Vracela jsem se v noci domů, když jsem v dálce spatřila hořící vůz. Když jsem ale na místo dojela, po nehodě nebyly nikde ani stopy.

Skutečně je možné nahlédnout do budoucnosti? Dnes už jsem přesvědčena, že ano. Před pár lety se mi totiž stalo něco nevysvětlitelného a příšerného. Přihodilo se to, když jsem se vracela jedné zářijové noci z návštěvy u kamarádky Jany na vesnici.

Soustředila jsem se na řízení

Jela jsem opatrně, jako vždycky, zejména potmě po okresních silnicích. Měla jsem dobrou náladu, s kamarádkou jsme si dobře popovídaly. Byla jsem plně soustředěná na řízení. Domů mi zbývalo asi čtyřicet kilometrů.

Plameny šlehaly vysoko

Kousek za vesnicí, v trochu nepřehledném úseku, kde se cesta z kopce stáčela do několika táhlých zatáček, jsem spatřila šokující výjev. Dole pode mnou hořelo auto. Plameny z havarovaného vozu šlehaly vysoko.

Nejprve jsem se polekala a zastavila. Potom jsem si uvědomila, že někdo možná potřebuje moji okamžitou pomoc. Šlápla jsem na plyn a tak rychle, jak jen jsem mohla, jsem dojela k místu nehody.

Nikde žádný ohořelý vrak

Ze svého auta jsem spíše vyběhla, než vystoupila. Hned nato mě ale čekalo další drsné překvapení. Plameny najednou zmizely a nikde nebyl vidět ani žádný ohořelý vrak auta. Nerozuměla jsem tomu, co se děje. Protírala jsem si oči, běhala zmateně kolem.

Po chvíli jsem dospěla k závěru, že se nejspíš jednalo o nějakou halucinaci. I to byl však důvod ke znepokojení, protože jsem doposud měla své vnímání úplně v pořádku. Ten zážitek mi nedal spát, stále jsem si jej přehrávala v hlavě.

Nakonec jsem se s ním svěřila několika lidem, mimo jiné i Janě, kamarádce, u které jsem tehdy byla na návštěvě. Ačkoliv mi to, co jsem prožila, většina lidí věřila, nikdo neměl žádné rozumné vysvětlení.

K nehodě došlo později!

Na ten hořící vůz jsem často myslela i v následujících týdnech, ale postupně jsem se tím v běhu všedních starostí přestala zabývat. Za tři týdny mi však volala kamarádka Jana.

Rozrušeným hlasem mi sdělila, že se den poté stala na onom místě přesně taková nehoda, jakou jsem tehdy v noci viděla. Řidič bohužel zůstal zaklíněný ve voze a uhořel při ní.

Ten zážitek mi nahání hrůzu

Dlouho jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem dospěla k závěru, že jsem oné noci nějakou časovou smyčkou nahlédla do budoucnosti. Zní to neuvěřitelně, ale nejvíc logicky. O to víc mě ale ten zážitek i zpětně děsí! Často se od té doby sama sebe ptám: Je opravdu možné být svědkem něčeho a vidět něco, co se ještě nestalo?

Barbora N. (52), Jablonec nad Nisou