Jízda vlakem mi převrátila život vzhůru nohama. Málem jsem svoji první lásku ani nepoznala. Ale stačilo ho uvidět a měla jsem jasno. Nikdy jsem se s ním neměla rozejít!
J ela jsem vlakem za maminkou, protože auto mi manžel schválně nepůjčil. Už jsme se nedokázali na sebe ani podívat, natož nějak rozumně komunikovat! V našem manželství bylo snad všechno špatně.
Svoje četné avantýry se manžel ani nesnažil skrývat, a peníze rozhazoval plnými hrstmi! Prý si musí vynahradit roky dřiny a odříkání.
Zprvu jsem ho nepoznala
Mně ale nic vynahrazovat nechtěl. Nechtěl uznat, že jsem se mu obětovala. Děti nechtěl a já se podřídila. Netroufla jsem si prosadit svoje! Někdy jsem už ani plakat nedokázala… Seděla jsem ve vlaku a pozorovala rychle ubíhající krajinu. Ani jsem si nevšimla, že si o kousek dál přisedl nějaký muž.
Chvilku trvalo, než mi došlo, o koho jde. Byl to Mirek, moje první láska! Už kdysi hodně četl a ani teď tomu nebylo jinak. Na klíně rozevřenou knížku a na očích brýle. Ty tehdy nenosil, a to mě nyní zmátlo. „Mirku, jsi to ty?“ vydechla jsem překvapeně. Vždyť jsem ho neviděla dobrých třicet let!
Pořád spolu
Naše láska se zrodila ve školních lavicích. Navštěvovali jsme stejnou třídu gymnázia a stala se z nás nerozlučná dvojice. Společně jsme maturovali a společně se připravovali na přijímací zkoušky. Vysokou školu jsme volili tak, abychom mohli studovat spolu.
Zbytečná hádka
Potom přišla hádka. Jedna jediná, ale ošklivá. Obvinila jsem tehdy Mirka z nevěry! Urazil se a nepromluvil se mnou už ani slovo. Místo přijímaček si našel zaměstnání a zmizel mi ze života. Moje uražená pýcha mi zabránila ho vyhledat a omluvit se.
Když mě potom na jakémsi večírku oslovil můj současný manžel, z trucu jsem kývla. Na rande a potom i na svatbu. Necelý rok od osudné hádky s Mirkem jsem se vdávala!
Svěřila jsem se
„Helenko, ty ses vůbec nezměnila!“ prohlásil hlasitě a hned se ke mně hrnul. Přisedl si a začal se vyptávat, jak se mám. Chvíli jsem váhala, ale potom jsem se mu se vším, co mě trápilo, svěřila.
Měla jsem pocit, jako bych se setkala s jedinou bytostí na světě, které jsem mohla důvěřovat. Byl to kouzelný okamžik. Jako bych se přenesla do doby mládí.
Jako kdyby ze mě spadla veškerá tíže světa, kterou jsem na svých bedrech nesla a která mě tížila úplně nesnesitelně.
Pohnutý život
V příští stanici jsem měla vystupovat, ale Mirek mě zarazil. „Pojeď se mnou ještě kousek, já tě potom za maminkou odvezu. A klidně i domů, žádný problém,“ přemluvil mě a já kývla. Nechtěla jsem přijít ani o minutu Mirkovy přítomnosti.
Ani on neměl jednoduchý život.
Nikdy se neoženil, ale staral se o děti svojí o hodně mladší sestry. Tragicky zahynula i s manželem při autonehodě. Mirkovi zůstaly na starost jejich dvě dcery.
Políbil mě
„Víš, jsou to hodné holky, ale občas si s nimi nevím rady,“ pokrčil rameny a smutně se usmál. Úplně mě zabolelo u srdce! Neubránila jsem se a pohladila ho po ruce. Naklonil se ke mně a dal mi na tvář pusu.
„Promiň, ale toužil jsem to udělat od první chvíle, kdy jsem tě uviděl,“ omlouval se.
Tak krásné gesto jsem nezažila už mnoho let! Když jsme o nějakou tu chvíli později seděli společně v kuchyni mojí maminky, měla jsem pocit, jako kdybychom se s Mirkem nikdy nerozešli. Jako bychom k sobě patřili, i s tou mojí mamkou.
Stále blízcí
Ani ona samozřejmě na Mirka nikdy nezapomněla, měla ho vždycky moc ráda. „Neměli bychom už jet?“ zeptala jsem se Mirka a on jen pokrčil rameny. V autě se mě zeptal: „Vážně tam musíme jet?
Vždyť tě doma nic hezkého nečeká.“ Měl pravdu, ale u maminky se mi zůstávat nechtělo.
Měla moc malinký byt a jen jednu postel. Tu svoji. Ani pohovka tam nebyla, jen dvě křesla. „Zůstaň u mě. Třeba jen než si najdeš něco svého. Nevracej se tam, kde jsi tak nešťastná,“ přemlouval mě Mirek a já, ke svému údivu, kývla.
Cítila jsem bezpečí
V jeho přítomnosti jsem se cítila tak bezpečně! A doma mě stejně nikdo nečekal. Manžel bude určitě zase někde pryč! Mirek mi ustlal v malém pokojíku, kde měl pracovnu. Ráno mě čekala snídaně.
Přesně taková, jakou jsme si spolu kdysi připravovali. Chleba ve vajíčku a kakao! „Mirku, ty si pamatuješ…“ zeptala jsem se ho úplně zbytečně a on mlčky přikývl. „Jsi moje první a jediná velká láska!“
Konečně mám milující rodinu
Když se konečně vzbudily jeho dvě neteře, měla jsem už uvařeno i napečeno. Byla to moc šikovná a milá děvčata, rozuměly jsme si od prvního okamžiku. Od Mirka jsem už neodešla. Díky náhodě se mi změnil celý život. Konečně jsem se odhodlala k rozvodu a začala žít s lidmi, které miluji!
Helena K. (57), Most