Cestu z diskotéky jsem si zkrátila přes park, kde jsem potkala neznámou ženu. Řekla mi tehdy něco, co se o pár let později začalo plnit.
Toho večera jsem šla domů sama, diskotéka byla v plném proudu, ale já měla od rodičů přísnou večerku. Abych byla doma včas, rozhodla jsem se vydat zkratkou přes park. Zhruba v polovině cesty jsem si všimla, že na jedné z laviček sedí starší žena.
Celá zahalená. Z tváře jí byly vidět jen oči. Pozdravila jsem ji a chtěla jít dál, ona na mne ale promluvila. „Čekám tu na tebe,“ řekla tiše. „My se známe?“ překvapilo mě.
Vyděsila mě
Žena se na mě zadívala uhrančivým pohledem. „Dej mi ruku, řeknu ti, co tě čeká,“ pronesla místo odpovědi a já, poháněna zvědavým mládím, jí ukázala dlaň. Ledovým prstem jezdila po čáře života.
„Budeš mít smůlu na muže. Čekají tě tři zkoušky, než najdeš toho pravého,“ pronesla vážným hlasem. Dostala jsem strach. Vytrhla jsem jí ruku a rozběhla se pryč. Když jsem se za pár okamžiků ohlédla, už na lavičce nebyla.
Tři zkoušky
Postupem času jsem opravdu narážela na podivné muže. Jeden si mě vyhlédl v parku, když jsem si zase krátila cestu, a pokusil se mě znásilnit. Naštěstí mě zachránili náhodní kolemjdoucí. Pak přišel Jirka.
Krátce poté, co jsme spolu začali žít, se změnil v nesnesitelného žárlivce. Rozchod byl nevyhnutelný. Tehdy jsem si vzpomněla na tu ženu, která mi řekla, že ty zkoušky budou tři. Mám před sebou poslední, než najdu štěstí.
Potkala jsem Viktora a uvěřila, že štěstí se na mě usmálo dříve. Ale po třech letech má láska zemřela při autonehodě. Až pak mě vzal osud konečně na milost. Potkala jsem Bohouše. Byl taky vdovec a zlatý člověk. Děti sice nemáme žádné, ale i tak jsem s ním už dvacet let šťastná.
Iva (57), Liberec