Domů     Na rozbité štěstí jsem našla správného opraváře
Na rozbité štěstí jsem našla správného opraváře
7 minut čtení

Manželství se sukničkářem mě pořádně vytrestalo. Zdálo se mi ale, že svůj život bez něj nedokážu dostat do správných kolejí. Naštěstí se našel někdo, kdo mi v tom pomohl.

S Martinem jsme byli spolužáci na vysoké škole, kde jsem si ho všimla hned první den a od té doby z něj nespustila zrak. A nejen já. Byl to zkrátka hezký kluk, a tak po něm pokukovaly i studentky z vyšších ročníků.

Než se přehoupl první semestr, začal chodit se mnou. Pověst školního idolu si ale užíval dál, a dvakrát jsme se proto během studií rozešli. Pokaždé kvůli tomu, že se zapomněl s nějakou jinou slečnou. Přišel pak s omluvou a kytkou a já jsem mu nakonec odpustila.

Překvapení pro tatínka!

A tak jsme dostudovali a vzali se. Martin sekal latinu a já jsem byla přesvědčená, že ten sukničkář v něm už je nadobro pryč. Spletla jsem se. Byl stále stejný, jen já jsem už kolem sebe neměla všímavé spolužáky, kteří by mi jeho prohřešky hlásili. Žila jsem v blažené nevědomosti, vychovávala našeho synka Jiříka.

Každý večer čekala na milovaného manžela s úsměvem a teplou večeří. „Dnes se zdržím v práci, nečekej na mě,“ volal mi občas a mě ani nenapadlo, že to může být lež. Spíše jsem ho litovala, že má tolik práce.

„Překvapíme tatínka a doneseme mu večeři do práce,“ řekla jsem po jednom takovém telefonátu synkovi.

Jiřík, kterému tehdy bylo pět, nadšeně zatleskal. Ten večer jsem uvařila Martinovo nejoblíbenější jídlo – rajskou. A těšila se, jak mu tím spravím náladu během náročného dne.

Syn cupital pár kroků přede mnou, a když jsme procházeli okolo parku najednou radostně zvolal: „Tatínek!“ Ukazoval k lavičce na níž seděli, tedy spíše se vášnivě objímali, dva lidé.

Chtěla jsem se začít smát a vysvětlit synovi, že to přeci není jeho táta, když v tom mi došlo, že je. A v brunetce, která se k němu tak měla, jsem poznala prodavačku ze samoobsluhy. Jiřík skočil tatínkovi na klín a nadšeně zajásal: „Překvapení!“ Martin oněměl.

Stejně tak slečna prodavačka. „Přinesli jsme vám večeři,“ stačila jsem jen říct, než jsem samým rozčilením vylila obsah kastrůlku slečně rovnou do klína. Omluvila jsem se jen ledabyle. Potom jsem chytla Jiříčka za ruku a zpátky domů!

Tomu, jak maminka polila nějakou tetu rajskou omáčkou, se smál ještě dlouho. Byl ale jediný, komu bylo do smíchu. Omlouvat další Martinovy nevěry už jsem nedokázala, zvlášť, když jsem jednu viděla na vlastní oči. Na druhý den se manžel stěhoval. K ní!

Je to kádr

Dny i týdny po rozchodu byly těžké, zvláště proto, že se na tátu Jiříček každý den ptal. Ani jednou se během té doby Martin nepřišel na syna podívat, natož pak na mě.

Bylo mi jasné, že nás dva už čeká jen rozvod a konečně jsem si uvědomila, že se mi poté asi uleví. Byť mi jeho přítomnost doma strašně chyběla a bála jsem se, jak to zvládnu dál.

A to zejména ve chvíli, kdy se mi zničehonic začal můj byt rozpadat pod rukama. Vypadávaly záhadně jističe od elektřiny, rozbila se pračka a ucpal se i dřez v kuchyni. Zašla jsem k sousedovi s prosbou o pomoc. Avšak on byl asi tak stejný kutil, jako já.

„Znám výborného opraváře. Já vám ho sem pošlu. Libor, to je vážně kádr, mladá paní,“ slíbil soused a já doufala, že ten jeho „kádr Libor“ přijde co nejdřív.

Zazvonil u nás asi o týden později, kdy už jsem přes hory špinavého prádla pomalu ani neviděla a nádobí umývala v koupelně. „A sakra,“ řekl opravář poté, co chvíli lomcoval pračkou.

Zamumlal, že bude muset přijít ještě jindy. „Opravím vám dneska aspoň ten dřez,“ řekl a odešel do kuchyně. Zvědavý Jiříček utíkal za ním, posadil se vedle něj na zem a fascinovaně koukal, jak „kádr Libor“ opravuje dřez.

Byl to opravdu pohled k popukání, můj syn byl zkrátka společenský tvor. Ještě než byl dřez opravený, ti dva si tykali jako nejlepší přátelé, což se mi moc nelíbilo. „Oplaváži si tykají, mami,“ zopakoval Jiříček větu pana Libora poté, co odešel se slovy: „Pozítří se zastavím s náhradními díly na pračku.“

Souhlasila jsem, prát jsem už opravdu potřebovala, byť se mi to ale pozítří vůbec nehodilo. Ten den měl vzít Jiříčka na procházku můj muž. Po třech měsících od svého odchodu konečně zavolal a projevil o syna zájem. Z našeho setkání jsem ale neměla dobrý pocit.

Omlouval se a prosil

Když za dva dny Martin přišel, choval se jako vyměněný. Pořád se usmíval, ptal se, jak se mám, jestli něco nepotřebuju… Já jsem se s ním ale odmítala vybavovat. Řekli jsme si to nejnutnější a on s Jiříčkem odešel ven. O chvíli později zazvonil opravář. Oznamoval mi, že pračku dnes opraví a hnal se rovnou do koupelny.

Nabídla jsem mu, že uvařím kávu. Sotva se ale stačila uvařit voda, znovu zazvonil zvonek. Za dveřmi stál můj muž, v jedné ruce držel Jiříčka a v druhé obrovskou kytici. „Překvapení!“ zvolali oba vesele.

Následně začal Martin se svou pečlivě nacvičenou řečí, kterou jsem za náš společný život zažila už mockrát – omlouval se, vysvětloval a prosil za odpuštění.

Také se zmínil, že už se slečnou prodavačkou není a rád by se vrátil domů. Pomalu, opravdu velmi pomalu jsem sbírala síly k tomu nenechat se tentokrát opít rohlíkem. Nakonec ale za mě rozhodl někdo jiný. „Mám někde to kafe?“ ozval se do ticha hlas z koupelny.

„Libor je tady!“ zavýskal Jiříček, seskočil manželovi z náruče a utíkal za opravářem, který už mezitím stačil vyjít z koupelny do předsíně. Takže stáli s Martinem tváří v tvář. Můj muž byl jako opařený a po pár vteřinách rozčileně řekl: „Ty už sis za mě našla někoho jiného?“

V té chvíli jsem si řekla, že pokud chci své manželství opravdu skončit, proč toho nedorozumění nevyužít? A tak jsem hrdě přikývla. Martin ještě něco zamumlal a poté i s velkou kyticí odešel pryč. Zabouchla jsem dveře a celá rozklepaná se otočila na opraváře Libora.

„Nezlobte se, mě nic jiného nenapadlo,“ omlouvala jsem se, avšak on vypadal spíše, že se dobře baví. „Pro mě je to čest,“ smál se a dodal: „Tak bychom si mohli dát to kafe, když už spolu chodíme, co říkáte?“ To už jsem se musela zasmát i já.

Soused nelhal, tenhle Libor byl opravdu „kádr“. Rozhodla jsem se, že když už jsem ho do své situace tak neslušně zatáhla, že mu ji vysvětlím celou. A tak jsem vyprávěla o svém nevydařeném manželství.

A on seděl, poslouchal a sem tam prohodil nějakou vtipnou poznámku, kterou vždy smazal každou vlnu smutku, která mě přepadla.

Když jsme dopili kafe, vrátil se zpět ke své práci, kde mu opět asistoval můj malý zvědavý Jiříček. Pračku ti dva spolu opravili během chvíle a za občasného smíchu, a když opravář odcházel, podal mi na papírku napsané své telefonní číslo.

Mechanik mého života

„Kdyby se vám ještě něco pokazilo, ať už nálada nebo spotřebič, zavolejte,“ smál se a já jsem si v té chvíli slíbila, že nebude trvat dlouho a jeho číslo opravdu vytočím. Takového opraváře špatné nálady jsem ještě nepoznala. Ale než jsem stihla svůj slib splnit, objevil se sám.

Zazvonil u nás už za dva dny. „Nepotřebujete něco spravit? Třeba telefon?“ šprýmoval a já jsem ho pozvala dál. A tak mi „kádr“ Libor, opravil celý můj život. Do roka jsem byla rozvedená a za další rok se znovu vdávala. Za Libora.

I můj syn se v něm zhlédl. Stal se elektrikářem a společně založili malou opravářskou firmu. Tak si tu spokojeně žijeme. A můj bývalý muž, Martin? Ten už je dnes třikrát rozvedený, což mě vůbec nepřekvapuje.

Anna (57), západní Čechy

Související články
6 minut čtení
S Lubošem jsme se znali odjakživa. Výborně jsme si rozuměli a chtěli jsme se vzít. Jenomže on byl až příliš atraktivní, moc se líbil holkám. Byla jsem přesvědčena o tom, že Luboš je největší láska mého života. Ale už několikrát jsem si vzpomněla na cikánku, kterou jsem potkala na pouti, když mi bylo čtrnáct. Nechtěla jsem, aby mi věštila z dlaně, i když mi to tak vehementně nabízela. Popadla mo
3 minuty čtení
Láska kvete v každém věku. Poté, co mi zemřel celoživotní partner, jsem se přihlásila na seznamku a našla štěstí! Ráda bych vám vyprávěla příběh, který není smutný, ale dojemný. Dovedla mě k tomu moje sousedka, která, ač je jí jen lehce přes padesát let, nemá odvahu to změnit. Já jsem to udělala! Nerada chodím s kůží na trh a svěřuji se se svým životem, ale právě proto, že vím, že je spousta že
6 minut čtení
Vesnice neměla hospodu, prodejnu ani kostel. Byla tu jen kaplička, zchátralá autobusová zastávka a rybník s několika kachnami. Když jsem se od rodičů dozvěděla o tom stěhování, málem jsem spadla ze židle. Ani neumím vypovědět, jak moc jsem milovala městský život. Na můj názor se neptali Nejdřív jsem si myslela, že je to apríl a že je to vtip, protože taková pohroma se v mém životě přihodi
5 minut čtení
V mém věku už má každý něco za sebou. Já například chvíle plné lásky, dvě manželství, dvě bolestná zklamání i hluboké propady a také dva nechutné rozvody. Přesto jsem si řekla, že si zasloužím ještě jednu šanci. Život není jen o samotě, smíření a nostalgii nad tím, co bylo. Je o tom, co ještě může být… Po dvou rozvodech bych si mohla říct: „Stačilo. Muži jsou všichni stejní.“ Ale to bych se vzd
5 minut čtení
Vdala jsem se bez lásky. Doufala jsem, že časem se to změní. Až po letech jsem pochopila, že takhle to nefunguje. Nemůžu říct, že by můj manžel Filip byl špatný člověk. Je zodpovědný, stará se o domácnost a nikdy na mě nezvýšil hlas. Jenže to, co nás kdysi spojovalo, už dávno zmizelo. Naše manželství je spíš na papíře, ve skutečnosti žijeme jako dva cizí lidé pod jednou střechou. S jeho kamarád
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Krejčíková konečně potvrdila očekávaný rozchod!
nasehvezdy.cz
Krejčíková konečně potvrdila očekávaný rozchod!
O tom, že není ve vztahu Anety Krejčíkové (33) a jejího přítele Ondřeje Rančáka (40) všechno v pořádku, hovořila hvězda seriálu UIice už dlouho a její podivný vztah se propíral skoro každý týden v b
Unikátní genová banka: Rostlinné dědictví české země
21stoleti.cz
Unikátní genová banka: Rostlinné dědictví české země
Desetitisíce sklenic uspořádaných v obřích lednicích. Konstantní teplota -18 °C. A uchované odrůdy pšenice až z roku 1917. Česká genová banka, jejíž provoz zajišťuje odborný tým CARC (Národní centrum
Národní muzeum: Symbol národa bojuje s nedostatkem místa
epochanacestach.cz
Národní muzeum: Symbol národa bojuje s nedostatkem místa
Pohled vzhůru po Václavském náměstí najdeme na tisících fotografií, pohlednic i filmových záběrů. Monumentální budova Národního muzea shlíží na rušné prostranství pod sebou už více než sto třicet let a město si bez ní už dávno vůbec nedokážeme představit. Národní muzeum jako instituci měli Češi daleko dřív než budovu, kterou pod tímto jménem známe a
Vyčarujte si super figuru!
nejsemsama.cz
Vyčarujte si super figuru!
Pokud vám příroda nenadělila právě ideální postavu, rozhodně nezoufejte. S pomocí šikovných triků můžete vždy vypadat skvěle. Stačí zvolit správné kousky oblečení a zaměřit se na to, co je na vaší postavě hezké, i na výběr barev a doplňků. Někdy stačí jen málo, a hned se vám zvedne sebevědomí. Zapamatujte si pár základních rad pro různé typy postavy. Širší
Zázrak v Mariazell: Kdo zastavil osmanské vojsko?
enigmaplus.cz
Zázrak v Mariazell: Kdo zastavil osmanské vojsko?
Rakouské město Mariazell patří k nejoblíbenějším poutním místům v Evropě. V samotném Rakousku má tato lokalita status národní svatyně. V centru všeho dění je románská soška Panny Marie. Říká se jí Mag
Ukázalo se, že můj manžel má osm dětí
skutecnepribehy.cz
Ukázalo se, že můj manžel má osm dětí
Všichni jsme mého muže Rudolfa léta považovali za tichého stydlína. Pak jsem se nestačila divit, když jsem zjistila, kolik jeho dětí po světě běhá. Inu, tichá voda břehy mele! Náš vztah byl v začátku hodně rozpačitý. Rudolf vysedával ve studovně naší knihovny, kde jsme já dělala knihovnici. Přišel, sotva pozdravil, když se mnou mluvil, tak celý
Zářivý maják Syncline House
rezidenceonline.cz
Zářivý maják Syncline House
Maximálně průsvitné struktury, světlé a funkční materiály, efektivní technologie, ideální klima a komfort, dokonalý design. Jasně definovaný promyšlený projekt, nedávno dokončený týmem studia Omar Gandhi Architect ve složení Omar Gándhí, Peter Braithwaite, Elizabeth Powell, Devin Harper a Ozana Gherman, představuje ztělesnění veškerých požadavků na moderní soudobé bydlení. Pro rodinu movitého investora – pár se smíšenými
Tradiční velikonoční nádivka
tisicereceptu.cz
Tradiční velikonoční nádivka
Ta pravá, jako od babičky. Můžete ji jíst i jako přílohu nebo samostatný chod. Suroviny 250 g uzeného vařeného bůčku 1 veka 4 vejce 3 dl mléka 100 g pórku, cibulové nati, kopřiv, p
Byla Trajánova tržnice prvním obchodním centrem světa?
epochalnisvet.cz
Byla Trajánova tržnice prvním obchodním centrem světa?
V centru Říma na dohled od Kolosea se tyčí podivuhodná stavba. Jde o Trajánovu tržnici, jež je součástí stejnojmenného fóra. Mezi římskými vrcholky Kvirinálem a Kapitolem panuje čilý ruch. Skupiny dělníků zde postupně odstraňují velké množství zeminy. Píše se rok 107, když na místě vzniká „poslední a nejnádhernější ze všech císařských fór“, jak píše německá
Pranostiky a přírodní pozorování: Jak předpovídali počasí naši předkové?
epochaplus.cz
Pranostiky a přírodní pozorování: Jak předpovídali počasí naši předkové?
Dříve lidé neměli družice ani radary, ale dokázali předpovědět počasí s překvapivou přesností. Jaké triky používali a proč některé pranostiky fungují dodnes? Dříve lidé pozorovali oblohu, zvířata a měli po ruce pranostiky Jak to s plánováním podle předpovědi počasí měli naši předkové? Paradoxně byli na těchto informacích existenčně závislí více než my. Šlo jim o
Koncertoval Chopin nejraději ve tmě?
historyplus.cz
Koncertoval Chopin nejraději ve tmě?
„Ještě tamty dvě vzadu,“ požádá nesměle klavírista o sfouknutí svíček a místnost se rázem ponoří do tmy. Vážení hosté usazení na židlích poněkud znervózní. „Co to na nás chystá?“ špitají si. Několik okamžiků je ticho, ale pak se ozvou první tóny překrásné melodie. Když je konec, všichni nadšeně tleskají, některé dámy utírají slzy dojetí.  
Rolls-Royce má vlastní šachovou sadu
iluxus.cz
Rolls-Royce má vlastní šachovou sadu
Společnost Rolls-Royce Motor Cars představuje šachovou sadu Rolls-Royce, moderní vyjádření jedné z nejuznávanějších strategických her na světě, která překračuje hranice kultur a generací. Hra je souča