skákat radostí.
Nejelo se. Lidi viděli Honzu s jinou. S nějakou namalovanou nánou v minisukni a střevících na podpatcích. Ta by těžko spala v kapradí, rozmazala by si make-up a ztratila náušnice. Zradil mě s fiflenou, přesně takovou, jaké se dřív posmíval.
Z jediného přespání v lese by měla smrt. Jenže můj Honza už takhle neuvažuje, stal se kýmsi jiným, komu nerozumím, a oženil se s tou zmalovanou nádherou. Už netrampuji a nikdy nebudu, ač mi to bolestně chybí, stejně jako můj muž.
Ivana (59), jižní Morava
