Vsadíš vše a nevyhraješ. Vsadíš pár korun, a vyhraješ milion. A přesně tak to bylo s mými muži. Vzala jsem si toho nepravého, ale zato mi život přinesl úžasnou dceru.

Před lety jsem měla románek se svým kolegou, který byl ženatý. Plně jsem si to uvědomovala, a tak jsem se snažila vztah několikrát ukončit. Nešlo to, stále jsem se k němu vracela.

Bylo to také tím, že nikdo jiný v mé blízkosti nebyl, až najednou se objevil můj budoucí muž.

Vše se slibně rozvíjelo a já hned na začátku našeho vztahu otěhotněla. Nebylo to sice plánované, ale bylo mi přes třicet, tak jsme si řekli, že do toho půjdeme. Vzali jsme se.

Naše dcera se ale narodila o dost dříve, než měla. Porod proběhl v pořádku a lékař se divil, že díte nevypadá jako nedonošené. Tehdy mě poprvé napadlo, že by jejím otcem byl můj kolega?

Ta podoba

Natálka rostla jako z vody a náš vztah s mužem začal mít trhliny. Propadl hráčské vášni a alkoholu. Podala jsem žádost o rozvod a odstěhovala se s dcerkou do pronajatého bytu.

Jednoho dne jsem v naší ulici náhodou potkala onoho kolegu, kterého jsem neviděla od doby, kdy jsem odešla na mateřskou.

Polilo mě horko. Tak moc mu byla Natálka podobná. Proto jsem ani neprotestovala, když mému muži u soudu vyměřili nízké alimenty, byla jsem paralyzovaná tím, že není její biologický otec.

Od toho prozření mě každý den pronásledovaly výčitky, ale vyřešil to nakonec život sám. Manžel nečekaně zemřel. S dcerou jsme ho oplakaly, a já se nyní připravuji na to, že jí řeknu pravdu.

Hra osudu

Musím to udělat. Moje dcera se zamilovala do svého spolužáka z vysoké, a škodolibá náhoda tomu chtěla, že je to právě syn mého kolegy. Svět je malý.

Musela jsem v sobě najít velkou sílu, abych si domluvila schůzku s bývalým kolegou, a všechno mu řekla. Chvíli zíral, ale pak to vzal s humorem. Obávám se ale, že tento vtípek osudu naše zamilované děti moc nepotěší.

Ivana (57), Zlín