Dobrých přátelství je málo. Měla jsem raději držet jazyk za zuby a neplést se do věcí, které se mě netýkají. Komu jsem tím pomohla?

Naše mámy byly sousedky a čekaly nás ve stejnou dobu. S Lenkou nás rozdělila až střední škola. Já šla na gympl, Lenka toužila být zdravotní sestrou. Naše přátelství ale trvalo.

Dokonce mě Lenka požádala, zda bych jí nešla za svědka, když ji její přítel Lukáš požádal o ruku.

Mně se ale svatba tehdy zdála moc uspěchaná, tomu jejich vztahu jsem nedávala moc šancí. „To je skvělá zpráva! Ale neznáte se moc krátkou dobu?“ řekla jsem. „Vždyť jsme spolu od rána do večera v práci,“ nedala se Lenka. Lukáš byl o osmnáct let starší a rozvedený lékař.

Lékař sukničkář?

Tak jsem jim to odsvědčila. Krátce po svatbě Lenka otěhotněla. Než jsem dostudovala, měla dva kluky. A tehdy přišel ten problém. Prořezávala jsem rodičům na zahradě stromek a uklouzla mi noha. Náhodou měl v nemocnici službu zrovna Lukáš.

Když viděl mé zranění, řekl mi, že si mě ve špitále minimálně přes noc nechají. „Na pana doktora si dejte pozor,“ smála se má nemocniční spolubydlící, která netušila, že se známe. „Zkouší to na každou! Pracovala jsem tu, dobře ho znám!“

Musím jí to říct!

Rázem mi byla nesympatická, jak jen může rozhlašovat takové lži… Hned ráno pro mě přišla sestřička, že mě odveze na rentgen. Cestou si ale vzpomněla, že musí ještě rychle něco vyřídit.

„Omlouvám se, za dvě minuty jsem zpátky,“ řekla a „zaparkovala“ mě s vozíkem přímo před dveře Lukášovy kanceláře.

Nebylo dovřeno. Strčila jsem tam hlavu – a viděla, jak se Lukáš objímá s mladou blondýnou a slyšela, jak říká: „Zítra večer mám noční, přijď za mnou a probereme to!“ A pak ji políbil. Zůstala jsem jako opařená.

Musela jsem to Lence říct a využila jsem hned první příležitosti, když mě pustili z nemocnice a ona mě přišla navštívit.

Konec přátelství

„Tvůj muž tě podvádí!“ vpálila jsem jí sotva jsme se přivítaly. Nechápavě se na mě dívala. „Lukáš mě miluje a nikdy by mě nepodvedl!“ bránila se. „Já ho ale viděla,“ trvala jsem si na svém, ona to ale nechtěla slyšet.

„To jsem se tedy dočkala od nejlepší kamarádky!“ Práskla dveřmi a odešla. Volala jsem jí domů, že vím přesně v kolik a kde se s tou milenkou sejde. A taky jsem tam o berlích vyrazila.

Lukáš už tam na mě čekal – se svou manželkou i „milenkou“, která byla jeho dcera z prvního manželství.

Studovala lékařskou fakultu a potřebovala vysvětlil nějaké otázky na zkoušku. Styděla jsem se. Kvůli pomluvě a neověřené informaci jsem si zkazila celoživotní přátelství.

Barbora (56), Praha