První manžel, kterého jsem považovala za životní lásku, mě připravil o všechny iluze. Nebyla jsem schopna mužům věřit. Pak přišel muž, který to změnil.

Už na střední škole jsme spolu chodili. Velká láska! Nemohla jsem uvěřit, když mě opustil! Naše dcerka byla ještě malá, začala teprve chodit do školy. Jaké štěstí, že jsem měla skvělé rodiče, kteří měli pochopení a já v nich stoprocentní oporu!

Při jejich profesi to ani nebylo divu. Tatínek byl umělec a maminka psycholožka. A jak šel čas, našla jsem si přítele. Byl to hodný člověk, a protože byl navíc i zodpovědný, po několika měsících společného soužití mě požádal o ruku.

Jiná žena by s nadšením řekla ano, mně se ale v tu chvíli sevřelo hrdlo. Co když mi taky ublíží? Rána v duši byla moc velká na to, abych dokázala znovu v životě prožít zlomené srdce.

A tak jsem s pevným hlasem a pohledem do očí řekla muži, který mě miloval, že si jej nikdy nevezmu.

Osudná dovolená

Nesl to statečně. Když se má něco stát, zasáhne souhra náhod. Tehdy jsme společně vyjeli na dovolenou k moři. A tam se stalo něco, na co do smrti nezapomenu. Leželi jsme na pláži, a já najednou jako v hororu uviděla nad mořem zlověstný trychtýř. Plavčíci okamžitě vyskočili na nohy.

Hnali nás pryč

Všechny vyhnali bleskurychle z vody a směrovali nás k nejbližšímu hotelu. Z podřimujícího turistického letoviska se během tří vteřin stal akční film. Bylo neuvěřitelné, jak byli místní lidé sehraní.

Věděli naprosto přesně, jak se mají chovat a hlavně – jak se postarat o turisty, kteří v životě neviděli tornádo. Můj přítel se tehdy o všechno postaral, o mě, o mou dceru, o všechny záležitosti, které po děsivém zážitku následovaly. Byl to pro nás šok! A nejen to.

Uvěřila jsem mu

Uvědomila jsem si dodatečně, jak byl během celého dramatu akční, jak pomáhal nejen nám, ale dalším lidem, jak se nebál, zachraňoval, ačkoli na rozdíl od místních neměl žádné zkušenosti.

Na rozdíl od turistů, kteří zmateně pobíhali, hystericky křičeli, a někteří dokonce zapomněli ve strachu o svůj život na vlastní dítě, on byl hrdinou.

Na konci naší dovolené, která se proměnila v pořádný adrenalin, jsem se k příteli přitulila a řekla mu pod vlivem dojmu a událostí: „Já si tě vezmu!“ Je tomu už mnoho let, co jsme měli svatbu, a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.

Jana (53), Ostrava